Článek
V průběhu jednání se ukázalo, jak zásadní je role předsedající země. Za mnoha problémy a neúspěchy konference stály právě problematické praktiky egyptského vedení dávající až nepřiměřený prostor fosilním lobbistům, kteří nehodlali ustoupit ze svých pozic do poslední chvíle.
Velkým problémem Egypta je také stav občanské společnosti. Na konferenci samotné chyběl prostor pro svobodné vyjádření postojů aktivistů tak, jak jsme zvyklí u nás v Evropě. Zarážející bylo rovněž partnerství klimatické konference se společností Coca-Cola, která je jedním z největších plastových znečišťovatelů na světě. Z výsledků konference je proto zřejmé, že její výsledky byly diktovány spíše hlasy fosilních a korporátních lobbistů, a nikoli potřebami a přáními těch nejzranitelnějších.
Historický úspěch v otázce klimatické spravedlnosti
Největším úspěchem klimatické konference je zřízení fondu pro financování klimatických škod a ztrát. Po více než 30 letech se státy Rámcové úmluvy o změně klimatu rozhodli řešit ničivé důsledky klimatické změny. Vyspělé země s vysokými emisemi budou prostřednictvím fondu přispívat na úhradu škod způsobených dopady klimatické krize v nejzranitelnějších částech světa. Počet extrémních klimatických a povětrnostních jevů, s nimiž se rozvojové země setkávají, se od roku 1991 více než zdvojnásobil a každoročně postihuje průměrně 189 milionů lidí. Vznik fondu byl možný jen díky tomu, že rozvojové země, komunity a neziskové organizace byly jednotné a držely při sobě od začátku až do samého konce. Dohoda, která určí směrování a účel financí nejzranitelnějším zemím, bude diskutována v nadcházejícím roce a přijata by měla být na příští klimatické konferenci COP 28. Dohoda o zřízení fondu znamená hlavně uznání následků klimatické změny a nutnosti jejich kompenzace.
Politici neřešili příčinu, ale následky klimatické změny
Naopak největším zklamáním konference je, že ani letos nedokázali světoví lídři výslovně pojmenovat příčinu klimatické krize – fosilní paliva. Pod tlakem fosilních lobbistů, kterých bylo na letošní konferenci registrováno celkem 636, tedy o 100 více než před rokem, se nepodařilo rozšířit závěry poslední konference COP26, která zmínila jen útlum uhlí. Řešení klimatické krize však vyžaduje ukončení těžby a spalování všech fosilních paliv, včetně ropy a plynu. Rozšíření závěrů na všechna fosilní paliva prosazovalo 80 zemí, mimo jiné Evropská unie pod vedením českého předsednictví, ale také USA, Spojené království nebo Indie. Naopak proti byly zejména Rusko a Saúdská Arábie. Zintenzivnění boje proti fosilním palivům by tak mělo nastat na klimatické konferenci COP28, která se koná příští rok v ropné supervelmoci, Spojených arabských emirátech. Umístění konference tak nedává moc velkou naději na úspěch. Je ale zásadní si uvědomit, že pokud nedojde k rychlému ukončení využívání všech fosilních paliv, vzniklé náklady na škody a ztráty nebudeme schopni pokrýt žádnou dostupnou částkou.
Klimatická konference jako platforma pro diskuzi
Hlavním významem klimatických konferencí COP je poskytnout platformu pro diskuzi a jednání mezi 198 zeměmi, které jsou členem Rámcové úmluvy o změně klimatu. Přimět k dohodě 200 států samozřejmě není lehký úkol, proto se zdají výsledky klimatických konferencí jako nedostatečné a pomalé. Většina pozorovatelů se shoduje, že skutečné dění kolem změny klimatu se odehrává mimo každoroční zasedání OSN. Hlavní posun ke klimatické politice dostatečně ambiciózní pro udržení globálního oteplování pod úrovní 1,5 stupně Celsia je proto na bilaterální úrovni. Příkladem může být třeba letošní dohoda mezi EU a Jižní Afrikou o spravedlivé energetické tranzici, která povede k přechodu od uhlí k obnovitelným zdrojům, a urychlí tak snižování emisí.
COP29 v Česku?
V průběhu klimatické konference v Egyptě oznámili zástupci české delegace možnost, že se Česko bude ucházet o (spolu)organizování konference COP29, která se v roce 2024 bude konat v regionu střední a východní Evropy. Na stole je stále primárně otázka financí a logistiky takovéto akce globálního rozměru. Pokud by se však konference skutečně konala v Česku, byl by to pozitivní impuls pro ambicióznější klimatickou politiku, která by se mohla dostat do priorit politické agendy.
Miriam Macurová
Autorka je expertka Greenpeace na evropskou klimatickou politiku.
