Článek
Před třemi lety vypršelo dolu Turów povolení k těžbě. Od té doby se na dole těžilo většinu času ilegálně bez platných povolení a chvíli dokonce i přes nařízení soudu k uzavření dolu. Nyní důl povolení má a neohrožuje ho ani česká žaloba. Přesto těžba stále způsobuje problémy.
Když vláda Petra Fialy podepsala s Polskem mezistátní dohodu o další těžbě hnědého uhlí na dole Turów a stáhla žalobu, kterou proti dolu podala k Soudnímu dvoru EU, problémy místních lidí nikam nezmizely. Voda stále mizí. Důl se navíc přiblížil české hranici, je hlučnější a rypadla v noci svítí místním do oken. Vodovody, které mají zajistit místním obcím pitnou vodu, zatím nestojí a ještě dlouho stát nebudou. A val mezi dolem a místní obcí Uhelná pohled na nevzhlednou a hlučnou jámu neskryje. Nemluvě o tom, že tato opatření nijak neřeší mizející vodu v krajině či negativní vliv těžby a spalování turowského uhlí na klimatickou krizi.
Těžební společnost PGE svůj plán těžit do roku 2044 zveřejnila až v roce 2019, tedy rok před vypršením platnosti povolení k těžbě. Nestává se sice často, že by se někdo začal ohrazovat proti plánům, které ještě nikdo ani neoznámil, ale v případě dolu Turów to přesně tak bylo. Místní lidé v tu dobu proti dolu Turów sepsali petici. A my jsme se začali připravovat na začátek procesu vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA). Spolu s partnerskými organizacemi jsme uspořádali setkání na Trojmezí u Hrádku nad Nisou a zájem byl obrovský - přišly stovky lidí z Hrádecka a Frýdlantska, kteří nechtěli pokračování těžby.
První akce na Trojmezí přilákala stovky lidí
Až po setkání na Trojmezí firma PGE zveřejnila dokumentaci k rozšíření dolu. A my jsme se nestačili divit. Negativní dopady těžby v dole podle ní nějakým zázrakem kopírovaly hranice s Českem a společnost tvrdila, že do dolu žádná voda z českého území neodtéká. Po kritice pak uvedla, že odtok vody z českého území vyřeší podzemní stěna, kterou kvůli rozšíření dolu tak jako tak buduje.
Občas se někde objevuje, a to především od zastánců česko-polské smlouvy o Turówě, že podzemní stěna je výsledkem vyjednávání, ale není to pravda. Najdeme ji už v prvních materiálech k rozšíření dolu. Jejím hlavním účelem je zpomalit a přesměrovat vodu odtékající směrem do dolu. Každou sekundu totiž musejí těžaři odpumpovat z dolu značné množství vody, aby mohli těžit ve stále větších hloubkách. Zastavení odtoku z české strany naopak původně vůbec nebylo účelem této hojně medializované stěny.
V procesu EIA poslali lidé z Česka přes 4000 připomínek proti rozšíření dolu Turów. Negativní stanovisko proti další těžbě zaujala díky tlaku veřejnosti a aktivitě místních lidí ze sousedství dolu i česká vláda Andreje Babiše. Proti těžbě vystoupilo také nedaleké německé město Žitava. Hladké prodloužení provozu v dole do roku 2044 se polské firmě začalo komplikovat, a tak si požádala ještě o jedno kontroverzní povolení podle zastaralého polského zákona, který je v rozporu s legislativou EU. A obratem důl dostal možnost těžit do roku 2026 jen chvilku předtím, než mělo skončit tehdejší povolení.
Veřejné jednání o těžbě v dole Turów v rámci procesu EIA
Nejenom my, ale i místní lidé, starostové, Liberecký kraj a nakonec i česká vláda - všichni jsme považovali přístup Polska za podraz. Požadovali jsme, aby česká vláda podala na důl žalobu k Soudnímu dvoru EU. Ministři životního prostředí Richard Brabec a zahraničí Tomáš Petříček ale místo toho začali nahánět polské politiky a snažili se je přesvědčit, že rozšíření dolu není v pořádku. Po roce, kdy byli polskou stranu víceméně ignorování, konečně žalobu na důl podali. Podobných žalob mezi státy EU bylo do té doby jen pár a tahle byla úplně první, kterou některý stát podal kvůli ničení životního prostředí. A pak se teprve začaly dít věci…
Polští politici, kteří dlouhodobě námitky českých občanů i tehdejší vlády ignorovali, se najednou mohli přetrhnout, aby vyjednali nějaké pro ně schůdné řešení sporu a aby českou vládu a Liberecký kraj přesvědčilo příslibem peněz na výstavbu vodovodů. Zvlášť když Soudní dvůr EU nařídil v předběžném opatření důl Turów uzavřít a následně nařídil pokutu ve výši půl milionu eur za každý den pokračující ilegální těžby. Zároveň polští politici na domácí scéně nadávali na své české protějšky, kteří podle nich celou patálii s dolem Turów způsobili.
Po volbách Fialova vláda ustoupila a s polskou vládou, kterou vede dlouhodobý spojenec ODS - strana Právo a spravedlnost - nedostatečnou a nic neřešící dohodu schválila a podepsala. A to jednomyslně i s hlasy Pirátů a dalších politiků, kteří vystupovali před volbami proti smlouvě.
Protest Greenpeace a místních lidí proti stažení žaloby na důl Turów.
Ještě v den, kdy dohodu narychlo Fiala se svým polským protějškem Mateuszem Morawieckim v Praze podepisoval, se ke kauze vyjádřil generální advokát Soudního dvoru EU. Řekl, že má česká strana pravdu a že Polsko porušuje těžbou v dole Turów unijní legislativu. Podpis dohody mezi Polskem a Českem ale vedl ke stažení žaloby, takže soud již v řízení pak nepokračoval.
Od té doby polská těžební společnost opět pracovala na svém dlouhodobém cíli - prodloužit těžbu až do roku 2044. To se ji povedlo až letos, necelé tři roky poté, co vypršelo původní povolení. Tři roky, po které polský důl vesměs těžil ilegálně. Nové povolení k těžbě do roku 2044 však stále čelí kritice a kromě Greenpeace se kvůli němu na soud obrací i německá Žitava.
A co bude dál? Bude pokračovat nekonečné kolečko administrativních a soudních pří, kterých se budeme účastnit, ale další možnosti, jak jinak pomoci místním lidem a životnímu prostředí jsou minimální. Alespoň do doby, než si česká vláda uvědomí, že udělala chybu a že podpisem smlouvy s Polskem problém nevyřešila. Ale to si zřejmě uvědomí až příliš pozdě. Třeba až místním lidem zmizí voda.
I když prší, ve studních ve Václavicích moc vody není.
Kampaň proti dolu Turów přesto měla smysl. Proslavila hnědouhelný důl ohrožující obyvatele v poměrně odlehlém koutě na kraji České republiky a seznámila s jejich problémy prakticky celý svět. Odkryla na evropské i české úrovni, jak velké negativní dopady má těžba uhlí. Ukázala, jak prouhelná polská vláda kryje těžbu na kontroverzním dole, a potrestala ji za to tučnou pokutou a mezinárodní ostudou. Ukázala, jak je důležité, když politici hájí své občany. Ukázala, že se nás Evropská unie - včetně jejích orgánů a soudů - zastane, pokud jsme v právu.
Mobilizovala veřejnost, dobrovolníky i místní lidi, kteří se naučili spoustu věcí a mohou se efektivněji věnovat i jiným tématům. Přispěla k rozhodnutí Evropské komise, že peníze na spravedlivou transformaci mají jít jen do regionů, kde se počítá s útlumem uhlí do roku 2030, což region okolo Turówa není, a proto tyto finance nedostane. Zajistila místním samosprávám peníze na stavbu vodovodů. A vybudovala základy, na kterých se dá v budoucnu stavět, pokud se situace změní a bude možné tlačit na dřívější ukončení těžby na dole Turów či na její omezení.
Kampaň proti dolu Turów nám také ukázala spoustu postupů, které můžeme používat i v dalších kampaních a legálních procesech. Účastníme se nyní několika soudních sporů týkajících se dolu Turów u polských soudů, kde si stěžujeme na nelegálnost proběhlých procesů, spolu s místními jsme podali stížnost k Evropské komisi a koordinujeme se i dalšími odpůrci těžby, nyní například s německou Žitavou.
Kampaň proti dolu Turów byla důležitá a zapojily se do ní aktivně tisíce lidí.
Je vysoce pravděpodobné, že těžba na dole Turów nakonec skončí dřív než v roce 2044, protože uhlí kvůli klimatické krizi nahradí jiné zdroje energie. Bohužel místní těžební společnost a polská vláda to zatím odmítají vidět, a způsobují tak místní oblasti, kde se potkávají tři státy, značné problémy.
Lukáš Hrábek je tiskový mluvčí Greenpeace ČR.
