Článek
Poslanci a poslankyně mají na stole děravý energetický zákon z pera ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka a dalších poslanců, takzvaný Lex Plyn, který už prošel prvním čtením a poslali ho do sněmovních výborů. Pokud „díry“ v zákoně před schválením neopraví, nebo zákon či jeho uhelnou část úplně neshodí ze stolu, hrozí, že bude zneužitý pro dotování zisků uhlobaronů na úkor lidí a jejich peněženek.
Lex plyn je vlastně o záchraně uhlí
Uhelná část novely Lex plyn má řešit potenciální krizové situace, které by mohly nastat za určitých okolností při hromadném odstavování uhelných elektráren. Bez těch nejšpinavějších uhelných elektráren se v Česku obejdeme už teď, uhelný byznys se přestává vyplácet i ekonomicky a ke zmíněným krizovým situacím by vůbec nemělo dojít. Ve skutečnosti ale novela zákona háže záchranné lano uhlobaronům a umožňuje jim takové „krizové situace“ vytvořit a v zápětí hrdinně a s obrovskými zisky na úkor spotřebitelů zažehnat.
Lex plyn zakotvuje možnost v případě krize nařídit a dotovat provoz uhelným elektrárnám. Tato podpora by však měla být udělena přímo původním vlastníkům bez možnosti vybrat si tu nejlevnější z nabídek ostatních možných provozovatelů. V praxi tak například skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače může prodávat draze uhlí z vlastního velkolomu Vršany do svých elektráren Chvaletice a Počerady a simulovat tak ztrátový provoz elektrárny a tedy čerpat dotace. Navíc vláda nebude z peněz spotřebitelů dotovat pouze ztráty ale i „přiměřený zisk“ uhlobaronům.
Další dírou v Lex plyn, která může vést k odkládání konce uhlí, jsou pravidla kolem rušení licencí nepotřebným uhelným elektrárnám. V zákoně se píše, že Energetický regulační úřad může zrušit licenci uhelné elektrárně, která oznámí konec provozu, pokud nenařídí její dotovaný provoz. „Může“ ale znamená, že nemusí. Provozovatel tak může oznámit ukončení provozu s cílem získat podporu ve formě dotací, i když jeho elektrárna není ve skutečných finančních problémech, a přitom bude sázet na to, že mu stávající licence nemusí být zrušena.
Návrh zákona také postrádá jasné časové omezení pro dotace a termín, kdy by měly uhelné elektrárny definitivně skončit. Naopak umožňuje řetězit roční dotování uhelné elektrárny bez omezení počtu roků. Znamená to, že můžeme místo odchodu od uhlí donekonečna podporovat provoz zastaralých a neefektivních uhelných elektráren. To ubírá pozornost i potřebné finance od transformace a navíc je to v rozporu s evropskými klimatickými cíli.
Vyhodíš ho dveřmi, přijde oknem
Podobný návrh tu už byl, konkrétně v podobě pozměňovacího návrhu k Lex OZE 3, ale nakonec ho jeho předkladatelka poslankyně hnutí ANO Berenika Peštová stáhla. Podpora pro uhlí a uhlobarony se však záhy znovu vynořila v současném návrhu zákona Lex plyn. Součástí aktuálního návrhu je ale navíc i dotování přiměřeného zisku, která v dřívějším návrhu nebylo.
Ekologické organizace opakovaně upozorňují na mezery v předkládaných zákonech, které otevírají možnost podpory uhlí na úkor peněženek spotřebitelů i klimatických závazků. Přesto se zdá, že chybí politická vůle tyto chyby opravovat. Velkou roli v tom podle našich informací hraje ODS.
Odkud vezmeme peníze na dotování uhlobaronů?
Krátká odpověď je „z kapes spotřebitelů“. Delší - budou to peníze určené na transformaci, podporu obnovitelných zdrojů a zajištění naší budoucnosti a také konkurenceschopnosti. Navíc je úprava zákona umožňující veřejnou podporu provozu uhelných elektráren pravděpodobně v rozporu s evropským právem. Je totiž zakázána podpora narušující hospodářskou soutěž. Uvedenou podporu nám tak může ještě zatrnout Evropská komise, ale na to bychom se neměli spoléhat.
Jak z toho ven?
Podle expertů je nutné návrh zásadně upravit. Pokud má sloužit jako pojistka, musí být jasně stanoveno, že uhelné elektrárny v nouzovém provozu bude provozovat ten, kdo přijde s nejlevnější nabídkou, aby byla zajištěna nejnižší možná cena. Zároveň by měla být zavedena povinnost automatického rušení licencí pro uhelné elektrárny, které už nejsou potřeba. A konečně, zákon by měl obsahovat jasný časový rámec pro ukončení podpory uhelného byznysu. Druhá možnost je celou část LEX plynu, která je věnovaná uhlí, vyškrtnout.
Vládní poslanci teď mají šanci nedostatky návrhu napravit, případně celou uhelnout část škrtnout a ukázat, že hájí zájmy občanů, ne uhlobaronů. Pokud však Lex plyn zůstane ve své současné podobě, stane se symbolem promarněné příležitosti a dalším důkazem, že fosilní lobby má v české politice stále silné slovo.
Autoři článku:
Marta Janko, mediální koordinátorka klimatické kampaně Greenpeace ČR
Jaroslav Bican, vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR
