Mořské rezervace jsou pro ochranu oceánů to nejlepší. Schválí je teď OSN?

Oceánům vděčíme za mnohé. Pohlcují až třetinu oxidu uhličitého z atmosféry, absorbují 90 % přebytečného tepla, produkují polovinu kyslíku na planetě a jsou zdrojem obživy pro miliardy lidí. Přesto je lidstvo dohnalo na pokraj katastrofy, ať už přímo prostřednictvím nekontrolovaného drancování ryb, rizikové těžby ropy či nerostů, nebo skrze postupující změny klimatu, které oceány oteplují a okyselují. Je čas to oceánům vrátit. Nikdy v historii nebyl svět blíže dohodě o ochraně oceánů a vytvoření sítě mořských rezervací na volných mořích než teď. Jak to vše dopadne a zda se podaří prosadit vytvoření mořských rezervací na 30 % plochy oceánů, se snad dozvíme už příští týden.

Mohlo by zdát, že jde o formalitu, protože světoví lídři se loni na podzim v kanadském Montrealu dohodli, že ochrání 30 % pevniny i oceánů do roku 2030. Jenže v případě oceánů je tento slib zatím jen prázdná schránka. Na pevnině totiž můžeme vyhlašovat národní parky či jiná chráněná území, ale zatím není žádný rozumný mechanismus, který by to dokázal zajistit i v případě oceánů. Proto bude hodně záležet na tom, jak se jednání v New Yorku vyvine a jestli se podaří prosadit skutečně silnou ochranu oceánů.

Volná moře neboli „high seas“ se nacházejí za hranicemi území, které jsou pod kontrolou pobřežních států. Patří všem obyvatelům planety, tedy i Čechům. I my tak budeme spolurozhodovat o tom, zda se je podaří zachránit. A proto i vy se nyní můžete přidat k výzvě Greenpeace požadující účinnou ochranu oceánů.

Pro mnohé jsou volná moře jen obrovská, prázdná modrá plocha, kterou vidí z okénka letadla, a na níž se jako tečky míhají kontejnerové lodi. Jednotvárnost nekonečné modré hladiny kontrastuje s bohatým a fascinujícím životem pod ní. Podmořský svět se hravě vyrovná bohatosti života suchozemského a mnohdy ji i předčí.

Ve sluncem zalitých horních vrstvách volných moří existují místa, která jsou klíčem pro fungování celého oceánského potravního řetězce a závisí na nich klima naší planety.

V místě, kde na sebe narážejí oceánské fronty či dochází k tzv. „upwellingu“ neboli vzestupnému proudění, jsou vynášeny živiny k hladině, kde díky nim dochází doslova k explozivnímu růstu planktonu, který slouží jako základní kámen potravního řetězce v oceánech.

Jsou to ideální místa pro rozmnožování a krmení, a proto velké množství mořských živočichů doslova kočuje oceánem, aby si na podobných místech udělalo zastávku. Tuňáci, velryby, mečouni, plachetníci, želvy, žraloci, tučňáci či albatrosi. Ti všichni zde hodují. A nejsou sami, každou noc pod rouškou tmy, ze stametrových hlubin pluje směrem k hladině nepřeberné množství prapodivných tvorů, mezi kterými nechybí světélkující medúzy, strašidelné vampýrovky nebo svítící lampovníci. Ti všichni jsou součástí největší migrující masy živočichů, která každou noc podniká výpravu za planktonem a další potravou z mořských hlubin, do kterých se za úsvitu vrací.

Asi 90 % všech ryb žije v těchto ztemnělých oblastech. Jejich každodenní putování – krmení na povrchu, vylučování do mořských hlubin hluboko dolů – přispívá k fenoménu známému jako biologická pumpa. Pokud by nefungovala, koncentrace skleníkových plynů by byla o 50 % větší a naše planeta daleko teplejší.

Jiné cenné ekosystémy volných moří vytvářejí jedinečné prostředí pro rozmnožování a klidný růst mladých jedinců. A tentokrát netřeba jmenovat jen exotické a v Česku neviděné druhy. Úhoře říčního proslavil nejen Ota Pavel, ale i jeho strastiplná cesta za rozmnožováním do Sargasového moře.

Je to moře bez břehů uprostřed Atlantiku. Jméno mu daly řasy rodu Sargassum (S. natans a S. fluitans), které jsou pro Sargasové moře typické. Od všech ostatních řas se liší tím, že se množí pouze vegetativně (dělením) a nikdy nerostou přichycené na dně. Plovoucí ostrůvky řas jsou domovem celé řady živočichů, z nichž mnozí jako rozedranec sargasový nebo sargasový krab nežijí nikde jinde na světě.

Obrovské množství živočichů sem připlouvá za potravou nebo si tu dává dostaveníčko k páření a rozmnožování. Včetně komerčně cenných ryb, jako jsou různé druhy tuňáků (i nadměrným lovem ohrožený tuňák obecný – Thunnus thynnus), kranasů či plachetníků a marlinů. Sargasovým mořem také vedou migrační cesty velryb keporkaků a několika druhů mořských želv.

Houštiny řas jsou bezpečným útočištěm bohatým na potravu i pro spoustu mláďat. Klíčové jsou hlavně pro mláďata mořských želv, především karety obrovské a karety pravé. A je to i jediné místo na světě, kde se vytírá i náš kriticky ohrožený druh úhořů říčních. Pokud má štěstí a překoná všechny nástrahy českých řek, včetně smrtících turbín vodních elektráren, dopluje v dospělosti až sem. Cesta mu trvá rok a půl, v Sargasovém moři se vytře a zahyne. Zanechává ale po sobě statisíce potomků, které proudy pomalu odnášejí zpátky k řekám, v nichž žili jeho rodiče.

Od Antarktidy po Arktidu, od Pacifiku k západním vodám Atlantiku jsou tisíce míst zasluhujících ochranu a majících pro lidstvo hodnotu, která se nedá ničím vyvážit. Volná moře nepatří nikomu a zároveň patří všem. Dohodnout se na pravidlech ochrany je složité, ještě složitější je zaručit jejich dodržování. Proto již v roce 2006 organizace Greenpeace navrhla zřídit systém rezervací, které ochrání ty nejcennější části volných moří. Návrh Greenpeace si vzali za své mořští biologové a vědci, až se nakonec dostal na půdu OSN. Letošní rok by po několika odkladech měl být konečně tím rozhodujícím, kdy skoro všechny státy světa rozhodnou o Globální oceánské úmluvě.

Věda hovoří jasně, musíme ochránit alespoň třetinu světových oceánů, aby se mohly zotavit a zajistit zázemí mořskému životu. Poprvé v lidské historii dochází ke krokům, které toho snad docílí. V rámci Globální oceánské úmluvy by po celém světě mohla už do roku 2030 vzniknout rozsáhlá síť oceánských rezervací pokrývající alespoň 30 % jejich rozlohy. V těchto bezpečných rezervacích by nesměla probíhat žádná ničivá lidská činnost, a tak by oceány dostaly možnost zregenerovat se a opět ožít. Bez zdravých oceánů nebude naše planeta zdravá. A bez oceánů plných života nemáme ani šanci zastavit změny klimatu.

Jan Freidinger je koordinátor biodiverzitní kampaně Greenpeace.