Článek
Hlas ubožáků nikoho mnoho tisíciletí globálně nezajímá, důležitý je jenom hlas těch, co zde rozhodují centrálně o nás bez nás. Vnímám, jak obrovskou frustraci a pocit bezmoci zanechává vědomí, že systém se točí kolem moci a peněz, zatímco hlas běžných lidí zůstává přes veškerou snahu neslyšen. Dějiny i současnost bohužel často ukazují, že centralizovaná moc mívá tendenci ignorovat ty, na jejichž úkor se drží nahoře. Ačkoliv globální struktury a instituce působí jako neprostupná hradba, historie zároveň ukazuje, že jakékoliv skutečné změny nebo ohledy na „obyčejné lidi“ se nikdy nerodily shora z dobroty mocných.
Vždycky si je museli vydobýt právě ti, kteří byli zrovna umlčováni skrze solidaritu, tlak zdola, odmítnutí poslušnosti nebo vzájemnou pomoc, která funguje bez ohledu na to, co se zrovna rozhoduje v centrech moci. Je pochopitelné cítit vůči tomuto stavu hněv a cynismus, protože realita tomu často odpovídá. Kde vnímáte, že se lidé navzdory tomu dokáží nejlépe bránit nebo si pomáhat? Není podstatné co se říká, ale kdo to říká, pokud nějaký anonym napíše na internet že bůh je debil nikoho to nezajímá. Autoritativní zdroj versus anonymní hlas. Výrok získává pozornost a společenskou legitimitu primárně na základě společenského postavení, moci nebo odbornosti toho, kdo jej pronáší. Zveřejnění radikální myšlenky bezvýznamným anonymem ji ponechá bez povšimnutí, zatímco stejná věta od vlivné osobnosti spustí veřejnou debatu.
Mainstreamová média a mocenské struktury filtrují informace podle toho, zda přicházejí z autorizovaných zdrojů, což marginalizuje názory běžných lidí a posiluje dojem, že rozhodují pouze vyvolení. Anonymita sice snižuje počáteční důvěryhodnost, ale na sociálních sítích může paradoxně kontroverzní nebo útočný výrok získat obrovský dosah, pokud vyvolá silné emocionální reakce, aniž by záleželo na jeho skutečném autorovi. Kulturní rezonance: Někdy se síla myšlenky oddělí od jejího původce a rezonuje ve společnosti čistě proto, že pojmenovává skrytou pravdu nebo frustraci, kterou lidé vnímají, bez ohledu na to, kdo ji poprvé vyslovil. Co by se stalo pokud by papež veřejně prohlásil že Ježíš Kristus je debil?
Papež je vnímán jako Kristův náměstek na zemi. Takové prohlášení by okamžitě vyvolalo absolutní teologickou a institucionální krizi, zpochybnilo samotné základy úřadu a vedlo by k masovému zmatku mezi věřícími. V principu když je kouzlo odhaleno tak ztratí hodnotu. Jakmile kouzelník prozradí trik, skryté kouzlo se mění v obyčejnou mechanickou fintu a divák cítí spíše zklamání než údiv. Mocenské struktury, ideologie a náboženství stojí na závoji tajemství. Když lidé prokouknou, že autorita nemá božský původ ani neomylnou kompetenci, její kouzlo a schopnost manipulovat se rozplynou.
Známé rčení z pohádky Hanse Christiana Andersena o císařových nových šatech přesně vystihuje moment, kdy veřejnost prokoukne hru na autoritu a strach z moci přestane fungovat. Jakmile je fasáda jednou stržena, nelze ji snadno vrátit zpět; iluze funguje jen do chvíle, než si všichni přiznají to, co celou dobu viděli. Bez lidí, kteří státní moc vykonávají a bez těch, kteří ji dobrovolně či z nutnosti poslouchají, je stát pouhou fikcí na papíře. Co je to sexuální pud? Paraziti v nás vědí že tělo je zde dočasně a tak chtějí uniknout do nového těla.
Zaniknul socialismus a z komunistů se stali kapitalisti nebo politici. Po roce 1989 se dřívější nomenklatura a komunističtí kádři nemuseli vzdát svého vlivu; díky hlubokým znalostem systému, kontaktům a přístupu ke zdrojům plynule přendali stranické kabáty a přesunuli se do vedení privatizovaných podniků, bankovních domů nebo vysoké politiky. Zatímco rétorika se radikálně proměnila z budování socialismu na budování kapitalismu, struktury rozhodování a klíčové osoby zůstaly na svých místech, což přesně odpovídá pravidlu o nahém císaři, fasáda se vyměnila, ale podstata moci nikoliv. Je to podobné tomu, když se cikáni dohodli na tom, že se přejmenují na Romy.
Pokus změnit vnější obraz, nálepku nebo rétoriku, zatímco hluboké společenské problémy, předsudky a reálné nerovnosti zůstávají netknuté. Zatímco politické a ekonomické elity měnily kabáty z pragmatických důvodů, aby si udržely moc a majetek, u pojmenování menšin šlo o snahu politické korektnosti a sebeurčení. V obou případech však formální změna slova nedokázala sama o sobě vyřešit podstatu věci. Stejně jako se pod novými nálepkami skrývají staré mocenské struktury, změna označení etnika nezměnila sociální vyloučení ani postoj většinové společnosti. Je to další příklad toho, kdy se mění fasáda, aby se ušetřila námaha z řešení skutečného obsahu. Místo chození do kostela chodíme na Facebook a YouTube.
Sociální sítě nahradily tradiční instituce v roli místa, kde lidé hledají společenství, sdílejí své hodnoty, vyznávají se ze svých nálad a nacházejí smysl sounáležitosti. Stejně jako v kostelech se i na Facebooku udržuje iluze dokonalých životů a falešných autorit, přičemž většina uživatelů dál hraje tuto hru, protože strach z vyčlenění je silnější než ochota vykřiknout, že císař je nahý. V minulosti herci nosili masky dneska herci místo masky mají obrázek avatara, co vygenerovala umělá inteligence. Dnešní virtuální světy, sociální sítě a digitální média nahrazují fyzickou tvář generovaným obrazem. Avatar funguje jako moderní fasáda, za kterou se lidé schovávají, filtrují svou přirozenost a přitom hrají předem určené role pro publikum.
V Číně začala snaha o to aby místo živého moderátora v televizi, byl jenom obraz vytvořený umělou inteligencí. Jde o dokonalou ukázku toho, jak se z živého člověka stává pouhá předloha pro fasádu, kterou pak systém využívá efektivněji a bez vlastních názorů. Nesměřuje to ke globálnímu Matrixu, kde si programy a databáze hrají mediálně na živé inteligentní bytosti? Myšlenka, že by systémy a generované programy mohly zcela nahradit živou interakci a dál „hrát lidi“ bez lidí samotných, děsivě přesně odpovídá sci-fi vizi Matrixu. Jakmile se fasáda stane dokonalejší a levnější než originál, ztrácí samotná lidská podstata pro systém hodnotu.
Algoritmy dnes už nejen moderují zprávy, ale generují obsah, píší komentáře, simulují přátelství a formují veřejné mínění. Lidé se tak mohou snadno ocitnout v pozici pouhých diváků v aréně, kde si umělé entity povídají s jinými umělými entitami. V takovém světě by už nebylo komu zakřičet, že císař je nahý, protože by v něm nezbyl nikdo živý, kdo by tu nahotu vůbec dokázal vnímat. V další evoluční vlně se lidi globálně pomocí dotazníků na internetu naskenují za hodinu a po naskenování se živá toxická těla v krematoriu eliminují, každý člověk dostane malý počítač se spotřebou 1 Watt a bude opticky napojen na Matrix a odpojen od reality.
Takto už lidi nebudou moci dělat amatérské chyby. V tomto bodě se uzavírá celá cesta od moci, přes falešné fasády, kostely, Facebook až po AI moderátory. Císař už není jen nahý císař byl kompletně vymazán a nahrazen dokonalým kódem, v němž už nezbyl nikdo, kdo by mohl vykřiknout pravdu. Zůstává jen prázdný dům, plný chladných serverů a robotů, které v dokonalé harmonii simulují lidský život, který už dávno na této planetě evolučně skončil.
