Hlavní obsah

Pětiletý Ľuboš zmizel v Púchově z pískoviště. Po 15 letech ho matka viděla v chlapci z Jižní Afriky

Foto: By Jagermeister - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/20181914

ilustrační foto

V srpnu 1988 si pětiletý Ľuboš hrál na pískovišti pod okny paneláku v Púchově a domů už se nevrátil . O 15 let později se na policii v Jihoafrické republice přihlásil mladík, který tvrdil, že ho unesli a Ľubošova matka v něm poznala svého syna.

Článek

Na sídlišti v Púchově, slovenském městě na Váhu kousek od moravských hranic, si ten den dodnes pamatuje každý, kdo tu tehdy bydlel. Když sem v roce 2024 zajeli reportéři slovenského deníku Plus JEDEN DEŇ, sousedé jim řekli, že Ľubošova matka s jeho starším bratrem dodnes bydlí ve stejném bytě. Otec už zemřel. Matka s novináři mluvit nechtěla. „Ne, nezlobte se, mně to drásá nervy, budu pak zase rozhozená celý rok,“ řekla jen. Od chvíle, kdy naposledy volala z okna na své syny, uplynulo třicet šest let.

Dvě volání k obědu

V sobotu 27. srpna 1988 bylo v Púchově horko. Šestiletý Stanislav a jeho o rok mladší bratr Ľuboš Bednár, modrooký blonďák, si dopoledne hráli na pískovišti před panelákem na Komenského ulici. Hřiště bylo přímo pod okny bytu, takže matka neměla důvod mít strach. Co se stalo pak, popisuje první záznam tehdejší Veřejné bezpečnosti: „Ve 12.00 matka nezvěstného volala z okna bytu oba své syny, aby šli do bytu na oběd. Starší syn přišel, ale mladší Ľuboš zůstal venku, přičemž svému bratrovi uvedl, že on jde ještě někam za obytný dům, u kterého si hráli.“ Učitelka z místní mateřské školy později policistům řekla, že v tu chvíli obě děti ještě viděla.

Otec okamžitě seběhl dolů, a když Ľuboše nenašel, hledal ho nejdřív sám, pak se sousedy a nakonec zavolal policii. Pátrání, které následovalo, nemělo v Púchově obdoby. Prohledávaly se sklepy, výtahové šachty a kanály, staveniště nových paneláků, protože sídliště se tehdy ještě stavělo, a se psem i okolí řeky Váhu. Do akce se zapojili vojáci a dobrovolníci a ve městě se vyprávělo, že policisté otevřeli i staré hrobky na hřbitově. Pes zachytil Ľubošovu stopu, ta ale končila na konci chodníku, který vedl od hřiště k silnici za domem, a dál už nebylo nic. Bývalý kriminalista Matej Snopko po letech upozornil, že rozestavěné sídliště bylo plné jam. „Když se tam tehdy stavělo sídliště, dítě mohlo spadnout do nějakého výkopu a tam si ho nevšimli, nebo mohl někdo tělo na stavbě i ukrýt,“ řekl. Byla to ale jen jedna z mnoha teorií.

Svědků se našlo mnoho, ale jistotu nepřinesl žádný. „Jeden ze sousedů, který chlapce znal, tvrdil, že ho asi hodinu předtím, než zmizel, viděl ve vchodu. Jiní zase tvrdili, že ho viděli s někým přecházet most, ale i samotného ve vlaku, dokonce i v Německu. Všechno je to nepravděpodobné. Po chlapci nezůstala ani stopa,“ vzpomínal později policista Miroslav Jurči, který měl ten den službu. Jeden svědek dokonce oznámil, že podobně oblečené dítě viděl v restauraci v Uherském Hradišti se zhruba padesátiletou ženou a o něco mladším mužem. Ani tahle stopa nikam nevedla. Rodiče prosili o pomoc i federální ministerstvo vnitra v Praze.

Léto černé sanitky

Pro Púchov to byl šok, jaký město nezažilo. „Nikdo nevěřil, že se něco takového může stát, že by unesli dítě. Vždyť předtím se nikdy nic takového nestalo,“ vzpomínal soused, který se s Bednárovými přátelil. Púchovčanka Daniela, které je dnes šestašedesát, si Ľuboše pamatuje jako „krásného chlapečka, jako andílka, jaké kdysi malovali na obrazy“, a vysvětluje, proč nikoho ani nenapadlo, že by se na pískovišti mohlo něco přihodit. „V roce 1988 bylo úplně běžné nechat děti na pískovišti samotné a jít domů vařit oběd. Já jsem měla tehdy sedmiletou dcerku a taky jsem to tak dělala. Bylo to bezpečné, nikdy se nic nestalo, až do doby, kdy Ľubko zmizel. Od té doby jsem se bála nechat Terezku samotnou,“ vzpomínala.

Ten strach se v létě 1988 nešířil jen v Púchově. Šestého srpna zmizela cestou ze Strakonic do Českých Budějovic zpěvačka folkové skupiny Minnesengři Pavlína Braunová. O dva dny později se u benzinky na okraji Plzně ztratily stopařky Lenka Mužíková a Ilona Vavříková, které jely stanovat do Adršpašských skal. A pak, o necelé tři týdny později, pětiletý Ľuboš. Po celém Československu se rozšířila pověst o černé sanitce, která unáší lidi. V Púchově se místo ní mluvilo o bílé škodovce, která prý jezdil po sídlišti a unáší děti. Jedna žena se v roce 2024 na sociálních sítích svěřila, že tehdy takový vůz pronásledoval jejího malého bratra cestou z tréninku a dlouho čekal před vchodem, do kterého chlapec utekl. „Od té doby jsme měli paniku z bílých škodovek,“ napsala. Jestli se to opravdu stalo, nikdo nikdy neověřil.

Fotografie modrookého blonďáčka se pak léta objevovala na seznamech pohřešovaných dětí a příběh pomalu zapadal prachem. V květnu 2003, patnáct let po zmizení, ho ale nečekaně oživila zpráva z druhého konce světa. Na policejní stanici v Bronkhorstspruitu u jihoafrické Pretorie se přihlásil asi šestnáctiletý mladík se světlými vlasy, který si říkal Happy Sindane. Tvrdil, že je bílý chlapec, kterého jako malého unesla od rodičů služka, a dvanáct let pak prý žil jako otrok v černošské rodině ve vesnici Tweefontein. Jeho příběh obletěl svět a reportáž odvysílala i slovenská televize JOJ.

Viděla ji Adriana Koláriková ze slovenské pobočky Interpolu a hned si vzpomněla na Ľuboše. Viděla ji i jeho matka a nemohla uvěřit vlastním očím. „Když jsem ho uviděla, zůstala jsem v šoku. Je to nesmírná podoba, nesmírná podoba. Ale nic ještě nevíme, nic není jisté. Nechci nic říkat, dokud se nepotvrdí, že je to on,“ řekla tehdy. Mátly ji jen jeho oči, protože mladík z Afriky je měl hnědé a Ľuboš modré. Na Slovensku se z toho na několik dní stala hlavní zpráva. Bednárovi ale nebyli jediní, kdo v Happym poznal ztraceného syna. V Jižní Africe se přihlásila Sarie Botha z Pretorie, podle níž byl Happy jejím synem Jannie, a o chlapce se ucházela i další rodina z městečka Stutterheim. Odborníci tehdy upozorňovali, že z kostí a zubů sice nepůjde se stoprocentní jistotou určit chlapcův přesný věk, o příbuznosti ale spolehlivě rozhodnou genetické testy. A právě zkouška DNA nakonec všem nadějím učinila konec.

Jihoafrická policie oznámila, že Happy Sindane s určitostí není Ľuboš Bednár z Púchova, a v září 2003 dětský soud v Bronkhorstspruitu po čtyřech měsících zjišťování rozhodl, kdo vlastně je. Jmenoval se Abbey Mzayiya a byl synem černošské služky Riny Mzayiyové, která už nežila. Otcem byl nejspíš běloch, pro kterého pracovala. Malého chlapce si vzala k sobě její přítelkyně Betty Sindaneová a po její smrti ho vychovával její otec Koos. Happy prý jako míšenec trpěl posměchem, snil o bohatém bílém otci, který si ho jednou najde, a vymyslel si minulost, ve které by někam patřil.

Pak se mu svět vysmál, když jihoafrická pobočka firmy Dulux použila jeho fotografii v reklamě na barvy se sloganem „Jakákoli barva, na kterou si vzpomenete“. Happy firmu zažaloval a dostal odškodné sto tisíc randů. Z veřejnosti se ale stáhl, začal pít a několikrát se dostal do potíží s policií. Prvního dubna 2013 ho našli mrtvého v příkopu v Tweefonteinu. Byl ukamenovaný a z vraždy obvinili osmapadesátiletého muže, se kterým se podle tamních zpráv v hospodě pohádal o láhev brandy. Nebylo mu ani třicet.

Pátrání po Ľubošovi Bednárovi podle tehdejších předpisů zastavili po dvaceti letech, v roce 2008, a soud ho prohlásil za mrtvého. Patří k nejstarším nevyřešeným zmizením dítěte v dějinách československé kriminalistiky a na Slovensku se stal symbolem všech pohřešovaných dětí. V roce 2018 slovenská policie jeho fotografii znovu rozeslala po sociálních sítích a v médiích se objevil i portrét, jak by mohl vypadat v dospělosti. Dnes by mu bylo třiačtyřicet. Kdo ho ten den odvedl za roh paneláku, nebo jestli vůbec někdo, se nejspíš už nikdo nedozví.

Zdroje:

https://www1.pluska.sk/regiony/bolest-ktora-nikdy-nepreboli-maly-lubko-zmizol-z-pieskoviska-niet-ho-uz-36-rokov

https://www1.pluska.sk/regiony/nezvestny-lubko-5-z-puchova-svedok-po-36-rokoch-prehovoril-o-zahadnom-aute-na-sidlisku

https://www.puchov.in/stare-krimi-chlapec-ktory-sa-uz-nevratil/

https://tvkrimi.sk/blog/2018/pribehy-bez-bodky-lubos-bednar-sa-stal-symbolom-nezvestnych/

https://svetkrimi.sk/happy-sindane-nestastny-osud-muza-ktory-tvrdil-ze-je-nezvestny-chlapec-z-puchova/

https://www.teraz.sk/slovensko/pred-30-rokmi-sa-stratil-vtedy-patroc/345121-clanok.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Happy_Sindane

https://news.uct.ac.za/edition/-edition/2003-06-09-edition-16/-article/2003-06-09-happy-sindanes-fate-to-be-determined-by-forensic-tests

https://www.iol.co.za/news/happy-died-for-booze-1494664

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz