Článek
Českou energetiku čeká zásadní transformace, která má potenciál přinést ekonomické, ekologické i sociální výhody. Odklon od uhlí už není jenom ekologickým požadavkem, ale i ekonomickou nutností a oddalování tohoto procesu by nám mohlo přinést víc škody než užitku. Pro čerpání těchto výhod naopak potřebujeme, aby vláda místo ohlížení se do fosilní minulosti jasně definovala směr a cíle transformace a začala dělat konkrétní kroky.
Podle nedávno zveřejněné studie organizace Fakta o klimatu by rychlejší výstavba obnovitelných zdrojů mohla významně snížit ceny elektřiny na českém trhu. Udržování uhelné energetiky by naopak vedlo k vyšším cenám elektřiny a celkovým nákladům. Z modelování také vyplývá, že drahou českou elektřinu z uhlí mohou už v brzké době spolehlivě a dostatečně nahradit levnější zdroje z okolních států. Zatímco v teplárenství bude uhlí spalováno ještě nějakou dobu, v oblasti výroby elektřiny je odklon od uhlí nejen nezbytný, ale i ekonomicky výhodný. Na co tedy Česko čeká?
České je lepší. Akorát, že vůbec.
V médiích a některých veřejných diskuzích se objevují myšlenky na dotování výroby elektřiny z uhlí, což by zajistilo vyrovnanou dovozní bilanci. To je nejen ekonomicky nesmyslné, ale také v rozporu s evropským právem. Výrobní soběstačnost elektřiny dosažená podporou uhlí by byla nesmyslně drahá a znamenala by zbytečné emise, které jsme se zavázali snižovat. Navíc by na to celé doplatili právě spotřebitelé.
Pokusy o udržení soběstačnosti české energetiky za pomoci takzvaných kapacitních plateb pro uhelné elektrárny by podle studie vyšly české daňové poplatníky na minimálně 6 miliard korun ročně, což by se promítlo do vyšších cen elektřiny pro všechny spotřebitele. Nejenže by to prohloubilo závislost na fosilních palivech, ale bránilo by to inovacím a investicím do moderních technologií, které jsou udržitelnější a levnější.
Vláda má možnost ušetřit peníze i planetu
Podle studie Fakta o klimatu je rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů cestou k levnější elektřině a k větší energetické soběstačnosti. Výstavba nových fotovoltaických a větrných elektráren by významně snížila průměrné tržní ceny elektřiny na českém trhu – o zhruba 6,5 €/MWh oproti scénáři pomalejšího rozvoje. V nákladech za silovou elektřinu by to české ekonomice přineslo úsporu až 11 miliard korun ročně, a to už v horizontu několika málo let. Oproti scénáři, kde by nedošlo k žádnému rozvoji nových zdrojů mezi lety 2025 a 2028, by úspora byla ještě výraznější – až 19 miliard korun ročně.
I když Česko nebude úplně soběstačné ve výrobě elektřiny, rychlejší přechod na obnovitelné zdroje by pomohl snižovat naši závislost na dovozu fosilních paliv a výrazně by snížil průměrné velkoobchodní ceny elektřiny, obzvláště v letních měsících, kdy výroba z fotovoltaických elektráren stahuje ceny v poledne k nule.
Rychlejší rozvoj OZE by také snížil emise skleníkových plynů, což je klíčové pro plnění našich klimatických závazků. Snižování emisí by nám pomohlo ochránit naši ekonomiku nejen před rostoucími cenami fosilních paliv, ale také před negativními dopady klimatické krize, jako jsou povodně či sucha.
Podle studie od CAN Europe může neřešení klimatické krize Evropu stát do roku 2100 až 347 miliard eur. Například povodně, jaké jsme zažili jen před několika týdny, budou kvůli klimatické změně až dvakrát častějśí a o 7 % silnější.
Mapu máme, poklad známe, teď už se jen vydat na cestu.
Je zřejmé, co je potřeba udělat, vláda to ale stále odkládá. Dosud nebyla schválena trojice strategických dokumentů (Státní energetická koncepce, Národní energeticko-klimatický plán a Politika ochrany klimatu), ktere mají určovat eneretickou politiku státu na dalších 25 let. V plánu to přitom bylo už v červenci.
Z hlediska konce uhlí je klíčová Státní energetické koncepce (SEK), v níž je upraven záměr ukotvit v zákoně termín odchodu od uhlí nejpozději do roku 2033. Konkrétně je v jejím návrhu uvedeno, že se mají stanovit a legislativně ukotvit cíle, termíny a podmínky odklonu od využívání uhlí pro energetické účely, abychom s uhlím skoncovali nejpozději v roce 2033. V návrhu rovněž stojí, že se má legislativně ukotvit příspěvek ČR k deklarovanému cíli EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality.
Konec uhlí měl být v naší legislativě upraven do 30. června 2025. Času tedy již nezbývá mnoho a pokud se to má stihnout ještě před sněmovními volbami, mělo by Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je za to primárně odpovědné, neprodleně jednat. Stanovení konkrétního termínu, dokdy nejpozději by uhlí mělo skončit, je zásadní – aktuální nejistota je i pro průmysl a energetický sektor devastující. Všichni potřebují mít jasně určený časový rámec, aby se mohli na odklon od uhlí připravit.
Současná vláda se ve svém programovém prohlášení sice zavázala „vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033“, jenže zároveň si stanovila, že „uhelné elektrárny budou odstavovány pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit“. Jenomže druhé prohlášení blokuje to první. Výsledkem je situace, kdy záložní kapacity doposud vznikaly jen velmi pomalu, protože k tomu nebyla motivace ani dostatečné podmínky. Legislativní zakotvení roku 2033 jako termínu, do kdy nejpozději se má odklon od uhlí uskutečnit, by všem poskytlo jasný časový rámec a motivaci ke vzniku uvedených záložních kapacit.
