Článek
Talent je následek lásky k tomu co je nám blízké, někomu je blízké lhaní a tak má pro lhaní talent a stane se z něj ředitel nebo prezident. Problém je ve volbě toho co je nám blízké často o nás se rozhoduje bez nás. Tato myšlenka trefně a sžíravou ironií otevírá hned několik hlubokých rovin o tom, jak funguje lidský talent, morálka a utváření osobnosti. S myšlenkou, že talent je odrazem toho, co milujeme nebo k čemu tíhneme, lze souhlasit. Pokud je někomu blízká manipulace a přetvářka, věnuje těmto dovednostem tisíce hodin „tréninku“. Lhaní se v takovém prostředí maskuje jako „strategické myšlení“ nebo „politická zručnost“.
Rodina, sociální vrstva, trauma nebo nedostatek vzorů často rozhodnou za nás a nasměrují naši pozornost k obranným mechanismům, které se později stanou naší druhou přirozeností. Všichni tvrdí je nedostatek zubařů, ale nikdo nechce dělat zubaře, každý chce dělat profesora. Tato věta trefně zachycuje absurditu moderního trhu práce a posun v hodnotách celé společnosti. Na jedné straně stojí reálná fyzická potřeba, na straně druhé inflace titulů a prestiže. Výsledkem je přetlak lidí s teoretickým vzděláním a nedostatek praktických profesí. Být zubařem znamená nést přímou, okamžitou odpovědnost za zdraví konkrétního člověka. Snazší je dělat kariéru v korporátu, na úřadě nebo v akademické sféře, kde se odpovědnost rozvrství do tabulek, porad a komisí, a kde případná chyba mívá mírnější dopady.
