Článek
Putinova agrese na Ukrajině odhalila nebezpečí závislosti na ruských fosilních palivech. Následná energetická krize způsobená nejistými dodávkami ropy a plynu akcelerovala přechod na zelené zdroje energie, ale také donutila evropské státy hledat si jiné zdroje fosilních surovin, a to jak u našich západních spojenců na druhé straně Atlantiku, tak u autokratických režimů v Perském zálivu. Měnit jednu závislost za jinou je však velmi rizikové a nemusí se nám vůbec vyplatit.
Na klimatické konferenci COP27 se premiér Petr Fiala mimo jiné setkal s premiérem a korunním princem Bahrajnu Sálmanem. Jak uvedl na svém Twitteru, hovořili o ropě, investicích a vztazích Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu a zemí EU. Premiér dle svých slov považuje „za důležité rozvíjet vztahy se státy, které nám mohou pomoci zbavit se energetické závislosti na Rusku.“ Pokud pomineme dopady spalování fosilních paliv na klima, problémem států perského zálivu jsou zejména lidská práva. Vyměnit závislost na nedemokratickém režimu za závislost na zemi, kde je porušování lidských práv na denním pořádku a kde něco jako listina práv a svobod neznamená vůbec nic, je velmi rizikové.
Vláda Bahrajnu se podle Amnesty International v roce 2021 dopouštěla nejen potlačování svobody projevu a shromažďování, ale i mučení. Oficiální vyšetřování přitom pachatele krylo. Pracovníci z řad migrantů museli často snášet to, že jim byla část výplaty ukradena. Stát sledováním svých obyvatel porušoval také jejich právo na soukromí.
Podobná situace panuje v Saúdské Arábii. V zemi je opakovaně porušováno právo svobody projevu, sdružování a shromažďování. Trestní soudy dávají lidem vysoké tresty odnětí svobody za jejich práci v oblasti lidských práv a vyjadřování svých názorů. Mezi svévolně zadrženými, stíhanými nebo odsouzenými jsou obránci lidských práv, vládní kritici a další političtí aktivisté. Některé obránkyně lidských práv měly po podmíněném propuštění z vězení soudně uložen zákaz cestování.
Situace není dobrá ani v Ázerbajdžánu, který nedávno rozpoutal další kolo ozbrojeného konfliktu s Arménií. I zde pokračuje pronásledování a obtěžování vládních kritiků, zatímco mírové protesty byly násilně rozehnány. Svévolná omezení nadále ochromovala práci obránců lidských práv a nevládních organizací. Rovněž zde bylo silně rozšířeno násilí a mučení.
Je správné, že Česká republika už nechce dál nakupovat plyn z Ruska, a přispívat tak Putinovi na válku. Ale opravdu chceme místo toho podporovat jiné agresivní a nedemokratické režimy jinde ve světě?
Ropný šok v 70. letech donutil západní státy hledat nové zdroje
Závislost na nedemokratických a agresivních režimech však není riziková jen kvůli porušovaní lidských práv tamějšími režimy. Důvody jsou i ekonomické. Kartel Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), do kterého se řadí například právě Saúdská Arábie, v roce 1973 vyvolal ropnou krizi. Během arabsko-izraelské války v roce 1973 uvalili arabští členové OPEC embargo na Spojené státy jako odvetu za rozhodnutí USA znovu zásobovat izraelskou armádu. Arabští členové OPEC také rozšířili embargo na další země, které podporovaly Izrael, včetně Nizozemska, Portugalska a Jižní Afriky. Embargo zakázalo vývoz ropy do cílových zemí a zavedlo omezení těžby ropy. Nástup embarga přispěl ke spirále růstu cen ropy, která měla globální negativní důsledky.
Spojené státy čelily rostoucí závislosti na spotřebě ropy a zmenšujícím se domácím zásobám. Ocitly se více než kdy předtím závislé na dovážené ropě a musely vyjednat ukončení embarga za drsných domácích ekonomických podmínek, které vedly ke snížení jejich mezinárodního vlivu. Nakonec OPEC své embargo v březnu 1974 zrušil, vyšší ceny ropy však nadále přetrvávaly, což vedlo k vysoké inflaci a donutilo západní státy přehodnotit své energetické koncepce.
Americký plyn také není řešení
Spoléhat se na Spojené státy v případě plynu zase znamená podporovat problematické frakování, které ničí životní prostředí v USA a také prohlubuje klimatickou krizi. Podle analýzy, kterou přinesl deník The Guardian, uvolní plánovaná těžba fosilních paliv na pevnině a ve vodách USA 140 miliard metrických tun skleníkových plynů ohřívajících planetu. Emise z těchto ropných a plynových projektů jsou tedy čtyřikrát větší než množství všech ročně vypouštěných skleníkových plynů na celém světě.
Jediným skutečným řešením, které řeší jak energetickou, tak klimatickou krizi, s jejichž projevy se můžeme setkávat čím dál častěji, je přechod na obnovitelné zdroje a energetické úspory. Čistá elektřina z domácích obnovitelných zdrojů může nahrazovat plyn ve výrobě elektřiny a tepla. Obnovitelné zdroje vyrábějí elektřinu nejlevněji a také umožňují domácnostem, obcím či firmám pokrýt si část vlastní spotřeby.
Fialova vláda by měla raději než rozvíjet strategické vztahy s nedemokratickými a agresivními režimy připravit novou energetickou koncepci, která bude cílit na celkovou dekarbonizaci energetiky, omezení spotřeby zemního plynu a maximální využití úspor energie a obnovitelných zdrojů energie. Měla by také aktivně usilovat o posílení evropské spolupráce v energetice, která by se týkala nejen společných nákupů a distribuce plynu, ale hlavně transformace k bezemisní energetice. Rizikový a nejistý dovoz zemního plynu a ropy z Ruska nebo arabských států lze v dlouhodobém horizontu nahradit dovozem čisté elektřiny či syntetických plynů vyrobených pomocí obnovitelných zdrojů energie ze států EU.
Šimon Hauser, mediální koordinátor klimatické kampaně Greenpeace
