Článek
Faktem ovšem zůstává, že spotřeba masa na osobu se celosvětově v porovnání s rokem 1961 zdvojnásobila a naši předci maso tak často rozhodně nekonzumovali. Jeho zvýšená spotřeba má ovšem na zdraví, klima a biodiverzitu katastrofální důsledky.
Strava našich předků byla velmi prostá a tvořily ji zejména luštěniny a obiloviny, sezónní ovoce a zelenina. Maso se konzumovalo s mírou a nebylo považováno za samozřejmost. A lidé neznali dnešní civilizační choroby jako je například nadváha, vysoký krevní tlak, dna nebo cukrovka. Tehdejší medicína samozřejmě čelila jiným výzvám, jako jsou infekční nemoci a mnohé další neduhy, které dnes, díky naší moderní medicíně, dokážeme hravě vyléčit, odoperovat či implantovat. Dnešní, na živočišných produktech založená strava ovšem přináší řadu problémů nejen pro zdraví lidí, ale i pro klima a biodiverzitu, tedy biologickou rozmanitost druhů na světě. Varovný ukazováček nám vztyčila nedávná zpráva Světového fondu na ochranu přírody (WWF), která říká, že se za posledních padesát let počty volně žijících živočichů na planetě zmenšily o dvě třetiny.
Vliv na klima i rozmanitost druhů
A jedna z příčin? Masný průmysl a stále se zvyšující spotřeba masa, která se celosvětově zdvojnásobila v porovnání s rokem 1961. Pro živočišnou výrobu se využívá 83 % zemědělské půdy a vyprodukuje 60 % skleníkových plynů z celého zemědělství. Chov zvířat má navíc na svědomí 80 % odlesňování, ať už kvůli pěstování krmiv – především sóji –, nebo kvůli vytváření nových pastvin, což má vliv na vymírání druhů, kterým se neustále zmenšuje jejich životní prostor. V brazilské Amazonii zemědělci úmyslně zakládají lesní požáry – podobně jako v amazonských deštných pralesech, aby uvolnili místo pro chov dobytka a pěstování průmyslového krmiva, jako je sója. Množství dusíku vypouštěného jen z celosvětového chovu hospodářských zvířat je větší, než je planeta schopna zvládnout.
Hnojiva vyráběná pro zemědělství obsahují velké množství dusíku, ale jejich používání může přispívat ke znečištění ovzduší a vody, ke změně klimatu a k úbytku ozonové vrstvy. Zdrojem znečištění dusíkem je také odpad z chovu hospodářských zvířat.
Stromy v amazonském deštném pralese produkují vlastní srážky, které udržují celý prales při životě a zdravé. Pokud bude odlesňování (např. kvůli průmyslovému zpracování masa) pokračovat současným tempem, může Amazonie dosáhnout „bodu zvratu“, kdy se jako deštný prales již nedokáže udržet.
Kácením lesů, ničením přírodních stanovišť a používáním toxických pesticidů k pěstování krmiv pro živočišnou výrobu a rozšiřování pastvin přispívá průmyslový masný průmysl k vyhynutí tisíců druhů, z nichž mnohé ještě nebyly ani objeveny. Více než čtvrtina veškeré světové rozlohy se využívá k pastvě nebo pěstování potravin pro hospodářská zvířata potravin, které by mohli jíst především lidé. Jen na výrobu 1 kg kuřecího masa je potřeba 3,2 kg plodin.
Vliv na klimatickou změnu je také nezanedbatelný. Dopad masa na klima je naopak obrovský – zhruba odpovídá všem jízdám a letům všech osobních a nákladních automobilů a letadel na světě. Při ničení lesů za účelem průmyslové produkce masa se do atmosféry také uvolňují miliardy tun oxidu uhličitého, což urychluje globální oteplování. Pokácené stromy se často nechávají hnít na lesní půdě nebo se pálí, čímž vznikají další emise. Zdravé stromy jsou nezbytné pro pohlcování uhlíku z atmosféry. Pokud je vykácíme, nemohou nám již v boji proti změně klimatu pomoci.
Civilizační nemoci
Nadměrná spotřeba masa nejen, že zabíjí planetu, ale i ohrožuje naše zdraví.. Například studie publikovaná v časopise BMC Medicine vycházejí z analýzy zdravotních záznamů 474 985 Britů středního věku dospěla k závěru, že: „Účastníci, kteří uvedli, že maso konzumují pravidelně (třikrát a vícekrát týdně), měli v průměru více nepříznivých zdravotních návyků a charakteristik než účastníci, kteří maso konzumují méně pravidelně. Vyšší spotřeba nezpracovaného červeného a zpracovaného masa dohromady byla spojena s vyšším rizikem ischemické choroby srdeční, zápalu plic, polypů tlustého střeva a cukrovky a vyšší spotřeba drůbežího masa byla spojena s vyšším rizikem gastroezofageální refluxní choroby, gastritidy a duodenitidy, onemocnění žlučníku a cukrovky.“
Žijeme v demokracii, rozhodnutí, co jíst, je naštěstí na nás. Kampaň Žeru maso, která je financována státem, však účelově neuvádí informace napsané v předchozích odstavcích a manipuluje tak veřejným míněním ve prospěch masného průmyslu. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by masný průmysl nebyl zodpovědný za globální environmentální problémy a při nadměrné konzumaci masných výrobků za některé zdravotní problémy. Řešení neznamená vzdát se masa. Ale opravdu potřebujeme konzumovat maso v takovém měřítku? Od roku 1970 se populace zvířat chovaných na maso, mléko a vejce ztrojnásobila a živočišná výroba potravin nyní potřebuje 26 procent povrchu Země. V té samé době přitom Země přišla i v důsledku zvýšené spotřeby živočišných produktů o rozsáhlou rozlohu unikátních ekosystémů, jakými jsou například tropické pralesy. Zkusme maso omezit. Pomůže to planetě i našemu zdraví.
Šimon Hauser
Autor je mediální koordinátor klimatické kampaně Greenpeace.
