Vědci vydali návod jak zachránit planetu. Politici musí přidat

Změna klimatu způsobená člověkem je podle vědců rozšířená, rychlá a stále intenzivnější, a to s důsledky a riziky, které jsou mnohem závažnější, než se očekávalo. Klimatickou krizí jsou nejvíce ohroženi ti, kteří jsou za změnu klimatu nejméně zodpovědní. A je nadmíru jasné, že pokud neuděláme nic a nepřijmeme nutná opatření, situace se bude jen zhoršovat.

Vědecká zpráva Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) vychází v pravý čas. Právě teď na evropské úrovni jednotlivé země revidují své energeticko-klimatické cíle tak, aby do roku 2030 dosáhly snížení emisí skleníkových plynů o 55 %. V Česku se navíc tento rok připravuje revize Státní energetické koncepce a Politiky ochrany klimatu. Proto je důležité, aby příprava těchto dokumentů reflektovala právě zveřejněná vědecká doporučení a plány byly dostatečně ambiciózní. Pokud mají odpovídat připravované strategické dokumenty vědeckým závěrům, musí jasně stanovit konec uhlí do roku 2033. Ostatně, je to uvedeno i v programovém prohlášení vlády. Navrhované rozšiřování těžby uhlí, jak se nyní děje v případě dolu Bílina, je v kontextu vydání zprávy IPCC doslova směšné. Řešením, na které bychom se v Česku a v Evropě měli soustředit, je maximální rozvoj obnovitelných zdrojů a energetických úspor.

Změna klimatu způsobená člověkem nyní ovlivňuje extrémní projevy počasí a klimatu ve všech oblastech světa. Dopady a související ztráty a škody na přírodě a lidech jsou rozsáhlé. Účinky na ekosystémy se projevily dříve, jsou rozsáhlejší a mají dalekosáhlejší důsledky, než se předpokládalo. Polovina všech živočišných druhů je již v pohybu a migruje, protože změna klimatu ovlivňuje jejich životní prostředí.

I vědecké důkazy o vlivu klimatické změny na extrémní počasí jsou stále jasnější. S růstem průměrné globální teploty bude extrémních jevů, jako jsou vlny veder, přívalové deště, sucha a tropické cyklóny, přibývat.

V současné době se průměrné globální oteplení pohybuje kolem +1,1 °C a směřuje ke +3 °C. (Jen pro představu: průměrná teplota ČR roste přibližně 2× rychleji, než globální průměr. To znamená, že v české krajině již došlo k oteplení o 2 °C.) Očekává se, že jedinečné a ohrožené ekosystémy budou již v blízké budoucnosti při teplotě 1,2 °C vysoce ohroženy v důsledku masového úhynu stromů, bělení korálových útesů, velkého úbytku druhů závislých na mořském ledu a masového úhynu v důsledku vln veder. Již při teplotě 1,5 °C bude pravděpodobně až 14 % hodnocených druhů v suchozemských ekosystémech čelit velmi vysokému riziku vyhynutí.

Dosažení 1,5 °C přinese častější a vyšší extrémní teploty, extrémní srážky a s nimi spojené záplavy, tropické cyklóny, lesní požáry a extrémní výkyvy mořské hladiny. Při oteplení o přibližně 1,9 °C by polovina lidské populace mohla být do roku 2100 vystavena životu ohrožujícím klimatickým podmínkám, které by vznikly v důsledku kombinovaných dopadů extrémních veder a vlhkosti. Při trvalém oteplení na úroveň 2 °C až 3 °C dojde k téměř úplné a nevratné ztrátě grónského a západoantarktického ledovce. Dopady růstu průměrné teploty navíc nerostou lineárně. Rozdíl mezi +1,5 °C a +2 °C není ve své podstatě jen 0,5 °C, rozdíl v dopadech je minimálně dvojnásobně extrémnější.

Nejvíce jsou bohužel postiženy zranitelné komunity, které v minulosti přispívaly ke klimatické krizi nejméně. Téměř polovina světové populace (3,3-3,6 miliardy lidí) žije v podmínkách, které jsou vůči změně klimatu velmi citlivé. V letech 2010-2020 byla úmrtnost lidí v regionech, které jsou na klimatické změny náchylnější 15krát vyšší ve srovnání s regiony, které prozatím nejsou tak ohroženy. 10 % nejbohatších domácností může za 45 % celosvětových emisí skleníkových plynů, pokud porovnáváme spotřebu domácností. Bohaté země severu přispívají nejvíce k růstu průměrné globální teploty, největší dopady ale postihnou země u rovníku a na globálním jihu.

I vydaná zpráva IPCC jasně dokládá, že řešení existuji a máme je k dispozici. Chybí pouze vůle na politické úrovni. Největší přínos másolární a větrná energie, ochrana a obnova lesů a dalších ekosystémů, potravinové systémy šetrné ke klimatu a energetická účinnost v mnoha podobách. Pokud přijmeme určitá opatření na straně poptávky, můžeme do roku 2050 snížit globální emise skleníkových plynů o 40-70 % ve srovnání se současnými scénáři. Musíme jen změnit způsob, jakým využíváme technologie a zdroje k uspokojení našich potřeb v oblasti potravin, přístřeší, mobility a výrobků. .

Vstoupili jsme do kritického desetiletí, během něhož musíme snížit celosvětové emise téměř o polovinu a zároveň zajistit potravinovou bezpečnost a chránit a obnovovat přírodu. K velkým změnám, k nimž došlo od předchozího hodnocení, patří průlom v oblasti solární a větrné energie, které nyní dosahují cenové úrovně stejné nebo nižší než fosilní paliva a díky nim je lidstvo připraveno dekarbonizovat různorodá odvětví prostřednictvím elektrifikace. Tento vývoj probíhá mnohem rychleji, než odborníci předpokládali a než bylo modelováno v předchozích scénářích zmírňování dopadů. To mění pravidla hry.

Stále ještě můžeme splnit cíl Pařížské dohody omezit oteplení na 1,5°C a udržet ho pod 2°C. Řešení máme a do roku 2030 můžeme snížit globální emise o polovinu a dosáhnout čisté nuly. Pro další vývoj je zásadní, zda se podaří výrazně snížit emise v následujících osmi letech. Všechny scénáře umožňující dosažení cíle Pařížské dohody vyžadují rychlý a výrazný pokles emisí skleníkových plynů už před rokem 2030. Máme-li nárůst průměrné globální teploty zastavit na hranici 1,5 °C, musí globální emise CO2 do roku 2030 klesnout o 48 % a emise metanu o třetinu. Zpráva hovoří jasně – je nutné rychle opustit fosilní paliva, což bude vyžadovat transformaci všech odvětví, aby se zabránilo nevratným ztrátám.

Příležitosti k realizaci rozvoje odolného vůči klimatu se rychle zužují. Abychom dosáhli Pařížské dohody a dalších cílů trvale udržitelného rozvoje, musíme myslet nad rámec jednotlivých technologií, odvětví a aktérů a přijmout holistické, inkluzivní a transformační přístupy, které zahrnují jak zmírňování, tak přizpůsobování se. Zásadní jsou opatření, která chrání a obnovují naši biologickou rozmanitost. Tím, že se staráme o přírodu, se staráme i o sebe. Podle IPCC závisí zachování odolnosti biologické rozmanitosti v globálním měřítku na účinné a spravedlivé ochraně přibližně 30 až 50 % pozemských, sladkovodních a oceánských oblastí Země.

Vědci dodali svůj návod pro přežití. Nyní je naším úkolem zajistit, aby se vědeckými poznatky řídili vlády, podniky, investoři a občané. Naše děti, vnoučata a mnozí další po nich se na nás budou dívat zpětně. Budou cítit vděčnost za to, co jsme udělali? Nebo spíš vztek a lítost kvůli tomu, co jsme neudělali?

Šimon Hauser je mediální koordinátor Greenpeace