Článek
Lenko, co Tě motivovalo k účasti na akci Greenpeace?
Asi nejvíc to, že to bylo prostě potřeba. Především vzhledem k tomu, jak vypadá politická situace v České republice. Byla jsem samozřejmě smutná z toho, že Ministerstvo životního prostředí povede někdo ze strany Motoristé sobě.
Vnímáš to jako riziko pro přírodu a pro společnost?
Myslím si, že to znamená oslabení ochrany přírody. V důsledku se pak zhorší kvalita života lidí i kvalita našeho životního prostředí. Nebude to mít ale dopady jen v Česku, klima je propojené po celém světě. A to je něco, čemu podle mě nemůžu jen tak přihlížet a musím se pokusit s tím něco dělat.
Jak ses připravovala na takovou akci…fyzicky, psychicky nebo organizačně?
Asi nejdůležitější bylo připravit se psychicky. Uvědomit si, že vím, co dělám a proč to dělám. Zachovat si klidnou mysl a naději, že to vyjde, že to dokážu, nebát se a nebýt nervózní. Šlo tedy hlavně o psychickou odolnost, ale samozřejmě jsem se musela připravit i materiálně. Vzhledem k počasí jsem měla několik vrstev oblečení. Pod lezeckým overalem jsem měla asi tři další vrstvy kalhot a nahoře tři, možná dokonce čtyři vrstvy. To bylo jen na začátek, protože když člověk leze, hodně se zahřeje. Jenže my jsme tam byli zavěšení asi sedm hodin a museli jsme se chránit proti prochladnutí. Hodně mi pomohl spacák, který jsem si navlékla. Postupně jsem pak přidávala další vrstvy oblečení z batohu.
Akce Greenpeace ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, 15. prosince 2025
Vnímala jsi, co se děje dole pod budovou – reakce lidí?
Vnímala jsem to hodně, protože jsem na všechno viděla a měla skvělý výhled. Opravdu mě potěšily reakce zaměstnanců Ministerstva životního prostředí, od kterých jsme dostávali velkou podporu. Bylo vidět, že jsou rádi, že tam jsme, že se jim personální obsazení vedení úřadu moc nelíbí a mají z něj obavy. Povzbuzovali nás i kolemjdoucí, hodně nám fandili. A přišlo i dost lidí, kteří s námi chvíli demonstrovali. Viděla jsem také mediální dopad a odezvu na sociálních sítích.
Vy jste ale museli po dlouhých hodinách na laně zase vylézt nahoru. Jak to šlo?
Bylo to po sedmi, osmi hodinách a venku byly asi dva stupně. Museli jsme ještě všechno sklidit. Cítila jsem se hodně vyčerpaná a vysílená. Celý den jsem skoro nic nejedla ani nepila. Při lezení nahoru jsem byla hodně pomalá, ale dopadlo to dobře. Byla to moje první akce jako lezkyně, určitě ne poslední.
Měla jsi během akce krizi? Napadlo Tě, že se to nepovede?
Na začátku to chvíli vypadalo, že nás sundají a že banner nepověsíme, ale zvládli jsme to. Byli jsme prostě rychlí.
Jaký je podle Tebe hlavní cíl přímých akcí?
Myslím si, že přímé akce nejsou jedinou strategií, jak dosáhnout změny. Greenpeace ČR se dlouhodobě snažilo upozorňovat na situaci kolem ministerstva životního prostředí a v tomhle byl zajedno celý nevládní sektor. Když naše dopisy, petice nebo i setkání s politiky k ničemu nevedly, považovali jsme za vhodné upozornit na to i tímto způsobem. Byl to hlavně vzkaz, že se musíme bránit a nevzdávat se. Aby lidé neupadli do pasivity a neztratili chuť za naši přírodu bojovat. A aby byli připraveni vzdorovat škrtům nebo kontroverzním rozhodnutím, která pravděpodobně budou z ministerstva životního prostředí přicházet.
