Článek
Když brzy ráno zaznamenala téměř osmnáctiletá Cesira Pardini příchod německých vojáků, věděla, že je zle. Sant'Anna ležela vysoko v Apuánských Alpách a během války se její počet obyvatel několikanásobně zvýšil. Do hor přišli uprchlíci z pobřeží i okolních obcí v naději, že zde budou před frontou v bezpečí. Ještě 5. srpna Němci nařídili obyvatelům Sant'Anny evakuaci, příkaz však byl později odvolán.
Matka rodiny Bruna Pardini zůstala doma s pěti dcerami. Nejstarší Cesire chybělo jen několik měsíců do osmnácti, Maria měla šestnáct, Lilia přibližně deset, Adele čtyři roky a nejmladší Anna se narodila 23. července – pouhých dvacet dní před masakrem. Otec Federico už ráno odešel pracovat na pole do oblasti Cacciadiavoli a vzal s sebou další čtyři děti. Rodina měla celkem devět sourozenců.
Vojáci nahnali Brunu, její dcery a další lidi ke zdi. Adele Pardini později vzpomínala, že ještě předtím snídala mléko z velkého hrnku. Pak zazněla střelba.
Bruna Pardini byla zasažena a při pádu přikryla část svých dětí. Za nimi se otevřela skrýš, do které se přeživší dívky dokázaly schovat. Lilia držela čtyřleté Adele ústa, aby nekřičela. Cesira byla zraněná, Maria ještě mnohem vážněji.
Dívka, která zachránila sourozence
Cesira se navzdory vlastním zraněním snažila dostat ostatní do bezpečí. Oficiální zdůvodnění jejího pozdějšího státního vyznamenání popisuje, že během střelby dokázala zatlačit mladší sestry do prostoru za nimi a ukrýt je před palbou.
Nejhorší pohled čekal na ni uvnitř. Šestnáctiletá Maria byla těžce postřelena. Lilia utrpěla poranění hlavy, Cesira zásahy do rukou a nohou. Přesto zůstávaly naživu. Pak zaslechly pláč malé Anny.
Novorozeně stále leželo u zastřelené Bruny. Cesira rozevřela matčiny paže a vytáhla děvčátko ven. Když ho později rozbalily z povijanu, zjistily, že střelba zasáhla i miminko – Adele vzpomínala, že v Anniných zavinovačkách našly sedm projektilů.
Jenže bezpečí netrvalo dlouho. Němci začali domy zapalovat a dětem hrozilo, že v úkrytu uhoří.
Cesira proto sestry vyvedla ven. Musely přelézt přes tělo vlastní matky a rozběhly se směrem k lesu. Němci po nich při útěku znovu stříleli, přesto se jim podařilo dostat až k jeskyni, kde se mohly ukrýt. Ani tím Cesira neskončila.
Poblíž uslyšela pláč dalšího dítěte. Pod tělem zavražděné ženy našla přibližně ročního Paola Lencioniho a odnesla ho k ostatním. Právě záchrana Adele, Lilie a malého Paola se o mnoho desetiletí později stala hlavním důvodem, proč Cesira Pardini obdržela Zlatou medaili za občanské zásluhy.
Zatímco Adele přežila s relativně lehkým zraněním, stav Marie a novorozené Anny byl vážný. Když se rodina znovu setkala s otcem Federicem, bylo jasné, že Maria potřebuje lékařskou pomoc. Už nedokázala chodit. Byla proto převezena do polní nemocnice ve Valdicastellu.
Anna zůstala s rodinou. Jedna z žen, která sama kojila, se ji snažila krmit, ale děvčátko bylo po střelbě vážně zraněné. Podle svědectví Adele se ho pokoušely nakrmit dokonce po lžičkách.
Anna Pardini nakonec zemřela 4. září 1944, tedy více než tři týdny po samotném masakru. Narodila se 23. července, takže se dožila přibližně šesti týdnů. Přesto je v seznamech obětí dodnes uváděna jako „Anna Pardini, 20 dní“ – podle věku, který měla v den masakru. Rodina ji podle vzpomínek uložila do krabice od panenky.
Ani šestnáctiletá Maria se nezachránila. Se svými těžkými zraněními bojovala ještě déle než Anna, ale 19. září 1944zemřela také.
Z nejbližší rodiny Pardiniových tak masakr a jeho následky nepřežily matka Bruna a dvě dcery, Maria a Anna. Adele, Lilia a Cesira přežily a jejich svědectví se později stala jedním ze zásadních zdrojů toho, co se v osadě Coletti onoho rána odehrálo.
Tři hodiny nacistického teroru
Proč musela malá Anna a další stovky lidí zemřít? Abychom pochopili rozsah zločinu v Sant'Anna di Stazzema, musíme se podívat na situaci na italské frontě v létě roku 1944.
Spojenecká vojska po osvobození Říma postupovala na sever Apeninského poloostrova. Německá armáda se stahovala ke Gotické linii a v jejím týlu operovaly italské partyzánské skupiny. V německých protipartyzánských operacích se hranice mezi bojem proti ozbrojenému odporu a terorem proti civilnímu obyvatelstvu stále více stírala.
V oblasti Sant'Anny působila 16. tanková divize granátníků SS „Reichsführer-SS“, která se během svého tažení Itálií dopustila celé série masakrů civilního obyvatelstva. Hlavní část jednotek, které 12. srpna pronikly do Sant'Anny, tvořili muži 2. praporu 35. pluku SS pod velením Antona Gallera; do širší operace byly zapojeny i další německé jednotky. Celé divizi velel Max Simon.
Němci oblast považovali za prostor podporující partyzány. V okolních horách skutečně probíhaly boje a na konci července i začátkem srpna došlo ke střetům mezi německými jednotkami a odbojem. To ale nic nemění na charakteru masakru 12. srpna: italský vojenský soud jej později označil za předem připravenou teroristickou akci proti civilnímu obyvatelstvu, nikoli za spontánní odvetu za konkrétní partyzánský útok.
Operace začala za úsvitu. Několik německých kolon postupovalo k rozptýleným osadám Sant'Anny a uzavíralo obyvatelům únikové cesty. To, co následovalo, nebyla běžná vojenská operace.
masový hrob, kde spočinula většina obětí
Vojáci shromažďovali civilisty v domech, stájích a na otevřených prostranstvích. Zabíjeli je dávkami ze samopalů a kulometů, střelbou z pistolí i ručními granáty. V osadě Vaccareccia byly desítky lidí nahnány do hospodářských budov a povražděny. Domy a těla pak vojáci zapalovali.
Jedním z nejhorších míst byla piazza před kostelem v Sant'Anně. Vojáci tam zastřelili velkou skupinu civilistů a jejich těla následně polili hořlavinou a zapálili. Regionální zdroje uvádějí na tomto místě 132 obětí. U kostela byl později mezi mrtvými nalezen i místní kněz Don Innocenzo Lazzeri, který se rozhodl ve vesnici zůstat se svými farníky.
Don Fiore Menguzzo, který bývá s masakrem v Sant'Anně rovněž spojován, byl ve skutečnosti zavražděn se členy své rodiny už v Mulina di Stazzema, kudy německé jednotky toho rána postupovaly.
Počet mrtvých byl obrovský. Tradiční poválečný údaj hovoří o 560 obětech, mezi nimiž bylo více než sto dětí. Jisté je jedno: šlo o jednu z největších masových vražd civilistů spáchaných německými jednotkami v okupované Itálii. Nejmladší obětí zůstává Anna Pardini.
Skříň hanby
Zatímco Lidice, Ležáky nebo francouzský Oradour-sur-Glane se rychle staly mezinárodními symboly nacistického barbarství, hledání konkrétních pachatelů masakru v Sant'Anně se táhlo desítky let.
První vyšetřování přitom začala už krátce po osvobození. Americká vojenská komise shromažďovala svědectví od října 1944 a roku 1947 případ vyšetřovali také Britové. Už tehdy existovaly informace, které mohly vést k mnoha pachatelům.
Max Simon, velitel 16. divize SS, byl roku 1947 britským vojenským soudem odsouzen k smrti mimo jiné za zločiny spáchané jeho jednotkami v Itálii. Trest mu byl později změněn na doživotí a nakonec byl propuštěn. V roce 1951 stanul před italským soudem také Walter Reder, ten však byl ve vztahu k Sant'Anně pro nedostatek důkazů zproštěn obžaloby.
Pak se vyšetřování na desetiletí prakticky zastavilo. V roce 1960 vojenský generální prokurátor Enrico Santacroce rozhodl o „dočasném odložení“ stovek spisů týkajících se nacistických válečných zločinů. Dokumenty skončily v Palazzo Cesi v Římě.
Tam je v roce 1994 při vyšetřování případu Ericha Priebkeho objevili znovu. Ve skříni, která později získala název Armadio della Vergogna – Skříň hanby, bylo uloženo 695 vyšetřovacích spisů. Velký registr přitom obsahoval záznamy o více než dvou tisících případech a jménech podezřelých pachatelů. Skříň byla uzamčena a její dveře byly otočeny ke zdi.
Otázka, proč byly případy na tak dlouho odloženy, vyvolala v Itálii obrovský skandál. Jedním z důležitých faktorů byla poválečná politická situace a studená válka: nová Spolková republika Německo se stala klíčovým západním spojencem a stíhání stovek bývalých německých vojáků přestalo být politickou prioritou.
Teprve po objevení spisů se vyšetřování Sant'Anny znovu naplno rozběhlo. V roce 2004 začal před vojenským soudem v La Spezii proces s deseti bývalými příslušníky 16. divize SS. Mezi obžalovanými byli například Gerhard Sommer, Ludwig Heinrich Sonntag či Alfred Schöneberg. Před soudem vypovídali i přeživší masakru.
V červnu 2005 soud všech deset mužů uznal vinnými a odsoudil je v nepřítomnosti k doživotním trestům. Rozsudek byl později potvrzen odvolacím soudem i italským kasačním soudem. Za mřížemi ale neskončil nikdo z nich.
Německá prokuratura ve Stuttgartu vedla vlastní rozsáhlé vyšetřování, nakonec však roku 2012 oznámila, že se nepodařilo shromáždit dostatek důkazů pro podání obžaloby proti konkrétním žijícím podezřelým podle německého práva. Spravedlnost tak přišla příliš pozdě.
Dvě sestry a zlatá medaile za odvahu
A jaký byl další osud dívky, která onoho rána zachraňovala své mladší sestry? Cesira Pardini přežila. Rány na těle se zahojily, vzpomínky ale nezmizely nikdy. Po válce založila rodinu a po mnoho desetiletí patřila k lidem, kteří o masakru vyprávěli dalším generacím.
Dne 17. května 2012 byla za své jednání oceněna Zlatou medailí za občanské zásluhy. V oficiálním odůvodnění se připomíná, že přestože sama utrpěla zranění střelbou, dokázala své sestry dostat do úkrytu. Poté vytáhla novorozenou Annu z náručí mrtvé matky, odvedla děti na bezpečnější místo a při dalším ostřelování zachránila také malého Paola Lencioniho, kterého nalezla živého pod hromadou mrtvých.
Cesira Pardini zemřela 1. dubna 2022 ve věku 96 let. Ještě krátce před smrtí zůstávala jednou z nejdůležitějších svědkyň sant'annského masakru.
Její mladší sestra Lilia přežila až do listopadu 2023. Adele žije i v roce 2026 a navzdory vysokému věku dál přijímala pozvání na setkání se studenty a vyprávěla, co jako čtyřleté dítě viděla. „Až tady nebudeme ani my,“ vysvětlovala, „bude mnohem těžší o tom všem vyprávět.“
V Sant'Anně existuje Piazza Anna Pardini. Pamětní deska připomíná děvčátko narozené 23. července 1944, které bylo v den masakru staré pouhých dvacet dní.
Zdroje:
https://www.rainews.it/tgr/puglia/video/2020/01/pug-adele-pardini-eccidio-stazzema-6493fc5c-baf0-492c-866b-9cef438e29a0.html
https://www.dw.com/en/survivors-recount-nazi-massacre-at-santanna-di-stazzema/a-49988539
https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/18420
https://archivio.quirinale.it/aspr/comunicati/PRESSRELEASE-001-006924/presidente/giorgio-napolitano/messaggio-del-presidente-napolitano-occasione-del-68-anniversario-eccidio-sant-anna-stazzema
https://www.quirinale.it/it/discorso/intervento-presidente-repubblica-sergio-mattarella-cerimonia-per-cinquantesimo-anniversario-conferimento-medaglia-d-oro-valor-militare-comune-stazzema
https://www.corriere.it/Primo_Piano/Cronache/2005/06_Giugno/22/ergastolo.html
https://www.tgcom24.mediaset.it/cronaca/articoli/263155/strage-sant-anna-dieci-ergastoli.shtml
https://staatsanwaltschaft-stuttgart.justiz-bw.de/pb/%2CLde/1235827
https://www.memo.anpi.it/monumenti/490/lapide-a-pardini/
