Článek
Z titulků některých novin by se mohlo zdát, že pokud vláda schválí Státní energetickou koncepci, Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu a Politiku ochrany klimatu, přijde zdražování uhlí a benzinu. Strategické dokumenty ovšem paradoxně samy o sobě nic nezdražují, jsou to koncepce a vize založené na odborných modelováních možností Česka pro dekarbonizaci. V nejvíce kritizované části jen reflektují realitu a popisují, jaké by mohly být dopady opatření, které již dříve schválily státy Evropské unie, včetně České republiky.
Nejvíce obav vzbuzuje reforma trhu s emisními povolenkami, která v konečném důsledku přinese zdražení vytápění uhlím v lokálních topeništích a o nějaké dvě koruny na litru by mohla zvednout i cenu fosilních pohonných hmot.
U vytápění by se nyní měly emisní povolenky promítat do ceny všech spotřebitelů stejně. Zatím emisní povolenku platí pouze domácnosti, které odebírají teplo z tepláren, nebo topí elektřinou. Domácnosti, které topí uhlím a plynem ve vlastních kotlích mají oproti nim výhodu. Tento nespravedlivý stav by se nyní měl narovnat. Problém ale je, že řada domácností, které topí uhlím, žije v nezateplených domech, a topí tak pánu Bohu do oken. Mnohé z těchto domácností navíc nemají na to, aby svou situaci změnily a zateplily si, nebo přešly na jiný způsob vytápění.
Snažit se udržet cenu uhlí pro domácnosti nízkou přitom není dlouhodobým řešením. České energetické firmy od uhlí odcházejí - elektrárny a doly zřejmě začnou zavírat už v roce 2027, definitivně by těžba uhlí v Česku mohla skončit už kolem roku 2030. Pak už samozřejmě nebudou mít domácnosti problém ani tak s cenou uhlí, jako s faktem, že žádné uhlí nebude. Pokud se tedy vláda nyní současně nechystá masivně dotovat byznys s uhlím polostátnímu ČEZu a uhlobaronům Pavlu Tykačovi a Danieli Křetínskému.
Dejte peníze lidem
Vláda má nyní na výběr ze dvou možností. Buď bude sypat obrovské sumy peněz do kapes uhlobaronům, aby uhlí mohlo konkurovat jiným, levnějším zdrojům energie, nebo pomůže lidem zateplit a přejít od uhlí k udržitelnějšímu vytápění. S tím koneckonců počítá i zmíněná reforma trhu s emisními povolenkami - podle ní výnosy z emisních povolenek mají být použity právě na zateplování, renovace budov, změnu vytápění, či přímou finanční podporu zasaženým domácnostem prostřednictvím nově zřízeného Sociálně klimatického fondu.
Kdyby šlo vládě skutečně o to, aby měli spotřebitelé levnější energie, využila by místo rozčilování se nad zdražováním potenciál obnovitelných zdrojů. Ty tlačí ceny elektřiny dolů a pro spotřebitele by ji mohli zlevnit až o 23 eur za MWh. V současném návrhu vláda počítá, že jejich podíl se do roku 2030 zvýší na 30,1 %. Evropská unie přitom na základě platné legislativy doporučuje příspěvek ČR alespoň 33 %, Navíc podle ambiciózních dekarbonizačních scénářů by vedlejší přínosy rozvoje nových ekonomických odvětví, modernizace a rychlého snižování emisí Česku přinesly do roku 2030 přibližně 439 miliard korun.
Vláda by proto neměla ustupovat od schválení strategických koncepcí, na kterých rok a půl pracovali odborníci. Měla by naplno využít pozitiva, která přinášejí obnovitelné zdroje a pomáhat lidem s odklonem od uhlí, aby byla transformace sociálně spravedlivá. Místo strašení lidí teď potřebujeme konzistentní komunikaci směrem k veřejnosti, vysvětlující nutná opatření a jejich dopady a přínosy pro Česko.
Lukáš Hrábek je tiskový mluvčí Greenpeace. Miriam Macurová je expertka Greenpeace na klimatickou politiku Evropské unie.
