Článek
Obvodní báňský úřad v Mostě letos v březnu - zatím nepravomocně - povolil hornickou činnost na Bílině i po roce 2030. Organizace Greenpeace se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Zároveň se snažíme k tématu přitáhnout pozornost a upozorňovat na negativní dopady prodloužení těžby, mezi které patří nadměrný hluk a prach, narušení krajinného rázu a vliv na změnu klimatu. V červnu proto aktivisté a aktivistky Greenpeace vylezli přímo na bílinské skrývkové rypadlo a vyzvali odsud skupinu ČEZ, kterou o několik dní později čekala valná hromada, aby od plánu na prodloužení těžby ustoupila. Následně aktivisté a aktivistky Greenpeace dorazili i na valnou hromadu společnosti, kde svůj apel zopakovali.
Na červnové valné hromadě jsme rovněž položili řadu otázek týkajících se dalšího osudu hnědouhelného velkolomu Bílina a zdejší těžby. V odpovědích na ně pak zaznělo několik důležitých informací, ke kterým je třeba se vrátit. Aktuálně máme také k dispozici oficiální podrobný zápis z valné hromady, kde je možné si plné znění otázek i odpovědí dohledat.
Vyvážet uhlí z Bíliny do zahraničí je nesmysl
Především zde jasně zaznělo, že těžba na dole Bílina je primárně vázaná na provoz uhelné elektrárny Ledvice a dodávky uhlí do tepláren a lokálních topenišť a že si lze jen velmi těžko představit, že by šlo důl Bílina ekonomicky udržitelně provozovat, respektive vůbec pro něj najít odbyt v jiných sektorech, než je energetika a teplárenství. Nesmyslná je podle vyjádření ČEZ i možnost, že by se uhlí z Bíliny nějak masivně vyváželo mimo Českou republiku.
Je tedy vyloučeno, že by se uhlí z Bíliny po ukončení provozu uhelných elektráren a tepláren mohlo prodávat na domácím či zahraničním trhu. Ministerstvo průmyslu a obchodu přitom v minulosti tvrdilo, že prodloužení těžby není v rozporu s vládním plánem pro odklon od uhlí do roku 2033, protože plán údajně směřuje k zastavení spalování uhlí a nevztahuje se na těžbu, která může vést například k prodeji uhlí na trhu. Podobnou argumentaci, konkrétně že povolení k těžbě nijak nepředjímá, jestli vytěžené uhlí musí být využito českých v elektrárnách a teplárnách, pak použilo i ministerstvo životního prostředí.
Platí tedy, že uhlí z Bíliny, které se vytěží v Česku, se tady také spálí, takže si nelze alibisticky malovat, že ho tady sice vytěžíme, ale emise z něj nepůjdou za Českou republikou, nýbrž za někým jiným. Odklon od uhlí prostě a jednoduše znamená konec těžby i spalování uhlí a tvrdit něco jiného je jen alibistické vyhýbání se realitě. Naopak každý pokus prodlužovat těžbu v českých uhelných dolech za horizont roku 2033 je v přímém rozporu se závazkem ukončit spalování uhlí, a ohrožuje tak plánovaný konec uhlí a spravedlivou transformaci uhelných regionů.
Nemluvě o tom, že Bílina není jediným uhelným dolem, který má ještě k dispozici zásoby uhlí, a prodloužení jeho provozu může vyšlapat cestičku dalším uhelným firmám. Předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné Pavel Tomek nedávno připustil, že firma přemýšlí o prodloužení těžby na dole Jiří. A je nad slunce jasné, že uhlobaron Pavel Tykač chce svůj velkolom Vršany a elektrárny Chvaletice a Počerady provozovat co nejdéle.
Uhlí se nevyplatí těžit už před rokem 2030
Další zajímavou informací zveřejněnou na valné hromadě je názor skupiny ČEZ, že pokud by Severočeské doly snížily objem těžby a chtěly by na základě vydaného povolení Obvodního báňského úřadu těžit uhlí na Bílině i po roce 2035, musely by si u Ministerstva životního prostředí zažádat o nové závazné stanovisko v procesu EIA, v němž se posuzují vlivy na životní prostředí. Jenže tento právní výklad nesdílejí báňské úřady, které nové povolení EIA v takovém případě nepožadují, což lze prokázat i na příkladu nedalekého lomu ČSA, kde pokračuje těžba mnoho let po původním plánu i bez nového posouzení dopadů na životní prostředí.
Co se týče závazného stanoviska EIA dodejme, že v rámci odvolání, které proti prodloužení těžby letos na jaře podalo Greenpeace, bude mít ministr životního Petr Hladík na stole přezkum souhlasného stanoviska ministerstva z roku 2019. Organizace Greenpeace na něj apeluje, aby ho vzhledem k pochybení, které se v něm vyskytují, změnil na nesouhlasné, nebo k němu alespoň přidal konkrétní podmínky - v první řadě jasné časové vymezení ukončení těžby do roku 2033 v souladu s programovým prohlášením vlády.
Na valné hromadě ČEZ bylo rovněž potvrzeno, že těžba uhlí se ekonomicky nemusí vyplácet už mnohem dříve než v roce 2033, jak o tom již nějakou dobu mluví hlavní ekonom firmy Pavel Řežábek. V tomto kontextu je tedy zarážející, že Severočeské doly přesto podnikají kroky k tomu, aby na Bílině mohly těžit výrazně déle. V jedné z odpovědí na naše otázky představitelé ČEZ upozornili na to, jak velký dopad bude mít předpokládaný růst cen povolenek CO2 a pokles cen elektřiny na zhoršení ekonomiky těžby na dole Bílina. Ukazují to podle vyjádření ČEZ na valné hromadě již nyní obchodované kontrakty na rok 2025 a dále. V odpovědi na jinou otázku pak zástupci ČEZ uvedli, že aktuální výhledy ukazují, že ekonomika uhelných zdrojů se stane neudržitelnou již před rokem 2030. Přesto jedním dechem dodávají, že musí plánovat rozšíření dolu Bílina a prodloužení těžby.
Navzdory tomu, že těžba a spalování uhlí se přestává vyplácet, však představitelé skupiny ČEZ zvažují možnost těžit na Bílině dokonce až do 50. let tohoto století. V odpovědi na otázku, zda společnost plánuje těžit uhlí na Bílině i v druhé etapě vzhledem k tomu, že schválený záměr se jmenuje „Pokračování hornické činnosti – I. etapa – Doly Bílina 2019–2035“, totiž zaznělo: „ČEZ, respektive Severočeské doly v tuto chvíli neusilují a nečiní žádné kroky k rozšíření tohoto území nebo rozsahu těžby nad tento stanovený rámec. V budoucnu bude zcela jistě následovat opět žádost o hornickou činnost. Čili z pohledu názvu POPD se již dnes dá hovořit o druhé etapě, která bude s největší pravděpodobností obsahovat její ukončení, čili likvidaci lomu.“
Valná hromada ČEZ
Rekultivace po těžbě až v roce 2055?
V Souhrnném plánu sanací a rekultivací se s ohledem na konec životnosti lomu a ukončení hornické činnosti v maximálním možném rozsahu počítá s rekultivací až v roce 2055, tedy o 20 let později, než by měla skončit těžba podle povolení, které se nyní Severočeské doly snaží získat.
Právě rekultivace po skončení těžební činnosti je další velké téma související s prodloužením těžby na Bílině. Greenpeace upozorňuje na to, že aktuální dokumentace k prodloužení těžby na Bílině s ní počítá až v roce 2055, takže v případě, že by těžba skončila v roce 2035, nebo i dříve kvůli ekonomické nerentabilitě těžby či kvůli případnému ukončení těžby uhlí českou vládou, neexistuje žádný plán smysluplné rekultivace navazující na konec těžby.
Zástupci ČEZ se na valné hromadě ohledně rekultivace odkázali na to, že v případě lomu Bílina byl dobývací prostor omezen hranicemi územně ekologických limitů těžby stanovených aktuálně platným usnesením vlády Bohuslava Sobotky z roku 2015, které prolomilo limity těžby na Bílině. V souladu s tímto vládním usnesením je tak podle ČEZ vytýčen prostor určený pro využití ložiska uhlí k těžební činnosti a Souhrnný plán sanace a rekultivace je koncepčním materiálem, který vychází z územně plánovací dokumentace a řeší oblast zahlazování následků hornické činnosti na povrch s výhledem do konce životnosti lomu a po jejím ukončení v maximálním možném rozsahu, tedy až po roce 2055.
Zbytečné plýtvání časem i penězi
Zároveň na valné hromadě zaznělo, že skupina ČEZ, respektive Severočeské doly budou připraveny v případě potřeby v budoucnu podat další žádost o povolení hornické činnosti na dole Bílina, jehož součástí pak bude buď pouze likvidace lomu, případně ještě dotěžení další části dobývacího prostoru vymezeného platným usnesením vlády včetně již zmíněné likvidace lomu. A součástí toho má údajně být i rekultivace konkrétního území odpovídající povolované hornické činnosti. Stejně tak v případě nedotěžení již povoleného množství zásob uhlí, a to z jakéhokoliv důvodu, bude v daném okamžiku na základě dalších žádostí těžební společnosti Státní báňskou správou rozhodnuto o změně dokumentace plánu otvírky přípravě a dobývání, a to rovnou na plán likvidace lomu.
Když to shrneme, můžeme říct, že skupina ČEZ a Severočeské doly si navzdory situaci, která uhlí v žádném případě nepřeje, a navzdory svým vlastním závazkům na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2040, chtějí až do poslední chvíle nechat otevřenou cestu k tomu, aby mohly těžit uhlí třeba i v roce 2050.
ČEZ sice může upřednostnit modernizaci energetiky, ochranu klimatu, spravedlivou transformaci uhelných regionů a zahojení krajiny severních Čech po těžbě, ale místo toho plánuje, jak pokračovat v business as usual - v ničení krajiny, znečišťování ovzduší, prohlubování klimatické krize a udržování agónie uhelného průmyslu a mizérie severních Čech.
Přitom by dávalo mnohem větší smysl, kdyby se místo toho ČEZ soustředil na budování alternativních zdrojů k uhelným elektrárnám, abychom za ně měli náhradu, pokud by těžba a spalování uhlí z ekonomických důvodů opravdu skončily už před rokem 2030. Ale ne, ČEZ raději investuje peníze, čas a nemalé pracovní kapacity do toho, aby těžba uhlí na Bílině mohla být možná ještě dvacet let poté.
Jaroslav Bican je koordinátor energetické kampaně Greenpeace ČR.
