Článek
Dvacet let let intenzivních mezinárodních jednání, ale také kampaní ekologických organizací v čele s Greenpeace, vyvrcholilo letos v březnu. 196 zemí světa se dohodlo na Globální oceánské úmluvě. Ta představuje v dnešní době hluboce napjatých mezinárodních vztahů nevídaný triumf multilateralismu. Je důkazem, že svět se stále může sjednotit, aby ochránil přírodní ekosystémy, které udržují naši planetu obyvatelnou pro všechny.
Aby se podařilo schválenou dohodu o oceánech uvést v život, musí nejméně 60 států co nejdříve úmluvu ratifikovat, aby vstoupila do roku 2025 v platnost. I tak nám bude zbývat pouhých pět let na vytvoření sítě chráněných oblastí na volném moři, což bude vyžadovat úsilí a mezinárodní spolupráci v rozsahu, jaký se dosud lidstvo v žádné oblasti ochrany přírody nezažilo. I proto organizace Greenpeace zahájila další fázi oceánské kampaně s cílem přimět státy, aby smlouvu podepsaly co nejdříve a bez prodlení podaly návrhy na nové rezervace.
Nedávno zveřejněná studie, kterou nechala zpracovat organizace Greenpeace, jasně dokazuje, že tlak na cenné oblasti oceánů za posledních pět let enormně stoupá. A objevují se nové hrozby, především tlaky na zahájení hlubokomořské těžby. Přitom nikdo nepochybuje o tom, že bez zdravých a odolných oceánů nemáme šanci zvládnout klimatickou krizi.
Oceány jsou pro miliardy lidí hlavním zdrojem potravy a obživy, stovkám milionů dávají práci a výdělek. Na zdravém oceánu přímo závisí významné ekonomické obory, jako jsou cestovní ruch nebo obchod. Ale hlavně - oceán je i hlavním regulátorem globálního klimatu. Ukládá se v něm skoro třetina skleníkových plynů a pohlcuje 90 % tepla, které je přímým důsledkem změn klimatu. Dodává nám polovinu kyslíku, který dýcháme. Změna klimatu je spolu s drancováním oceánů a jejich znečišťováním největší hrozbou pro oceány.
Chránit oceány znamení chránit naši budoucnost. Dostáváme se do fáze, kdy je třeba sliby na papíře přetransformovat do činů. Jak to světové společenství myslí vážně s ochranou oceánů, uvidíme poměrně brzy. Od 20. září mohou státy smlouvu podepsat, což není ještě závazný akt, ale spíše vyjádření sympatie k obsahu smlouvy. Hned první den ji podepsalo 67 států, což je dobré znamení. Dnes je států, které dohodu podepsaly, už 82 a minulý pátek mezi ně přibylo i Česko.
Bývalý ministr zahraničí a nyní stálý představitel Česka při OSN Jakub Kulhánek podepisuje Globální dohodu o oceánech v sídle OSN v americkém New Yorku.
Smlouva se ale stane závazná pro jednotlivé státy až po její ratifikaci, v případě Česka oběma komorami parlamentu a podpisem prezidenta. Aby smlouva vstoupila v platnost, je třeba, aby jí ratifikovalo minimálně 60 států. Bohužel některé příklady z minulost, například i Úmluva OSN o mořském právu, jejíž ratifikace trvala trvala 12 let, ukazují, že je nutné jednat rychle a je potřeba vytvořit na státy dostatečný tlak, aby se podobné excesy neopakovaly.
Rekordně rychlá ratifikace smlouvy je jedním z hlavních cílů startující kampaně Greenpeace. Proto česká pobočka vyzvala českou vládu, ministerstvo zahraničí a obě komory parlamentu i prezidentskou kancelář, aby smlouvu co nejrychleji ratifikovaly. Pokud nebude úmluva rychle ratifikována, tak se z historického vítězství může rychle stát velká blamáž. Jak ukazují data z aktuální analýzy, tlak na oceány, a to i v těch nejcennějších oblastech se zvyšuje. V letech 2018 až 2022 se počet hodin, ve kterých byly i ekologicky významné oblasti doporučené k ochraně vystaveny intenzivnímu rybolovu, zvýšil o 22,5 %. To jasně ukazuje naléhavou potřebu jednat. S každým okamžikem prodlení se hrozby pro naše oceány zhoršují.
Jan Freidinger je vedoucí oceánské kampaně Greenpeace ČR.
