Článek
Ve středu 18. ledna 1933 měl v pražské Lucerně premiéru film, o kterém noviny psaly už od podzimu. Skladatel Giuseppe Becce osobně dirigoval předehru v podání rozhlasového orchestru Radiojournalu. Majitelé kina, rodina Havlů, se dva dny předtím se společností Slaviafilm dohodli na společné reklamě. Počítala s deseti tisíci pohlednic s portrétem hlavní představitelky, se sto šedesáti plakáty, s inzeráty ve čtyřech provedeních a s malými reklamními balónky.
Cenzurní komise film povolila „s vyloučením osob mladistvých“ a do protokolu napsala, že po stránce režijní, fotografické i herecké „snese konkurenci cizozemských filmů, ba naopak je předčí“. Na plátně se pak objevila mladá Vídeňačka Hedy Kieslerová, kterou natáčeli jako sedmnáctiletou, nahá v lese, a o pár let později ji celý svět znal jako Hedy Lamarrovou.
Chtíč a nervové zhroucení
Gustav Machatý, který se narodil v roce 1901 v pražských Holešovicích, neměl maturitu, u filmu začínal jako rekvizitář a na začátku dvacátých let strávil pár let v Americe. Proslavil se němým Erotikonem, prvním českým filmem, který se soustavně věnoval erotice, a o svém příštím díle začal mluvit už na podzim 1929. Odborný Filmový kurýr tehdy oznámil, že chystá exteriéry nového filmu Chtíč podle námětu básníka Vítězslava Nezvala. Pak se natáčení odložilo.

Gustav Machatý
Nezvalovi Machatý v říjnu 1929 napsal, že prodělal nervové zhroucení, a vysvětloval ho jako náhlou reakci organismu na nadměrné pracovní vypětí. O projektu se dál psalo už jen jako o Extasi. O Machatém, podle Horníčka pověstném sklonem k velikášství, se mezitím v tisku objevila zpráva, že kupuje zvukovou aparaturu, a se Slaviafilmem vyjednával dva roky, během nichž mu zamítli dva scénáře.
Nakonec si vymohl smlouvu nesrovnatelně výhodnější, než bylo u českých režisérů zvykem. Stal se koproducentem, aniž by vložil vlastní hotovost, a negativ filmu měl po zaplacení nákladů patřit jemu. Hvězdy nepotřeboval. „Já dělám a pokouším se udělati film, který dělá herce, a nikoli film, kde herci, tj. jejich jména, dělají teprve film,“ psal řediteli Slaviafilmu Otto Sonnenfeldovi.
Pátého července 1932 se v pražském ateliéru A-B točily zkušební záběry hlavních představitelů: Hedy Kieslerové, Němce Ariberta Moga, chorvatského herce Zvonimira Rogoze a André Noxe. Hedy se narodila v listopadu 1914 ve Vídni jako jediné dítě bankéře Emila Kieslera, který jí na procházkách Vídeňským lesem vysvětloval, jak funguje tiskařský lis nebo tramvaj. Zkušenosti s filmem už měla, ale žádnou velkou roli. Herci odjeli z Prahy nejspíš jen s předběžným příslibem. Aribert Mog, který měl hrát mladého inženýra Adama, poslal Machatému 8. srpna děkovný dopis. Svou vhodnost pro roli muže, který svede cizí manželku, v něm podle Horníčka „kuriózně dokládá osobními zkušenostmi s podobnou avantýrou prožitou během pobytu v exotické Persii“.
Ještě v srpnu přitom nebylo obsazení jisté. Sonnenfeld chtěl pro českou, německou a francouzskou verzi různé herce a francouzský Gaumont podmiňoval peníze tím, že Adama ve francouzské verzi zahraje Pierre Nay. Mezi Prahou a slovenskou Dobšinou, kde byl štáb, létaly dopisy, ve kterých podle Horníčka nechyběly ani jedovaté formulace.
Motýl za dva dny
Natáčení na Slovensku si vyžádalo povolení ministerstva zemědělství i ministerstva železnic. Štáb bydlel v Dobšiné a na den nebo dva vyjížděl do hřebčína v Topoľčiankách, kde se točilo páření koní, do Chustu na Podkarpatské Rusi a na stavbu železnice mezi Červenou Skalou a Margecany. Pracovalo se jen od šesti ráno do tří odpoledne za plného slunce, aby se materiál dal bez potíží vyvolat v pražských laboratořích, a když pršelo, čekalo se. Krátký záběr motýla, který vzlétne z kaluže před přicházejícím dělníkem, se podle Machatého točil dva dny. Francouzský herec Nay potřeboval každý záběr v průměru čtyřikrát, kdežto Hedy si Machatý v dopisech nemohl vynachválit, mimo jiné proto, že Nayovi překládala jeho pokyny.
Nahé scény chystal Machatý pečlivě, protože věděl, že mají přilákat publikum. Sonnenfeld se bál cenzury a chtěl od choulostivých záběrů několik verzí, a Machatý proto každý z nich konzultoval se spoluautorem scénáře Františkem Horkým. Hedy po letech v pamětech Ecstasy and Me tvrdila, že o nahé scéně předem nevěděla. Souhlasila prý až po slzách, a jen pod podmínkou, že kamera bude daleko na kopci, o teleobjektivu jí ale nikdo neřekl.

Po návratu do Prahy byl rozpočet 745 tisíc korun vyčerpaný a plán dokončit natáčení 5. října dávno padl. Devět dní v ateliéru A-B nestačilo a prodloužit se dalo jen o tři. Na Barrandově, v areálu restaurace rodiny Havlů, stála kvůli svislé jízdě kamery dvacetimetrová věž, jejíž zbourání se podařilo odložit o týden. Slaviafilm proto narychlo sehnal povolení ministerstva obchodu i Národní banky a dotáčelo se ve vídeňském ateliéru Schönbrunn. Celý film nakonec podle Slaviafilmu stál dva miliony korun. Hedy měla po celou dobu natáčení pokoj v pražském hotelu Alcron, a to podle dohody, kterou s vedením hotelu uzavřeli Machatý s Horkým, za jedinou podmínku: uspořádá tam „čaj pro novináře“, kteří pak ve zprávách zmíní jméno hotelu.
V pamětech popsala i scénu milování, ve které se kamera dívá jen na její tvář. Machatý ji prý zespodu postele píchal špendlíkem. „Jestli jste Extasi viděli, můžu jen říct, že v detailech jste mě možná viděli trpět kvůli píchání špendlíkem,“ stojí v knize. „Byly záběry, kdy jsem už neměla sílu a sotva jsem zaostřila oči.“ Ve filmu tu scénu zakončí roztržený náhrdelník a perly rozsypané po zemi.
Žádný jazz ani tanec
Pražské recenze v lednu 1933 byly většinou příznivé. „Velkolepý film, skutečně světové úrovně,“ psal Filmový kurýr. Lidové noviny vyčítaly Machatému, že uplatňuje „spíše pečlivě propracované zkušenosti jiných než své vlastní výboje“, a list Národní střed se ohradil proti mezinárodnímu obsazení, které by prý bylo „našemu filmu hodně nebezpečné, kdyby se u nás zahnízdilo“. Kvůli nahotě se ale v Praze téměř nikdo nepohoršoval. Spor vyvolal spíš František Horký, který prý Slaviafilm i Machatého žaloval, protože ho na kopiích a plakátech neuvedli jako spoluautora. Její rodiče byli podle jejích pamětí z filmu zděšení a donutili ji slíbit, že s filmováním skončí.
Skandál přišel až v cizině. Ve Vídni kina lákala na „erotický obraz choulostivých situací nahé krásy“, a diváci, kteří čekali bůhvíco a dostali umělecký film, se bouřili. Pražský časopis Film to odbyl suchým „inu, Vídeňáci…“. V Berlíně vyprovokovali nacisté v lednu 1935 demonstraci proti údajné pornografii a nacistická verze filmu Symfonie lásky z roku 1936 předělala sebevraždu manžela na infarkt. Na festivalu v Benátkách v roce 1934 se o film přel papež Pius XI., který ho odsoudil, s Benitem Mussolinim, který na jeho uvedení trval.
Ve Spojených státech v roce 1935 federální maršál dovezenou kopii spálil a celní zákon se tehdy poprvé použil proti filmu. Do kin se Extase dostala až po soudních sporech a úpravách, s nahotou schovanou za keři, bez páření koní a s přidaným šťastným koncem. Její manžel, zbrojař Fritz Mandl, mezitím za stovky tisíc dolarů skupoval kopie, aby ji na plátně nikdo neviděl. Z Panamy psalo v roce 1936 československé vyslanectví: „První večery byly biografy vyprodány, druhého dne byly však téměř prázdné.“ A vysvětlovalo proč: film „nehoví místním požadavkům: jest příliš zdlouhavý, žádný jazz, žádný tanec“. V Buenos Aires se naopak podle místního tisku žádný film kromě Na západní frontě klid neudržel na programu tak dlouho.
Extase se nakonec hrála ve více než padesáti zemích. Machatého i Hedy pozvala do Hollywoodu MGM. Z Hedy se díky filmu stala hvězda, Machatý v Americe dostával hlavně podřadnou práci a pro RKO točil zkušební záběry začínajících herců. Nejznámější z jeho amerických filmů je Žárlivost z roku 1945. Po sebevraždě své ženy, herečky Marie Rayové, se v roce 1951 vrátil do Evropy, učil na filmové škole v Mnichově a zemřel tam v prosinci 1963. Poslední vlastní verzi Extase připravoval ještě na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Podle Horníčka ho posedlost tímto titulem téměř ochromila a „setrvával v planých nadějích na realizaci filmu pod všeobecně stále známým a pro Machatého tak magickým a osudovým názvem – Extase“.
Když Národní filmový archiv v roce 2019 film restauroval, zjistil, že v české kopii nahé záběry chybějí. „Promítačům ve třicátých letech tyto explicitnější a skandálnější záběry sloužily jako svého druhu suvenýry, takže si je z filmu vystřihovali,“ vysvětlil vedoucí restaurování Matěj Strnad. Chybějící kousky se skládaly z kopií z celého světa. V září 2019 dostala restaurovaná Extase v Benátkách cenu za nejlepší restaurovaný film, a o rok později se vrátila do Lucerny, kde ji před promítáním znovu uvedl rozhlasový orchestr, stejně jako v lednu 1933.
Zdroje:
https://web.archive.org/web/20160222071505/http://www.iluminace.cz/JOOMLA/images/stories/clanky/hornicek_2_2002.pdf
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pro-nacisty-neprijatelna-restaurovana-verze-skandalni-extase-zahaji-festival-v-benatkach-77265
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/festival-v-benatkach-zazije-extasi-uvede-restaurovany-film-gustava-machateho-61677
https://english.radio.cz/node/8110414
https://english.radio.cz/node/8126264
https://forbes.cz/cesi-v-benatkach-triumfovali-s-restaurovanou-extasi-i-diky-miliardari-kucerovi/
https://deeprootsmag.org/2016/08/11/ecstasy-1933
https://ebsco.com/research-starters/film/hedy-lamarr-appears-nude-czech-film-exstase
https://www.lbi.org/documents/203/Beauty_and_Brains_Transcript.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Extase_(film)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Machatý
https://en.wikipedia.org/wiki/Hedy_Lamarr





