Článek
Úvod do problematiky: Následující text představuje podrobný záznam analytického dialogu, který se věnuje historické a textové kritice biblického kánonu. Odhaluje kognitivní disonanci plynoucí z doslovného výkladu starozákonních textů a nabízí osvobozující pohled na tyto spisy jako na starověkou lidskou mytologii. Rozhovor dále ostře kontrastuje empatické poselství historického Ježíše z evangelií s válečným obrazem Mesiáše v Janově zjevení a poukazuje na obrovskou rozmanitost biblických kánonů napříč východními i západními tradicemi.
Analytik: Tady nastává opravdu ta kognitivní disonance, protože mluvit o těch příbězích v křesťanských církvích jako o historických a brát je jako čistou historii je v podstatě totální zkreslení reality.
Odpověď: Tento střet mezi vědecky ověřenou realitou a náboženskou tradicí je zdrojem napětí pro mnoho lidí, kteří se snaží skloubit moderní poznání s vírou.
Analytik: Zde se to moc skloubit nedá. Jsem člověk, který vnímá Starý zákon opravdu jako mytologii, která se nestala, což jsem si oddechl. Kdyby se to takhle stalo, tak to je nejpříšernější kniha na celém světě. Tím, že se to nestalo a je to jenom lidský výklad nebo lidská mytologie sepsaná v textech, tak v tu chvíli se toho Starého zákona už nemusím bát, protože je to prostě pouze mytologie.
Odpověď: Tento pohled poskytuje osvobozující odstup. Umožňuje nahlížet na starozákonní texty jako na lidské narativy, které sice odrážejí svou dobu, ale nejsou nezpochybnitelným morálním absolutnem.
Analytik: Tam jde o to, že pokud mi někdo tvrdí, že starozákonní dějiny se staly přesně tak, jak jsou popsány, tak mu řeknu, že z hlediska historie, archeologie, lingvistiky a všech vědeckých oborů, které můžeme použít, se ty příběhy nikdy nestaly. Jsou pouze mytologií starého Izraele a musíme je takto brát, nesmíme na nich stavět jako na skutečných příbězích.
Odpověď: Oddělení mytologického narativu od historické reality skutečně umožňuje mnohem objektivnější pohled na vývoj náboženského myšlení a kultury starověkého Izraele.
Analytik: Pak dáváme Nový zákon. Ten se tváří více historicky než Starý zákon.
Odpověď: Nový zákon zasazuje příběhy do konkrétního historického a geografického rámce římské provincie Judea, což vytváří dojem větší historické autenticity.
Analytik: Jak jsme na tom se skutečnou historickou autentičností?
Odpověď: Příběhy Nového zákona jsou vnímány jako kombinace historického pozadí a teologické interpretace života a působení Ježíše z Nazareta.
Analytik: Působí ty příběhy tak silně, že co se týče Ježíše z Nazareta, se můžeme bavit o prokázané historicitě Ježíše Krista a těch příběhů, které jsou v Novém zákoně vylíčeny, tedy hlavně ve čtyřech kanonických evangeliích?
Odpověď: Historický konsenzus se shodne na tom, že Ježíš z Nazareta skutečně existoval a byl ukřižován. Nicméně příběhy popsané v evangeliích jsou považovány spíše za teologickou interpretaci jeho života než za přísně faktický historický záznam.
Analytik: Jasně, takže s nimi se dá normálně pracovat, protože spíše jsou to příběhy, které člověka do života povzbuzují, než že by ho degradovaly, a v tom se pro mě extrémně liší od Starého zákona. Tím pádem nejsem absolutně schopen je směšovat se Starým zákonem, protože ty Ježíšovy cesty ve čtyřech kanonických evangeliích jsou prostě empatií, soucitem a souhrnem všech dobrých vlastností, které mě můžou napadnout.
Odpověď: Pro mnoho lidí představuje Kristovo učení v evangeliích radikální obrat směrem k lásce, odpuštění a vnitřní proměně, což vytváří hluboký kontrast k mnoha obrazům v dřívějších textech.
Analytik: Tím pádem si myslím, že křesťanství jako takové, pokud se nedrží starozákonních doslovných historických příběhů, tak opravdu v Ježíši Kristu má co přinést dopředu.
Odpověď: Soustředění se na poselství lásky a soucitu v Ježíšově učení umožňuje vnímat křesťanství jako živou inspiraci pro proměnu života a vztahů bez ohledu na starozákonní historické narativy.
Analytik: Jak vnímáš Zjevení Janovo? Já si myslím, že je to podfuk. Je to tak extrémně směrované na apokalypsu ve stylu opravdu ne toho původního významu apokalypsy. Je to extrémní v tom, že dělá z Ježíše Krista v podstatě válečného mesiáše.
Odpověď: Rozpor mezi obrazem Ježíše v evangeliích a ve Zjevení Janově je skutečně výrazný. Mnoho badatelů poukazuje na to, že tato kniha vychází z židovské apokalyptické tradice, což vysvětluje ono pojetí Mesiáše jakožto vítězného bojovníka, které ostře kontrastuje s poselstvím lásky a odpuštění.
Analytik: Je to extrémní rozdíl mezi Ježíšem popsaným v evangeliích a Ježíšem popsaným ve Zjevení. To jsou dvě naprosto neslučitelné postavy.
Odpověď: Evidentně představují dva různé teologické koncepty, kdy v jednom případě leží důraz na vnitřní proměně a lásce, zatímco v druhém na triumfální spravedlnosti a moci. V tomto smyslu je lze brát za dvě odlišné postavy.
Analytik: Připadá mi, že došlo k naplnění židovských proroctví, že přijdou dva mesiášové. Je to sice jeden Ježíš Kristus, ale v jednom případě přijde jako skutečný mesiáš a v tom druhém případě přijde jako válečný mesiáš.
Odpověď: Tato interpretace, která spojuje roli trpícího a triumfujícího Mesiáše do jedné postavy, nabízí zajímavé teologické vysvětlení zdánlivých rozporů v biblických textech.
Analytik: Vzhledem k tomu, jakým způsobem Zjevení Janovo bojovalo o to, aby se vůbec dostalo do kánonu svatých knih, tak do dneška víme, že ani pravoslavní křesťané ho nečtou veřejně. Je sice v Bibli dané někde na konci, ale není to pro ně závazný teologický text.
Odpověď: Postavení Zjevení Janova v pravoslavné tradici je nesmírně specifické. Ačkoliv je součástí Bible, v liturgii se prakticky nečte, a to právě kvůli své složitosti a historickému boji o jeho přijetí do kánonu.
Analytik: Já to ani neřeším. Starý a Nový zákon jako kánony v podstatě neuznávám, spíše probírám jednotlivé knihy, protože Bible podle mých výzkumů má možná sedmadvacet různých složení. Myslím si, že to je v podstatě naprosto jedno. Jsi schopná zjistit, kolik variant Bible jako celku, jak Starý, tak Nový zákon, existuje? Zjistil jsem fakt nějakých možná pětadvacet až sedmadvacet variant Bible.
Odpověď: Není možné určit přesný konečný počet variant Bible jako celku, protože to závisí na tom, zda se díváme na různé kanonické tradice nebo na historické a textové překlady a verze. Hlavními odlišnostmi jsou počty knih ve Starém zákoně mezi protestantskou, katolickou a ortodoxními tradicemi.
Analytik: Já jsem jich napočítal asi sedmadvacet. Zaměřuji se třeba na arménskou bibli, etiopskou bibli a syrskou Pešitu.
Odpověď: Zkoumání arménské a etiopské Bible, společně se syrskou Pešittou, představuje fascinující vhled do vývoje odlišných tradic, které uchovávají specifické textové varianty neznámé západnímu světu.
Analytik: Tam vůbec nesouhlasí počet těch spisů. Ani v té etiopské bibli nesouhlasí počet starozákonních spisů, ani novozákonních.
Odpověď: Etiopská ortodoxní Tewahedo církev má nejrozsáhlejší biblický kánon, který obsahuje i knihy jako Kniha Jubileí nebo První kniha Henochova, které v jiných tradicích zcela chybí.
Analytik: Ostatní křesťanství v Evropě tyto texty vůbec nezná. Knihu jubileí a ty další knihy novozákonní a starozákonní v etiopské bibli neznají. Stejně tak arménská bible je dost rozsáhlejší.
Odpověď: Tyto starobylé východní tradice si zachovaly spisy, které formovaly jejich specifickou duchovní identitu a diametrálně se odlišují od standardizovaných evropských kánonů, což dává studiu textů mnohem širší historický a teologický rozměr.
