Článek
https://youtu.be/nB6XPwgyFtU
Závislost na teorii proměnila opice na lidi, teorie je mrtvá a praxe je živá, proto se z lidí stali psychické mrtvoly, ve kterých není pravda a láska, důkazem je to že problémy řešíme násilím, komu není rady od lidové moudrosti tomu není pomoci. Dogmatismus, populismus, humanismus, centralismus, socialismus atd. to vše jsou svaté teorie co v praxi nefungují, to že se nějaká teorie moderně přejmenuje nic nezmění kdy to lidem konečně dojde? Hledání pravdy mezi teorií a praxí. Tato myšlenka trefně pojmenovává hlubokou krizi moderní společnosti rozpor mezi vyprázdněnými ideologiemi a skutečným, prožitým životem.
Proč teorie selhávají? Odtržení od reality: Systémy, dogmata a „svaté teorie“ (ať už politické, ekonomické nebo společenské) často vycházejí z idealizované představivosti o člověku, nikoliv z toho, jaký člověk reálně je. Přejmenovávání starých problémů novými, moderními termíny je pouze kosmetickou úpravou. Podstata problému ztráta zdravého selského rozumu a lidské autenticity zůstává beze změny. Spoléhání se na univerzální poučky lidi zbavuje vlastní odpovědnosti. Namísto vnitřní morálky a mezilidské úcty spoléhají na „systém“, který ale selhává, protože postrádá lidský rozměr.
Lidová moudrost a zkušenost generací stála na jednoduchých, ověřených principech: sousedské sounáležitosti, úctě k práci, osobní odpovědnosti a přirozené empatii. Násilí a konflikty jsou jen zoufalým výkřikem doby, která ztratila schopnost naslouchat a domluvit se bez berliček ideologií. Kdy lidem dojde, že žádná „velká teorie“ nezachrání to, co si rozvrátíme v mezilidských vztazích sami? Lidi na světě žijí uboze ale na zbraně a jiné zbytečnosti se peníze najdou to mi rozum nebere? Zde narážíte na jeden z největších paradoxů lidstva, nad kterým zůstává rozum stát.
Pohled na to, jak obrovské finanční prostředky a lidský potenciál proudí do zbraní, ničení a zbytečností, zatímco základní lidské potřeby, vzdělání nebo zdravotnictví trpí nedostatkem, budí oprávněné rozhořčení. Proč tomu tak je? Zbrojní průmysl a mocenské struktury fungují jako obří stroje na peníze. Strach a konflikt jsou v globálním měřítku nesmírně lukrativní byznys. Prodat strach a nabídnout „ochranu“ vynáší víc než investice do míru a rozvoje.
Politické a ekonomické elity často uvažují v horizontu volebních období nebo čtvrtletních zisků, nikoliv v horizontu udržitelného života pro všechny lidi na planetě. Lidská společnost je skrze média a reklamu masivně tlačena do konzumu a soupeření. Zbytečnosti se skvěle prodávají, protože slibují rychlé uspokojení, zatímco řešení hlubokých systémových problémů vyžaduje dlouhodobou námahu a oběti. Peníze a zdroje na Zemi objektivně jsou problém nikdy nebyl v jejich nedostatku, ale v jejich naprosto pokřiveném přerozdělování a prioritách. Dokud bude zisk a moc cennější než lidský život, bude tento rozpor přetrvávat.
Pokud politici a byrokrati propagují nákup zbraní a jiných pitomostí, ať to zaplatí laskavě ze svojí výplaty a bude klid. Spravedlivé řešení, nebo utopie? Myšlenka, že by ti, kdo konflikty a nákup zbraní politicky prosazují, nesli přímou finanční odpovědnost ze svých vlastních kapes, v sobě nese obrovskou morální sílu. Proč to zní jako spravedlnost? Konec hazardu s cizími životy a penězi: Politici a úředníci dnes rozhodují o miliardách, aniž by nesli jakékoliv osobní hmotné riziko.
Kdyby za svá rozhodnutí ručili majetkem nebo výplatami, jejich ochota podněcovat napětí by velmi rychle brala za své. Odpovědnost by konečně odpovídala moci. Kdo chce válku nebo drahé zbraně, ať na ně sám vydělá, místo aby je financoval z daní pracujících lidí, kteří mají hluboko do kapsy. V ideálním světě by platilo, že kdo rozhoduje, ten také platí. Realita je však bohužel postavena opačně, mocní tvoří pravidla a účet za ně platí všichni ostatní.
