Začátek ledna přinesl extrémně vysoké teploty. Jak na Nový rok, tak po celý rok?

V polské Varšavě byl dosavadní lednový rekord z roku 1993 překonán o celých 5,1 °C. Jaký vliv mají tyto nezvykle vysoké teploty na životní prostředí a energetickou infrastrukturu? A jak řešit jejich příčinu?

Na počasí v Evropě a v Česku má vliv extrémně teplý vzduch, který k nám proudí ze severozápadu Afriky. Ačkoli každý rok dochází během Vánoc k růstu teploty, nikdy nedosahují takových hodnot. Hlavní příčina současného extrémního počasí je ale jasná – klimatická změna, jejíž hlavní příčinou je spalování fosilních paliv. Extrémní projevy počasí ohrožují naši energetickou bezpečnost i biodiverzitu a budou v následujících letech čím dál častější.

Každá meteorologická extrémní událost je souhrnem mnoha faktorů, ve kterých klimatická změna může a nemusí hrát svou roli. V případě extrémních teplot jsou ale závěry vědců jasné. Ve své práci profesorka Friederike Ott a doktor Ben Clarke jasně dokládají, že v důsledku změny klimatu způsobené člověkem je dnes intenzita a pravděpodobnost výskytu vyšší u každé vlny veder, k níž ve světě dojde. Dokonce jsme svědky i teplotních extrémů, které nejsou bez vlivu klimatické změny vůbec možné, jako byly například vlny veder na Sibiři v první polovině roku 2020.

Škodlivý vliv na biodiverzitu

Současné extrémní teploty mají negativní dopady na přírodu, která je připravena na období zimního klidu. Navýšení teplot vede organismy k jarní aktivitě, pokud následně klesne teplota, jak už teď předpovídají meteorologové, dojde nejen ke zničení letošních květů nebo vyčerpání rostlin dalším kvetením. Hmyz - jako například včely - může i rovnou uhynout.

Příčinou rychlého růstu průměrné globální teploty je spalování fosilních paliv. Spalováním uhlí, ropy a zemního plynu měníme chemické složení atmosféry, která pak zachycuje více tepla. Průměrná teplota v ČR stoupla od roku 1960 o celé 2 °C, otepluje se tak přibližně 2× rychleji, než je globální průměr. Současné politiky snižování emisí směřují ke globálnímu oteplení o 2,4° C do roku 2030. Abychom snížili negativní dopady klimatické změny, potřebujeme, aby nárůst teploty nepřesáhl 1,5 °C, což je i závazek Pařížské klimatické dohody z roku 2015, ke které jsme se připojili.

Česká vláda by proto měla být po relativně úspěšném českém předsednictví EU co nejvíce ambiciózní také na domácí úrovni a přijmout opatření, které povedou ke splnění cílů Pařížské klimatické dohody.

Spolupráce na úrovni EU je zásadní

Řešením je podpora a prosazování ambiciózních klimaticko-energetických politik, ke kterým patří primárně podpora rozvoje obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor a snižování produkce skleníkových plynů. Tato opatření musí být prosazena na české, ale také na evropské úrovni, protože bez spolupráce na úrovni EU takto zásadní transformaci nezvládneme. Právě proběhlé české předsednictví v Radě EU nebylo v klimatické politice dostatečně ambiciózní a nepodpořilo zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě EU. To se kvůli stále častějším extrémním projevům počasí musí změnit. Ambiciózní klimatické závazky musí být vyjádřeny ve státních koncepčních dokumentech, jejichž revize se tento rok vzhledem k novým socioekonomickým, politickým a geopolitickým podmínkám připravují na úrovni ČR - tedy do Státní energetické koncepce, Politiky ochrany klimatu a Národního energeticko-klimatického plánu.

Extrémy ohrožují naši energetickou bezpečnost

V dobách drahých energií mohou být vysoké teploty v zimních měsících zdrojem radosti pro spotřebitele, kteří se obávají, zda zvládnou zaplatit účty za teplo. Tento pohled je pochopitelný, ale krátkozraký. Teploty, které panovaly na začátku roku, jsou extrém a každý extrém může být nečekaně rychle vystřídán extrémem právě opačným. Po mimořádně teplém období se tak můžeme dočkat mimořádného ochlazení. Proto je třeba extrémům, které přináší klimatická změna čelit, i z důvodů energetické bezpečnosti.

Bezmála dvacetistupňové teploty nad nulou se totiž velmi rychle mohou proměnit ve dvacetistupňové mrazy a způsobit kolaps energetiky. Uhelné prázdniny v Československu v roce 1979 následovaly přesně v situaci, kdy na zimu nezvykle vysoké teploty a vydatné deště vystřídalo skokové ochlazení, které mimo jiné zmrazilo vodou nacucané uhlí. Takovou kalamitu Česko nepamatuje desítky let, ale třeba ve Spojených státech k podobným situacím došlo kvůli rozkolísanému klimatu v minulých letech několikrát. A například v Texasu došlo kvůli sněhové bouři a nízkým teplotám v roce 2021 ke katastrofickému scénáři, kdy musely být kvůli nedostatku elektřiny od sítě odpojovány i domácnosti a firmy - bez proudu se ocitlo na 4,5 milionu odběrných míst. Výsledkem této krize byly mimo jiné stovky mrtvých. Vzhledem k tomu, že Texas se rozhodl být v energetice ostrovním systémem nezávislým na zbytku americké přenosové soustavy, nemohl si elektřinu v kritickém období dovézt odjinud.

I proto je třeba změně klimatu projevující se extrémními teplotami čelit nejen dostatečně ambiciózní klimatickou politikou, ale i budováním společné a spolehlivé evropské energetiky a spoluprací v rámci EU, která nám umožní případné problémy plynoucí z teplotních extrémů překonat.

Autor Šimon Hauser je mediální koordinátor Greenpeace.cz