Fosilní korporace by měly nést odpovědnost za povodně a další extrémní počasí

Česká republika má za sebou bezprecedentně rozsáhlé povodně, kdy rozvodněné řeky a potoky na mnoha místech překonaly hranici stoleté vody a zanechaly za sebou obří spoušť. Vodní masa opadla a odhalila rozsah škod, které vyrážejí dech, je načase se zamyslet, kdo za tohle všechno nese odpovědnost? Je někdo odpovědný za to, že po celém světě je oproti dřívějšku mnohem větší četnost extrémních jevů počasí, které jsou silnější než kdy dřív a které dovedou během několika málo hodin přinést zkázu a obrátit lidem život vzhůru nohama?

Jak jsme už popsali v jiném článku, je jasné, že změny klimatu a rostoucí globální teplota ovlivňují počasí po celém světě, bez dalšího zkoumání však nelze jednoznačně prohlásit, že takhle konkrétní povodeň, je přímým důsledkem klimatické změny. Co ovšem říct můžeme, je, že povodeň, která Českou republiku v uplynulých dnech zasáhla, patří mezi extrémní meteorologické jevy, které jsou kvůli měnícímu se klimatu mnohem častější a silnější než v minulosti.

Před klimatickými riziky globálního oteplení, která rostou mnohem rychleji než naše připravenost, varuje také vůbec první zpráva o klimatických rizicích Evropské agentury pro životní prostředí vydaná začátkem letošního roku. V analýze rizik vědci konstatovali, že v posledních letech padlo v Evropě mnoho dlouhodobých klimatických rekordů, přičemž kontinent čelí také stále silnějším klimatickým rizikům, včetně zvyšování hladiny moří, vln veder a dlouhotrvajícího sucha či naopak silných srážek, které vedou k povodním. Shoda tak panuje na tom, že člověkem způsobená klimatická změna s sebou přináší výrazně větší množství extrémních projevů počasí, než na jaké jsme byli v minulosti zvyklí.

A kdo je odpovědný za klimatickou změnu, to už říct umíme. V první řadě jsou to korporace, které bezskrupulózně vydělávají na těžbě a spalování fosilních paliv – uhlí, plynu a ropy. Jsou zodpovědné za více než 75 % celosvětových emisí skleníkových plynů a téměř 90 % všech emisí oxidu uhličitého. A přesto, že o svém vlivu na klima díky svým výzkumným divizím vědí již desítky let, dodnes platí kampaně či think-tanky, které klimatickou změnu popírají či bagatelizují. A přesto, že fosilní společnosti způsobují ničivou změnu klimatu a degradaci půdy, jejich zisky nejsou téměř vůbec investovány do řešení či zmírňování negativních dopadů jejich podnikání. Přitom náklady na změnu klimatu a extrémní výkyvy počasí, které utrpěli obyčejní lidé, dosáhly jen v loňském roce závratné výše 300 miliard dolarů! Fosilní korporace musí nést odpovědnost za krize, které za dosažením zisků způsobují lidem i přírodě a podle principu „znečišťovatel platí“ se musí začít zodpovídat za škody, ktoré páchají a nést náklady na klimatická opatření.

Fosilní průmysl se vyhýbá své odpovědnosti

Každá další povodeň či ničivé sucho by nás měly vést k tomu, abychom fosilní průmysl konečně hnali k odpovědnosti za škody které způsobil a nadále působí. Měly by nést následky za stupňující se klimatickou krizi, jejíž dopady zasahují stále větší část světové populace.

V Česku se zříkání odpovědnosti ze strany fosilních korporací projevuje například tím, že se rada z nich snaží vyhnout dani z mimořádných zisků energetických firem a velkých bank (windfall tax), kterou zavedla vláda Petra Fialy od roku 2023. Například Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského a Sev.en Pavla Tykače na windfall tax zaplatily podstatně méně, než kolik by odpovídalo jejich mimořádným ziskům.

Skupina Se.ven letos v červenci na dotaz Seznam Zpráv odpověděla, že v loňském roce zaplatila dohromady na windfall tax a odvodu z nadměrných příjmů, který se týká výrobců elektřiny po celé EU, jenom 1,4 miliardy korun. Navíc chce ale po státu ještě část odvodů vrátit, takže výsledné číslo se dále sníží. Vybranou částku, která se v porovnání s původními vládními očekáváními jeví jako strašlivě nízká, skupina vysvětluje tím, že velkoobchodní ceny elektřiny mezi roky 2022 a 2023 výrazně klesly (pro srovnání skupina ČEZ na windfall tax v loňském roce odvedla 30,1 miliardy korun).

Snad ještě menší dopad měla windfall tax na Křetínského EPH, která, jak informovala média, včas přestěhovala své výrazně ziskové aktivity v oblasti velkoobchodu s energiemi z České republiky do Švýcarska, takže windfall tax z této skupiny platily jen firmy EP Energy Trading a Dobrá energie, které prodávají elektřinu a plyn koncovým zákazníkům v Česku.

Místo placení daní za své neférové zisky naopak fosilní společnosti usilují o to, aby i na škodlivé a klimatickou krizi způsobující fosilní zdroje mohly pobírat veřejné prostředky ve formě dotací.

Politici nesou odpovědnost za ambiciózní klimatické závazky

K odpovědnosti za důsledky klimatické krize je potřeba hnát také politiky, kteří pro ochranu klimatu nedělají ani zdaleka tolik, kolik by měli a fosilním korporacím umožňují profitovat na drancování planety. Zdanění firem, které vydělávají na krizích a klimatických změnách, a použití těchto peněz na pomoc těm, kteří krizemi trpí, je přitom nejen spravedlivé, ale také nezbytné pro udržení sociální soudržnosti a stability společnosti.

Vlády mají povinnost jednat, a musí ukončit spalování fosilních paliv, aby se do atmosféry nedostávaly další emise skleníkových plynů, oteplující naši planetu. Fosilní paliva je nutné nahradit obnovitelnými zdroji energie, energetickými úsporami a taky snižováním nadspotřeby energií a materiálů. Včasné a rozhodné jednání přitom přinese řadu výhod. Při sledování ambiciózních dekarbonizačních scénářů v souladu s teplotním cílem 1,5 °C by EU díky rozvoji nových ekonomických odvětví a modernizaci mohla již do roku 2030 získat nejméně 1 bilion eur. Pro Česko by vedlejší přínosy rychlého snižování emisí činily do roku 2030 přibližně 439 miliard korun. Vláda Petra Fialy i přesto stále odkládá schválení trojice strategických dokumentů: Státní energetickou koncepci (SEK), Politiku ochrany klimatu (POK) a Národní klimaticko-energetický plán (NKEP), které určí směr energetické a klimatické politiky našeho státu na dalších 25 let. NKEP měl být přitom schválen a zaslán Evropské komisi již na konci června.

Trojice dokumentů byla na programu vlády v červenci, ale vláda se na poslední chvíli zalekla zkratkovitého a nepřesného spojování uvedených dokumentů se zdražováním, které shodou okolností přinášela hlavně média uhlobarona Křetínského. Dokumenty v podobě, ve které byly navržené, sice nebyly dokonalé, ale přesto šlo o jasný plán do budoucna, který například konkrétně stanovil, že nejpozději v roce 2033 skončí spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla a do roku 2050 i ropy a zemního plynu. Bez jasného plánu zůstává Česko absolutně nepřipravené na výzvy, které sebou změna klimatu přináší.