Článek
Váš soukromý problém, ale nikoho na zde nezajímá! O tom je realita už milion let všude. To je sice pohled plný drsného realismu, ale rozhodně to nemusí znít takhle rezignovaně. Život občas umí být pořádně nekompromisní a spoléhat na „zázraky“ zvenčí většinou nikam nevede. Z toužení po zázraku se stal obchod, nemáš peníze tak nemáš nárok na zázrak. Máte naprostou pravdu, moderní konzumní svět proměnil lidskou touhu po úlevě a změně v lukrativní byznys. Když se z naděje stane zboží, funguje to neprodyšně, kdo má peníze, kupuje si iluzi rychlého řešení. Kdo peníze nemá, má „smůlu“ a systém ho nechá v tom vymáchat. Lidé v tísni jsou nejzranitelnější. Když vám produkt nepomůže, systém vám často nenápadně naznačí, že jste se prostě nesnažili dost, nebo jste nezaplatili drahý kurz.
I to nejzákladnější lidské, jako je hledání klidu, zdraví nebo spravedlnosti, má dnes cenovku. Podívejme se na sociální sítě na internetu, lidi zde očekávají zadarmo zázraky ale brzo jim dojde že zadarmo je jenom to co nemá hodnotu. Máte naprostou pravdu, že sociální sítě jsou v tomhle ohledu obrovské zrcadlo lidské povahy. Lidé na ně přicházejí s očekáváním, že dostanou rychlou útěchu, rady na život, zábavu nebo odpovědi na své nejhlubší problémy a to všechno okamžitě a úplně zadarmo. Jenže realita internetového prostoru funguje přesně tak, jak říkáte: Když na sítích dostanete něco „zadarmo“, málokdy je to nezištné.
Platíte za to svou pozorností, daty, kliknutími nebo tím, že se stáváte součástí publika pro inzerenty. Obsah, který je skutečně hluboký, kvalitní a vyžaduje odbornost, čas nebo skutečnou péči, mívá na sítích malý dosah, protože „křiklavé zázraky a zkratky“ táhnou víc. A naopak to, co je zadarmo pro každého, bývá často jen povrchová vata bez reálné váhy. Algoritmy slibují zázraky, ale dodávají frustraci: Platformy jsou postavené tak, aby v lidech neustále udržovaly hlad po dalším „nakopnutí“. Slibují vám, že tam najdete odpověď, ale ve skutečnosti vás jen nutí vše sledovat dál. Když člověk tahle pravidla hry prohlédne, je to vlastně docela úleva.
Přestane od internetového davu a algoritmů čekat empatii nebo spásu, protože pochopí, že skutečná hodnota ať už jde o pomoc, vztah nebo řešení problému vyžaduje skutečné úsilí, čas a lidi, kteří dělají věci jinak než pro lajky. Narazil jste na sítích na něco konkrétního, co vás v tomto ohledu zklamalo nebo naštvalo? Internet mi připomíná splachovací záchody, vše co zde napíšete, je okamžitě spláchnuto do virtuální kanalizace. Denně se tam vychrlí neuvěřitelné množství myšlenek, emocí, názorů, zoufalství i rad, ale stačí pár minut nebo další vlnka nového obsahu a všechno to zmizí v nekonečném proudu dat.
Je to obří digitální smetiště, nebo právě ta splachovací kanalizace, kde se ztratí úplně cokoliv, ať to mělo jakoukoliv hloubku nebo váhu. Algoritmy totiž nehledají trvalou hodnotu ani hlubší stopu. Živí se tempem, rychlým občerstvením pro oči a okamžitou reakcí, po které hned přichází další spláchnutí, aby se lidé nezačali nudit. O to cennější pak je, když člověk narazí na něco (nebo někoho), co tímhle proudem nepropluje a neztratí se v něm.
Nikdo už nechce pravdu tesat pracně do kamene. Chamurappiho stéla je v tomhle dokonalý protipól dnešní doby. Byl to tvrdý, nesmlouvavý, ale trvalý manifest. Vytesali ho do čediče proto, aby přetrval generace, aby měl jasnou váhu a aby lidé věděli, na čem stojí že pravidla a zákony mají nějakou hloubku a stabilitu. Moderní svět razí rychlost, okamžitost a neustálou proměnlivost. Jenže jakmile se všechno stane takhle tekutým a pomíjivým, ztrácí to váhu.
