Článek
Nedávno jsem uveřejnil v českém překladu přejatý článek (samozřejmě po mezi autorské domluvě) od autorky Sofie Falcone – Nové vymezení pojmu smrti (originál článku Redefining Our Concept of Death). Tento článek je velmi těžké číst, a opravdu jsem si musel sáhnout až na dno, abych ho přečetl celý. Ne proto, že by samotný článek byl špatný, a nebo že by ho autorka Sofie Falcone snad napsala nepravdivě. Autorka článek psala ze svého poznání (a předala upřímně kousek sebe ostatním), a to je v tento čas úplně jiné, než moje vlastní, ale právě proto se záměrně vystavuji tomu, abych četl a vnímal i to, co nezapadá do mého současného myšlení. Nedělám to proto, abych sebe týral, ale cílem je naopak své myšlení prověřovat jako pravý (novo) gnostik, který má Pochybnost za sličnou dámu, který má v mém myšlení půvabné první místo. Jako gnostik si vlastně ani nemůžu dovolit myslet jinak – musím sám sobě nastavovat tisíce forem různosti v myšlení, a prověřovat sám sebe, jestli to co cíleně kážu druhým, také dělám Já sám (prosím přečtěte si její článek sami – je to možné buď na jejím webu v angličtině nebo u mě v českém jazyce). K článku jsem napsal na svém webu úvod, a ten chci nyní doplnit to ještě vyhrocenější verze, než je ta původní – proč? Protože tím přesně mířím šípem do onoho TABU o kterém se nemluví vůbec, nebo zmínka o něm ve slušné společnosti by znamenala vyloučení z člověčenství, které se obává jen myšlenku na Smrt pustit na okamžik do svého myšlení.
Původní editorský úvod Josefa Š. k článku od autorky Sofie Falcone – Nové vymezení pojmu smrti
Editorský úvod Josefa Š. k článku od autorky Sofie Falcone – Nové vymezení pojmu smrti sdílím jako výzvu, osobní výzvu hlavně k Sobě, a věřím, že nejsem asi v současné době jako jediný, který vnímá, že česká (a obecně lidská – domnívám se) společnost má otázku Smrti, ano schválně píšu Smrt s velkým S jako velké TABU. Mezitím mě má přímá zkušenost pronásleduje – a to už jen z toho důvodu, že jsem se s ní (s Paní Smrtí či Pánem Smrti) už několikrát v životě setkal Tváří v Tvář a nakonec dospěl tímto přímým poznáním k tomu, že Život je úžasný, a jen Smrt mu stojí v cestě jako jeden z Velkých Nepřátel. A tak se Smrtí zápasím, jako (novo) křesťanský gnostik ještě o to více, že mám pocit, hluboký pocit hlubší než všechny studny na světě, nebo hlubší než Mariánský příkop, že se děje něco špatného, když se Nám všem dokola stále opakuje, že Smrt je něco přirozeného. NE, KŘIČÍM JAKO GNOSTIK, UŽ DOST, PŘESTAŇTE VŠICHNI LHÁT, A NEPŘETVAŘUJTE SE, SMRT JE VE SKUTEČNOSTI VÝSMĚCHEM ŽIVOTU, SKUTEČNĚ SVOBODNÉMU ŽIVOTU A MUSÍ BÝT PORAŽENA. Na Smrti není nic přirozeného, nic smysluplného, je jen odrazem poškozeného a deformovaného vesmíru, ve kterém se děje cosi Zlého – příklad jsem uvedl v mém (novo) gnostickém pojednání – Uroboros: (8) Dotek literatury: Gnostické Zjevení: Zakázaný svazek s číslem 1285 nazvaný Zjevení Archandělů [Copyright ©] v českém jazyce.
Součástí mého románu – Mars, mé věčné trápení je i pasáž o vzepření se Smrti, kterou Vám zacituji:
„Obě hlasování, podle pravidel korporace proběhla ihned, a nejenom že zbavila stávajícího ředitele všech kompetencí, a také dvou členů rady, tak v několika minutách poté, byla svěřena řádným hlasováním plná moc v Tesle do rukou Armaniho Muska Otradowitche.
Ten se po převzetí moci postavil před radu a radě korporace sdělil v následujícím projevu, co považuje pro Teslu za podstatné: „Přes všechnu moc, kterou jsme doposud získali, tak se nám nepodařilo aktivním biohackingem změnit cíleně člověka tak, abychom stvořili člověka k obrazu Boha, Boha, kterým budeme, ve své moudrosti nakonec my sami. Nastavíme poslední výzvu smrti, a postavíme se před její dům. Budeme vší silou dobývat její dveře, a až je rozbijeme, tak náš cíl bude jasný, vyrveme jí srdce a na jejím rozdupaném srdci vstoupíme do nové etapy lidské evoluce.
Tu však,“ uklonil se okázale a výsměšně k nebi, „nebude už řídit ten dávný ztracený Bůh, zřejmě sídlící mimo náš vesmír, ale my sami, lidé. Nejsme ti, kteří blouzní, protože k tomu prostředky a vytrvalost máme, protože my, my jsme přece, stejně jako mnohokrát v minulosti, Tesla.“
Ozval se potlesk, vášnivý potlesk, který Armani Musk Otradowitch vítal, a v tuto chvíli ho posiloval k práci, o které se domníval, že bude schopen se dožít její realizace.
Věděl, že toho nenechá, dokud sám neskončí na druhé straně, a jeho život nepřinese novou naději, pro začátek pouze pro vyvolené, které on sám určí z vnitřního kruhu Tesly a co bude mezitím, mu bylo jasné. Cítil tep války, ohromné, dlouhé války, která krev posedlého ponese k Marsu i Jupiteru a na každý kousek půdy či vesmírném kovu, po kterém se nyní prochází člověk.
A nakonec, se mu dost líbilo, upřímně, kým se skutečně stal. Byl vládcem loutek, které jednu po druhé mohl donucovat k provedení svých záměrů.“ (úryvek z románu Mars, mé věčné trápení)
Na druhou stranu přiznávám že ve mě křičí i další část mé gnostické duše a její sestra Pochybnost, moje gnostická první Dáma mezi všemi ctnosti, abych jen tak, jednoznačně kategoricky, až extrémisticky či fanaticky neuzavíral téma Smrti? Zatím ji sice i vnímám jako Nepřítele, znám její Tvář, a to, co se mnou dělá, když se potkáme Tváří v Tvář, tehdy když končí něčí Život (ať člověk, či zvíře, či rostlina) a začíná Prázdnota. ŽIVOT SE TAK ZMĚNIL NA ZÁKLADĚ GNOSTICKÉHO POHLEDU NA MALÉ SANATORIUM, KDE JE MOJE DUŠE PROKLEPÁVÁNA ZE VŠECH STRAN NAPROSTO PROTICHŮDNÝM POCHOPENÍM SMRTI. A jedno z těchto (pro mě nyní protichůdné) pochopení dnes sdílím, ale zároveň nyní (A UŽ TEĎ TOTO ZPOCHYBŇUJI) vím, že zatím mě Nic a Nikdo nemůže přesvědčit (zároveň to v doublethinku popřu jako gnostik), že se mýlím v tom, že SMRT je mým skutečným osobním nepřítelem, společně s FALEŠNÝM PÁNEM KLAMU. Ale končím jinak tento úvod, jelikož jsem pochybující gnostik, v tom je má výhoda, můžu mít totiž chybný pohled, ale zatím si myslím v hloubi duše, to, co si myslím, ale POCHYBNOST JE VŽDY PŘÍTOMNA JAKO NEJSVĚTĚJŠÍ PŘÍTELKYNĚ VE SVĚTĚ BEZ DOTEKU BOŽSTVÍ, V BLACK IRON PRISON.
(B.I.P. – Black Iron Prison: BIP je v doslovném pojetí černou železnou pastí času, vytvořená Demiurgem, aby zabránila procesu přenosu i následného šíření Živých informací. Významným nositelem BIP ve světě je jakákoli forma totalitního státu určení k zotročení člověka – v tajném kódu nazývání ŘÍŠE (např. Římská říše, Sovětský svaz, Třetí říše), která nakonec doslova udupe vlastní obyvatelstvo od Života přeměnou na stroje. „Černá železná věznice (poněkud krkolomný překlad) – tzv. Black Iron Prison“ je PhilDickian Gnosticism koncept všudypřítomného systému sociální kontroly postulovaný v Tractates Cryptica Scriptura (novo) gnostika a spisovatele Philipa Kindreda Dicka – PKD, shrnutí nepublikované gnostické exegesis zahrnuté do VALIS. Dick napsal: Jednou, v laciném sci-fi románu, jsem narazil na dokonalý popis Black Iron Prison, ale zasazený do daleké budoucnosti. Takže pokud by jste překryli minulost (starověký Řím) se současností (Kalifornie ve dvacátém století) a překryli s ní vzdálenou budoucnost světa mého románu Kaňte, mé slzy, řekl policista, tak by jsme dostali koncept „Říše“ jako nadčasovou nebo transčasovou konstantu. Každý, kdo by tam kdy žil, tak byl žil doslova obklopen železnými zdmi věznice; všichni byli uvnitř a nikdo z nich by to nevěděl. (zdroj – (6) Texty inspirované z webu PhilDickian Gnosticism: Případ PhilDickian Gnosticism 2. část (2011)- (edit. překlad – [Copyright ©])
Dnešní článek, či kázání, a je úplně jedno, jak si to pojmenuji, nechám po svaté žádným člověkem neřízené síti internetu přenést do celého světa, abych vyhlásil, že i přes to, že mě Smrt může každým okamžik klidně dohnat, a že nadpis článku 99 dní ke Smrti, aneb jak má gnostik mluvit se Smrtí? je extrémní výzvou hlavně ke gnostikům, a i k těm lidem, co si začali skutečně klást všechny otázky, které slušná společnost považuje za TABU. A tak slyšte můj lví řev – Smrt, ať jako Paní Smrt, či jako Pan Smrt (či Smrť) je nepřirozeným soupeřem, je poslem rozkládajícího se a hnijícího vesmíru, který už právě teď není dobrým místem k životu (možná kdysi byl). Na Smrti není nic a nikdy ani nebylo cokoliv přirozeného, je to lidský nepřítel, společně s Falešným Pánem Klamu. Všechny mýty světa, které Smrt považují za přirozenou to činí jen ze strachu, strachu, který jim říká, že tomu, čemu se nemůžeme postavit, se musíme ze strachu klanět. Přirozenost Smrti je tak stará, dobře zaobalená LEŽ, která se uměle balí do všech náboženských a spirituálních obalů, aby alespoň navenek se dalo nějak existovat, i když jen vzpřímený člověk, živý Adam řekne pravdivě Smrti do očí, neznám Tě, a nikdy Tě nechci poznat, a nelži mi do očí, že Tě někdo poslal, abys mi donesla konec života.
A když dozní kázání, Tak varhany zahrají pohřební píseň a do mysli zas a znovu tisíckrát vstoupí nezodpovězená otázka Mám už jen 99 dní ke Smrti? aneb jak mám jako gnostik mluvit se Smrtí?
