Článek
Situace hraje do karet populistickým a konzervativním politikům a velkým zemědělským podnikům, které nespokojenost zemědělců využívají, ale často i podněcují. Nicméně tím, že svádějí vinu za neutěšený stav evropského zemědělství na ekologickou legislativu EU, farmáře nejen uvádějí v omyl, ale riskují i jejich přežití.
Hněv zemědělců je oprávněný a my ho sdílíme. Za pouhých 15 let ztratila EU zhruba 40 % svých zemědělců, a to téměř výhradně malých a středních farem, které buď zkrachovaly, nebo byly skoupeny stále většími konkurenty, jejichž pozice začíná nabírat rysy oligopolu. A Česko? To je toho zářným příkladem.
Problémem je způsob, jakým v Evropě funguje potravinářský a zemědělský systém. Mezi mnoha obtížemi, s nimiž se zemědělci potýkají, vynikají tři. Evropské dotace, regulace (nebo naopak jejich nedostatek) a dynamika trhu. Všechny jsou ovšem designovány především ve prospěch největších hráčů na trhu.
Zaprvé, společná zemědělská politika EU odměňuje největší vlastníky půdy a nejprůmyslovější zemědělské podniky, protože většina finančních prostředků se rozděluje na základě obhospodařovaných hektarů.
Zadruhé, mocní maloobchodníci a potravinářské společnosti mohou zemědělcům vnucovat nízké ceny, aby sami měli co největší zisky.
Zatřetí, nadnárodní agrochemické společnosti tlačí zemědělce tím, že zvyšují ceny věcí, které potřebují, jako jsou hybridní osiva, pesticidy, hnojiva a léky pro zvířata. To vytlačuje menší producenty z trhu, protože pouze velké průmyslové farmy mohou přežít při prodeji za nízké ceny, zatímco nesou vyšší náklady.
Vzkaz rodinným podnikům z EU zní: buď se stanete velkými, nebo skončíte.
Tlak se zvyšuje i v souvislosti s rozhovory o obchodní dohodě mezi EU a Mercosurem, kde je zemědělství potenciální vyjednávací kartou EU pro přístup na jihoamerický trh. Dohoda by mohla otevřít dveře dovozu velkého množství hovězího masa, které je zodpovědné za masivní odlesňování a degradaci lesů.
Zemědělce také trápí dopady klimatické krize. Sucha v současné době způsobují v EU a ve Spojeném království hospodářské ztráty ve výši přibližně 9 miliard eur ročně. Extrémní horka a sucha, požáry, přívalové deště, záplavy a bouře pustoší evropskou zemědělskou půdu. Malé a střední farmy, které již nyní bojují o přežití, může zničit jedna vlna extrémního počasí.
Zrada zemědělců
Místo toho, aby někteří politici a velké zemědělské lobbistické firmy uvítali opatření na zlepšení ekosystémů, na nichž jsou zemědělci do značné míry závislí, učinili z ochrany přírody a Zelené dohody EU snadného obětního beránka. Zejména krajně pravicoví a konzervativní politici přiživují nespokojenost zemědělců a ukazují prstem na regulaci životního prostředí. Vysílat rozzlobeným zemědělcům vzkaz, že na vině jsou ekologická pravidla, a zároveň podporovat systém, který funguje jen pro malé procento obřích hráčů na trhu, však není nic jiného než zrada.
První reakcí Evropské komise na protesty zemědělců bylo, že již třetí rok po sobě udělila výjimku z požadavků společné zemědělské politiky na ponechání malého procenta orné půdy ladem. To nejenže způsobuje značné škody na ekosystémech a mohlo by dále snížit ceny zvýšením produkce, ale odvádí to pozornost od skutečných systémových reforem, které zemědělci zoufale potřebují.
Paradoxem je, že zemědělci ústy velkých svazů protestují proti Zelené dohodě, která jim údajně již teď ničí život. Ale žádné z hlavních pravidel Zelené dohody nebylo ještě nikdy implementováno a cíle strategie EU Farm to Fork nebyly splněny - přestože by zemědělcům prospěly.
Kdyby byla přijata pravidla EU o „udržitelném“ používání pesticidů s finanční a strukturální podporou pro zemědělce, mohla by se v celém sektoru snížit závislost na agrochemikáliích. To by byla dobrá zpráva nejen pro zdraví zemědělců, kteří by nebyly tolik vystavováni působení chemických postřiků, ale i pro jejich peněženky. Místo toho Komise jako druhou reakci na protesty stáhla plány na snížení používání pesticidů.
Aktualizovaná směrnice o průmyslových emisích, jejímž cílem bylo omezit znečištění z velkochovů chovů, mohla pomoci zmírnit klimatickou krizi, ale nakonec ji ještě prohloubila, protože uvolnila pravidla pro největší chovy prasat a drůbeže a zcela ignorovala chov skotu. Plán na zavedení legislativy pro „udržitelný potravinový systém“ byl zrušen ještě předtím, než jej Komise předložila, a od slibované aktualizace podmínek dobrých životních podmínek zvířat bylo upuštěno.
Nejsilnější zemědělské lobby a jejich konfederace v EU Copa-Cogeca rozhodovaly o tom, která pravidla EU budou posílena a která oslabena. Přestože tvrdí, že zastupují všechny zemědělce, často zaujímají stanoviska, která hájí zájmy menšiny zemědělců: jen těch největších a nejmocnějších hráčů, kterým se v nápadně nespravedlivém potravinovém systému již teď daří.
Kdo může za dnešní situaci? Velký agrobyznys, nebo Green Deal, který ještě ani nebyl zaveden do praxe?
Mnozí politici nadále podporují největší zemědělské podniky a krizi rámují jako „zemědělci versus příroda“.
Je to falešná dichotomie, která drasticky poškozuje naprostou většinu zemědělců. Záměrně přesouvá pozornost od hlavních příčin problémů, kterým zemědělci čelí, a zhoršuje jejich situaci, dokud nezůstanou jen ty největší farmy.
Zemědělci a příroda jsou spojenci - to dynamika trhu, chybné dotace a nedostatek řádné regulace staví zemědělce před zoufalou volbu mezi neudržitelnou průmyslovou výrobou a bankrotem.
Marco Contiero je odborník na zemědělské politiky v Greenpeace EU. Text vyšel na webu EUobserver. Do češtiny přeložili a text upravili Lukáš Hrábek a Jan Freidinger.
