Článek
Ve středu 19. dubna 1989 v pět odpoledne seděla osmadvacetiletá Trisha Meiliová v kanceláři investiční banky Salomon Brothers na Wall Street a do telefonu odmítala pozvání na večeři, protože měla moc práce, jako skoro vždycky. Absolventka Yaleu, která běhala maratony v Bostonu, patřila k hvězdám firmy a do práce chodila jako první. Kolegovi Patu Garrettovi, který si chtěl prohlédnout její novou hi-fi věž, navrhla, ať přijde k ní domů v deset: „To mi dá čas se ještě proběhnout.“ Přátelé ji dlouho varovali, ať v noci do parku sama nechodí. „Jako mnoho mladých lidí jsem se cítila nezranitelná. Nic se mi nestane,“ napsala o čtrnáct let později ve svých pamětech. Ten telefonát v pět odpoledne je to poslední, co si z celého dne pamatuje. Pak má v hlavě skoro šest týdnů úplné prázdno.
V deset večer zazvonil Pat u jejího domu na 83. ulici, a když se nikdo neozval, zazvonil znovu a pak jí zavolal z telefonní budky na rohu. Ozval se jen záznamník. „Trisho, kde jsi? To je příběh mého života, ženy mě pořád nechávají čekat,“ zavtipkoval do přístroje a odjel domů. Napadlo ho zavolat policii, ale bál se, že by se mu vysmáli, a lituje toho dodnes.
Ve 1:30 v noci zastavili dva muži policejní hlídku u příčné cesty na úrovni 102. ulice, že v lese leží zbitý a svázaný muž. Jenže to byla žena. Ležela v bahně v mělké rokli asi devadesát metrů od cesty, polonahá a s rukama svázanýma vlastním tričkem před obličejem, jako by se modlila. „Kdo vám to udělal? Můžete mluvit?“ ptal se jí policista, ale žádné odpovědi se nedočkal. „Byla zbitá tak, jak jsem ještě nikoho v životě neviděl. Vypadala, jako by ji mučili,“ řekl pak. V nemocnici měla tělesnou teplotu devětadvacet stupňů, tlak se nedal ani změřit a kněz jí udělil poslední pomazání. Ztratila tři čtvrtiny krve, měla rozbitou lebku a oko vyražené z důlku. Lékaři čekali, že zemře, nebo už se z kómatu neprobudí.
Ráno zaslechl její kolega Peter Vermylen v rádiu zprávu o přepadené běžkyni a zavolal na policii. Detektiv mu popsal kudrnaté hnědé vlasy, a Peterovi se ulevilo, protože Trisha měla rovné a blond. Pak se ale detektiv zeptal, jestli nosila nějaký výrazný šperk. Sekretářka popsala zlatý prstýnek ve tvaru mašle. „To je ona. Máme ji. Je to investiční bankéřka!“ zavolal detektiv na kolegy. Obličej jí totiž poznat nešel.
Do dvou dnů měla policie čtyři přiznání na videokazetách a pátou výpověď ústně. Pět kluků z Harlemu, z nichž nejmladším bylo čtrnáct, popisovalo, jak ženu drželi, zatímco ji jiní znásilňovali. Jenže ani jedna ze stop DNA, které se na místě našly, nepatřila žádnému z nich. A skutečný pachatel v té době bydlel v dodávce pár bloků od parku a celé léto znásilňoval dál.
Noc, které policie říkala „řádění“
Pro pochopení je potřeba vrátit se o pár hodin zpátky. Ve 21:00 vešla do severní části Central Parku skupina dvaceti až třiceti teenagerů z East Harlemu. A ten večer se v parku opravdu dělo násilí. Někteří z nich házeli kameny po taxíku, srazili k zemi chodce a sebrali mu tašku s jídlem a pivo, pokoušeli se zastavit cyklisty a napadli několik běžců. Čtyřicetiletého učitele Johna Loughlina, bývalého mariňáka, zmlátili do bezvědomí trubkou. Podle policisty, který ho našel, „vypadal, jako by ho namočili do kbelíku krve“.
Policie kolem desáté zadržela dva čtrnáctileté kluky, Raymonda Santanu a Kevina Richardsona. Druhý den přivedla patnáctiletého Antrona McCraye a Yusefa Salaama. A s Yusefem přišel i jeho kamarád, šestnáctiletý Korey Wise (tehdy ještě používal jméno Kharey). Na žádném seznamu podezřelých nebyl, šel jen jako doprovod, ale detektivové se rozhodli vyslechnout i jeho. Kluk, který špatně slyšel a měl poruchu učení, tak sám vešel do místnosti, ze které vyšel až za třináct let.
Policisté pak novinářům řekli, že kluci popisovali svou zábavu slovem „wilding“, tedy něco jako „řádění“. Investigativní reportér Barry Michael Cooper později přišel s vysvětlením, že šlo o nedorozumění a kluci jen opakovali „doing the wild thing“ z tehdejšího rapového hitu Wild Thing. Slovo „wilding“ se ale ujalo a z kluků se stala smečka.
Výslechy trvaly nejméně sedm hodin a nikdo je nenahrával. Kamery se zapnuly až ve chvíli, kdy kluci byli ochotní mluvit. Detektiv Salaamovi lživě tvrdil, že na oblečení oběti našli jeho otisky prstů. „Slyšel jsem, jak ve vedlejší místnosti mlátí Koreyho. Chodili se na mě dívat a říkali: Uvědomuješ si, že jsi další? Ten strach ve mně vyvolal pocit, že se odsud živý nedostanu,“ vzpomínal Salaam po letech. Koreyho Wise vzali detektivové ještě před nahráváním do parku a ukázali mu místo činu.
Santana, McCray a Richardson pak před kamerou v přítomnosti rodičů popsali, co se v rokli stalo. Korey Wise vypovídal úplně sám, bez rodičů i bez právníka. A Salaam? Ten detektivům ukázal průkaz, podle kterého mu bylo šestnáct, takže jeho matka u výslechu být nemusela. Když pak na stanici dorazila a trvala na právníkovi, výslech skončil. Jeho ústní výpověď ale soud stejně připustil. Žádný neřekl, že ženu znásilnil sám. Každý tvrdil, že ji jen držel nebo osahával a že to udělali ti druzí. Jejich verze se přitom lišily skoro ve všem, kdo ji srazil, kdo ji svlékl, kdo ji bil, čím a kdy se to stalo. Do dvou týdnů svá přiznání všichni odvolali, protože prý byla vynucená. A pak přišly výsledky testů DNA. Ze dvou vzorků se neshodoval ani jeden s nikým z pěti kluků, a policie je přesto označila za „neprůkazné“.
Inzerát za 85 tisíc dolarů
New York byl tehdy na pokraji nervového zhroucení. Kvetl crack, vraždilo se a znásilňovalo se tolik jako nikdy. „Tohle je nejvyšší výkřik na poplach,“ prohlásil guvernér Mario Cuomo. Noviny navzdory pravidlům otiskly jména, fotky i adresy nezletilých kluků a jejich rodinám začaly chodit výhrůžky. Jen pár názorů tehdy znělo jinak. „Když je v Americe znásilněna bílá žena, první, co uděláte, je, že pochytáte partu černých kluků. A myslím, že přesně to se tady stalo,“ řekl deníku New York Times harlemský reverend Calvin Butts.
1. května 1989 se do toho vložil i realitní magnát Donald Trump. Za 85 tisíc dolarů si zaplatil celostránkové inzeráty ve všech čtyřech velkých newyorských denících s výzvou k obnovení trestu smrti. „Chci ty lupiče a vrahy nenávidět. Měli by být donuceni trpět… Ano, starosto Kochu, chci ty vrahy nenávidět a vždycky budu,“ stálo v něm. Žádné jméno sice neuvedl, ale všichni věděli, o kom je řeč! „Byl to on, kdo zapálil oheň,“ řekl později Salaam, jehož rodina tehdy dostávala výhrůžky smrtí.

Trumpův inzerát
Trisha se probudila 1. května, po dvanácti dnech v kómatu. Neuměla mluvit, číst ani chodit. Sedm týdnů ležela v nemocnici v East Harlemu, kousek od místa, odkud pocházeli obvinění, a pak dalšího půl roku na rehabilitaci v Connecticutu. Na útok si nevzpomněla nikdy. „Nemít vzpomínku na to, jaké to je být napadena a znásilněna, znamená, že nemám noční můry ani flashbacky. Ale zároveň bych si přála, abych mohla říct: Tohle se té noci stalo. Nemůžu. A musela jsem se s tím smířit,“ řekla televizi CBS.
Od cizích lidí jí chodily tisíce dopisů. Poprvé si zase zaběhala sto dvacet dní po útoku, jen dva týdny poté, co vstala z vozíku. Do práce se vrátila po osmi měsících a v roce 1995 uběhla newyorský maraton!
Dva procesy, jeden výkřik
V létě a na podzim 1990 proběhly dva procesy. Trisha u obou svědčila, ale bez jména, a v chodbách soudu na ni demonstranti pokřikovali „děvko“. Obhájce Koreyho Wise se jí ptal, kdy měla naposledy sex s přítelem, a naznačoval, že ji mohl napadnout někdo známý. Expert FBI přitom u soudu potvrdil, že sperma nepatří ani jednomu z obžalovaných. Testovali čtrnáct mužů včetně jejího bývalého přítele a ani jeden se neshodoval. Porotce podle jejich pozdějších slov nepřesvědčila přiznání, ale „fyzické důkazy“, hlavně dva vlasy „podobné vlasům oběti“ v Richardsonově spodním prádle. Jenže pozdější test ukázal, že její nebyly.
Všech pět bylo uznáno vinnými a Salaam při vynesení trestu přečetl svou báseň. „Na tento právní lynč pohlížím jako na zkoušku od svého Boha,“ stálo v ní. „Dejte mi maximum. Dřív nebo později pravda vyjde najevo,“ dodal. „Nenechám se tím zastavit. Dokážu to,“ řekl soudci McCray a Santana jen opakoval: „Všichni vědí, že jsem nevinný. Nikdy jsem to neudělal.“
Korey Wise se po úvodní řeči prokurátorky Elizabeth Ledererové rozplakal a křičel, že lže. Po verdiktu na ni zařval: „Za tohle zaplatíte. Ježíš si vás najde. Vymysleli jste si to!“ Mladší kluci dostali pět až deset let v zařízení pro mladistvé. Korey jako šestnáctiletý šel mezi dospělé, s trestem pět až patnáct let. Šestý obviněný, patnáctiletý Steven Lopez, se nakonec přiznal jen k přepadení Johna Loughlina a ze znásilnění ho nikdo neobvinil. I jeho rozsudek ale soud v roce 2022 zrušil, protože podle státního zástupce vznikl pod obrovským tlakem a na základě nepravdivých výpovědí.
A kde byl celou tu dobu skutečný pachatel? Sedmnáctiletý Matias Reyes pracoval v obchodě s potravinami na rohu Třetí avenue a 102. ulice a spal v dodávce na ulici. 17. dubna 1989, dva dny před útokem na Trishu, znásilnil jinou ženu ve stejné části parku. Detektivka ze sexuálního oddělení se ke jménu Reyes dostala, jenže ji zrovna přeřadili jinam, protože tolik detektivů pracovalo na „případu běžkyně“. Dodnes prý má pocit, že za to, co přišlo potom, nese kus odpovědnosti. A Reyes mezitím pokračoval.
V létě 1989 znásilnil další čtyři ženy a jednu z nich zabil, zatímco její tři děti byly nedaleko. Chytili ho až sousedé páté oběti, které se podařilo utéct. Své oběti přitom svazoval tričkem stejně zvláštním způsobem jako Trishu. V roce 1991 dostal trest od 33 let až po doživotí. Nikdo ho s Central Parkem nespojil.
Santana se dostal na svobodu v roce 1995, McCray o rok později, Salaam s Richardsonem v roce 1997. Venku je ale čekala nálepka sexuálních delikventů, každé tři měsíce se museli osobně hlásit úřadům a skoro nikdo jim nechtěl dát práci ani pronajmout byt. Salaama vyhodili ze stavby, jakmile šéfové zjistili, kdo je.
Nejhůř na tom byl Korey Wise, který jako jediný seděl celou dobu ve vězeních pro dospělé a zažil tam tolik násilí, že sám žádal o samotku. Prošel čtyřmi věznicemi, protože pořád doufal, že jinde to bude lepší. A zatímco seděl, zabili mu venku sestru Marci. Před komisemi pro podmínečné propuštění dál tvrdil, že je nevinný, stejně jako ostatní čtyři.
Setkání v Auburnu
V roce 2001 se ve věznici Auburn na severu státu New York setkali Korey Wise a Matias Reyes. Co si přesně řekli, se neví, Reyes ale pak řekl dozorci, že běžkyni v Central Parku znásilnil on. Prý proto, že „to bylo správné“. V roce 2002 to zopakoval vyšetřovatelům manhattanského státního zástupce Roberta Morgenthaua a popsal útok s detaily, které sedily s tajnými informacemi z policejního spisu. A pak přišla DNA, která se shodovala s pravděpodobností jedna ku šesti miliardám. Podle vyšetřovatelů navíc jednal úplně sám. Za útok na Trishu ho přitom nikdy neobvinili, protože byl promlčený.
Trisha z toho byla v šoku. „Reyes se pro mě stal skutečným tak, jak těch pět nikdy nebylo. Zavraždil ženu a další znásilnil, některé nutil s nožem v ruce volit: Tvoje oči, nebo tvůj život. Jak jsem to sakra přežila?“ napsala. Zároveň ale nikdy nepřestala pochybovat, jestli útočník opravdu byl jen jeden. Newyorská policie ostatně v roce 2003 ve vlastní zprávě tvrdila, že se na útoku „nejspíš“ podíleli i kluci. 19. prosince 2002 ale soudce Charles Tejada zrušil všechny jejich rozsudky. Korey Wise byl tou dobou venku už čtyři měsíce. Ve vězení strávil přes třináct let.
Pět mužů zažalovalo město New York. Starosta Michael Bloomberg odmítal platit s tím, že policie postupovala správně. Až jeho nástupce Bill de Blasio v roce 2014 souhlasil s vyrovnáním ve výši 41 milionů dolarů, zhruba milion za každý rok za mřížemi. Korey Wise dostal 12,2 milionu, protože seděl nejdéle. Město ale žádnou chybu nepřiznalo.
Případ přitom změnil i zákony. Od roku 2018 musí policie ve státě New York nahrávat výslechy od začátku do konce, ne jen samotné přiznání.
V roce 2019 natočila režisérka Ava DuVernay pro Netflix minisérii Když nás vidí, kterou viděly miliony lidí po celém světě, i u nás. Když byl Trump v roce 2023 obžalován v New Yorku, Yusef Salaam napsal jediné slovo: „Karma.“ O pár měsíců později ho voliči zvolili do newyorské městské rady za Harlem. V září 2024 Trump v předvolební debatě s Kamalou Harrisovou tvrdil, že se pětice přiznala a že „zabili člověka“. Jenže nikdo z nich vinu u soudu nepřiznal a Trisha Meiliová žije. Muži ho zažalovali za pomluvu.
A Trisha? Dnes pomáhá v newyorské nemocnici Mount Sinai obětem sexuálního násilí a lidem po zranění mozku a jezdí po světě s přednáškami o naději. „Nemůžu být zahořklá. Přála bych si, aby se to nestalo. Ale stalo se. A snažila jsem se udělat to nejlepší z toho, co mi zůstalo,“ říká.
Zdroje:
https://www.cbsnews.com/news/excerpt-central-park-jogger/
https://www.semissourian.com/news/central-park-jogger-reveals-identity-in-book-105243
https://www.brainline.org/node/19556
https://en.wikipedia.org/wiki/Central_Park_jogger_case
https://en.wikipedia.org/wiki/Korey_Wise
https://en.wikipedia.org/wiki/Yusef_Salaam
https://www.cbsnews.com/news/trump-central-park-five-defamation-lawsuit-continues/
https://iforcolor.org/the-central-park-five/5/





