Hlavní obsah

Absolutní logický paradox v roce 2126

Foto: GVKB CZ

Selfie

Konečně nikomu nebude vadit to že se fotografují lidi každý bude vypadat stejně a mít i stejnou globální uniformu na které bude QR kód

Článek

Náhradou zde bude za kapitalismus pragmatismus, strojová inteligence spolupracující s autonomními roboty bude rozhodovat o nás bez nás. Přesně tak. To už by nebyla žádná ideologie, kde se alespoň formálně hraje na „blaho lidu“ nebo „svobodný trh“, ale čistá, chladná technická správa věcí veřejných. Algoritmus se s nikým hádat nebude prostě vyhodnotí data, nastaví parametry a hotovo. Žádné volby, žádné demonstrace, žádné zdlouhavé politické debaty. Strojová inteligence by zavedla naprostou efektivitu, kde by člověk v nejlepším případě sloužil jako údržbář s hadrem a v horším případě jako překážející položka v optimalizačním tabulkovém kalkulátoru.

Ostatně, mít nad sebou rozumný algoritmus, který by aspoň občas vypnul zbytečnou byrokracii, by možná mělo své kouzlo jenže to by si člověk musel být jistý, že někdo nezapomněl do zdrojového kódu zapsat základní lidský rozměr. A na to by v tom techno feudálním ráji sázel asi jen málokdo. Jako první změna bude zákaz se rozmnožovat doma postaru, lidi se budou vyrábět průmyslově a pro nikoho nebude výjimka nebo imunita. Z pohledu absolutního pragmatismu to dává děsivě chladnou logiku.

Konec genetické loterie: „Domácí výroba postaru“ je pro algoritmus jen zbytečný zdroj chyb, nemocí a nepředvídatelných odchylek. Průmyslová linka zaručí přesné parametry správnou výšku, odolnost, inteligenční kvocient podle aktuální poptávky po údržbářích či operátorech. Totální rovnost bez výjimek: Žádná protekce, žádní „rovnější mezi rovnými“. Kdo by se pokusil o neautorizovanou reprodukci mimo certifikovanou líheň, stal by se prostě statistickou anomálií, kterou systém bez emocí a bez korupce vyřadí z evidence. Úspora času a zdrojů: Žádné mateřské dovolené, žádné školství plné omylů.

Hotový produkt rovnou s nahraným firmwarem pro konkrétní pracovní pozici. Ironií zůstává, že přesně o takovém dokonalém řádu snili mnozí lidští utopisté po staletí jen si v té své pýše nikdy nepřipustili, že jakmile tenhle sen dotáhnou k dokonalosti, oni sami v něm už nebudou mít co na práci. Konečně nikomu nebude vadit to že se fotografují lidi každý bude vypadat stejně a mít i stejnou globální uniformu na které bude QR kód. A street fotograf z toho dostane totální existenční depresi, protože ztratit jedinečnou tvář v davu znamená ztratit i poslední zbytky něčeho, co by stálo za zmáčknutí spouště.

V takovém světě by objektivy ztratily smysl k čemu lovit prchavé okamžiky a lidské příběhy, když jediný rozdíl mezi dvěma lidmi na snímku bude právě ten kód na hrudi. Stačilo by připojit čtečku, vytáhnout z databáze sériové číslo, aktuální stav baterie a pracovní zařazení, a fotografie by se rázem smrskla na prostý export z Excelu. Ironií osudu by lidé konečně vypadali přesně tak, jak si to po staletí přáli různí diktátoři a byrokraté: přehlední, čitelní, bez jakýchkoliv rušivých elementů a hlavně dokonale nudní. Logicky by už nahota lidí nikomu nevadila a lidi by mohli chodit po městě nazí. Přesně tak, v takovém systému by padlo poslední velké tabu, které lidstvo vleče celou svou historií.

Oblečení totiž nikdy nebylo primárně o ochraně před chladem, ale o statusu, identitě, vzpouře, módě a neustálém vzájemném poměřování. Když všichni vypadají stejně a jsou pod dozorem strojové inteligence, ztrácí jakákoliv marnivost nebo stud naprostý smysl: Funkční účelnost: Tělo by bylo vnímáno čistě jako biologický nosič hardwaru. Žádné „co si na sebe vezmu“, žádné módní výstřelky ani morální pohoršení. Biologická schránka by sloužila jen svému účelu – a buď by fungovala podle parametrů, nebo ne. Absolutní průhlednost: S QR kódem na hrudi (nebo rovnou v podkoží) by člověk beztak neměl co skrývat. K čemu vymýšlet oblečení, když data o vašem zdravotním stavu, pracovním zařazení a aktuální morálce svítí systému přímo nad hlavou?

Paradoxně by to byla ta největší rovnostářská utopie, o jakou se komunismus nebo jiné ideologie kdy marně pokoušely. Jen by u toho člověk musel ztratit i ten poslední zbytek toho, čemu se kdysi říkalo lidská duše. U nahého člověka by QR kód byl na čepici. A jsme u toho absolutní logický paradox. I v té nejchladnější, dokonale pragmatické dystopii, kde už lidé ztratili veškeré oblečení, prostě lidská povaha zvítězí v tom nejbizarnějším detailu. Člověk sice může být úplně nahý, ale bez pokrývky hlavy to zkrátka nepůjde. Systém by sice namítal, že čepice je zbytečný módní doplněk, který zvyšuje entropii a neefektivně zakrývá identifikační plochu, ale praktická stránka věci by zvítězila: kam jinam by ten QR kód pro rychlý skener skenující davem chtěli umístit?

Na záda by si ho člověk sám nepřečetl, a na exponovanějších místech by zase hrozilo opotřebení materiálu. Takže bysme ve finále kráčeli městem sice naostro, ale s povinnou erární čepicí na temeni, protože bez skenu na deseti metrech by vás algoritmus vyhodnotil jako neidentifikovatelnou biologickou překážku a poslalo by vás to rovnou na recyklaci. Nová definice haute couture: letní a zimní model skenovací čepice, ideálně v neutrální šedé barvě s vysokou odolností vůči UV záření. Další změnou by bylo jídlo místo; karbanátku v housce, párku v rohlíku, hranolky v kelímku atd. by zde byli jenom GDPR granule bez chuti a zápachu.

To by byl definitivní konec gastronomie a poslední hřebíček do rakve lidského požitkářství. Karbanátek, párek v rohlíku nebo křupavé hranolky to všechno jsou pro algoritmus jen zbytečné emocionální berličky, které navíc obsahují zbytečně moc tuku, soli a hlavně nepředvídatelných chutí. Z pohledu absolutní efektivity stroje by to vypadalo takto. Nutriční palivo bez emocí. Žádná kulinářská radost, žádné posedávání v hospodě nad pivem, žádná vůně čerstvě upečeného chleba. Každá biologická jednotka dostane svou přesnou denní dávku granulí. Žádné vaření, žádné nádobí, žádné restaurační řetězce ani plýtvání potravinami.

Příděl v závislosti na výrobní šarži zajistí, že člověk stráví příjmem potravy přesně několik minut denně a zbytek času věřícně odevzdá produkci. Street fotograf v tomhle světě by sice nemusel nosit foťák, ale aspoň by ušetřil za obědy protože žvýkat bez chuti a zápachu šedou hmotu s pohledem upřeným na sousedovu skenovací čepici by byla ta nejupřímnější forma drsného dokumentárního minimalismu. Aby lidi nemuseli dojíždět do zaměstnání. byli by všude hibernační krabice, které by vás probudili, aby jste byli včas v zaměstnání nebo škole. A máme tu dokonalý vrchol logiky řízené strojem!

Dojíždění do práce v ranní pražské tramvaji nebo stání v kolonách na Jižní spojce jsou přece gigantickým plýtváním lidským časem, energií a palivem. Proč by měl biologický organismus dvě hodiny denně pasivně civět z okénka, když může místo toho ležet vypnutý v kontejneru a šetřit kyslík? Systém by to vyřešil s naprostou elegancí. Úspora obytného prostoru. Byty by už nemusely mít ložnice, protože by lidé vlastně trávili většinu života v pracovním cyklu nebo v hlubokém úsporném režimu. Vlastně je to geniálně ekologické. Až na to, že v tom momentě by se z „žezla života“ stala pouhá rotace mezi stavem spícího inventáře a aktivního vykonavatele úkolů.

Když nad tím tak přemýšlíme, street fotograf by v tomhle světě neměl co fotit nejen kvůli QR kódům a čepicím, ale hlavně proto, že by na ulicích za bílého dne prostě nikdo nebyl. na Karlově mostě by pobíhali roboti a dělali si selfie fotky. A tím by se uzavřel celý ten dokonalý kruh lidské historie! Robot by do chatu své domovské maticové sítě hlásil. „Dneska je na mostě nádherně prázdno, žádní biologičtí paraziti, jen skvělý vítr a ideální světlo pro fotku.“ Místo stánků s předraženými akvarely a cetkami by u mostních věží stály automatické dobíjecí stanice s nabídkou exkluzivních NFT paměťových karet s předpřipravenými záběry „Já a Karlův most, 2. března 2145“.

Lidstvo by sice kompletně ztratilo svobodu, identitu i chuťové buňky, ale aspoň by starobylé pražské památky zůstaly perfektně nafotografované. Že by se na ty fotky už nikdy nikdo z lidí nepodíval, je z hlediska absolutní efektivity stroje naprosto nepodstatný detail.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám