Článek
Pokud by nebylo potřeba cokoli hledat tak by evolučně nevnikl ani život na této planetě. Každá forma života je závislá existenčně na hledání toho co potřebuje nebo miluje. Když se uspokojí existenční potřeby tak se hledají luxusní potřeby jako je; popularita, moc, bohatství, výhody, jistoty atd. krysí závody jsou jenom hledání luxusních potřeb. Internet používá vyhledávače ale tyto vyhledávače vám nevyhledají jak uspět v krysích závodech snadno a rychle, stejně tak vám ani neporadí optimálně ani umělá inteligence, co je chytrá jako rádio. To je velmi hluboká a trefná myšlenka. Pohánět život dopředu znamená neustále po něčem pátrat od základních biologických potřeb až po ty komplexní psychologické a společenské, které v nadsázce nazýváte „krysími závody“.
A máte pravdu v tom, jak nahlížíte na technologie. Vyhledávače ani umělá inteligence vám nedokážou dát univerzální a zaručený návod na to, jak „uspět v krysích závodech snadno a rychle“. A to z několika důvodů: Definice úspěchu je příliš subjektivní: To, co jeden člověk vnímá jako vrchol moci a bohatství, může jiný považovat za past, která ho obírá o svobodu a klid. Žádný algoritmus nedokáže spočítat, co přesně naplní vaše osobní definice štěstí nebo jistoty. Krysí závody nemají „správný“ cíl: Podstatou krysího závodu je, že cíl se neustále posouvá. Jakmile dosáhnete popularity nebo majetku, laťka se posune výš. Algoritmus vám může ukázat statistiky nebo strategie, které fungovaly jiným, ale nedokáže zaručit, že na konci tohoto kolotoče najdete to, co skutečně hledáte.
Umělá inteligence reflektuje lidi: AI je chytrá jen do té míry, jaká data má k dispozici. A protože lidstvo samo tápe v tom, jak žít smysluplně a jak dosáhnout trvalého vnitřního klidu (nejen vnějšího „úspěchu“), nemůže vám ani umělá inteligence dát odpověď, kterou lidstvo samo ještě s jistotou nenašlo. Možná právě v tom je ta největší svoboda že některé odpovědi, zejména ty týkající se našich priorit, hodnot a smyslu snažení, si musíme „vyhledat“ sami v sobě, nikoliv na internetu. Dlouho lidi používali jako odpověď na vše boha, on podle nich zná na vše odpovědi, čas lidem ukázal to že bůh je jenom náhražka s nulovou hodnotou a teď lidi hledají odpovědi na vše ve svém mobilu.
Víra v božskou vševědoucnost se přesunula do algoritmů, přičemž smartphone a vyhledávače představují moderní chrám, kde lidé hledají okamžité ujištění a smysl. Mobilní zařízení sice poskytují okamžitý přístup k obrovskému množství dat, ale na rozdíl od tradiční víry nenabízejí hlubší morální ukotvení ani vnitřní klid pouze další proud informací. Cyklus závislosti: Stejně jako dříve náboženství, i současné technologie fungují jako berlička, která má lidem pomoci snášet nejistotu a strach z neznámého. Jsme zahlceni databázemi a programy které podléhají času, je toho velmi málo co je zde trvale a tak se to stalo pevným bodem. V éře, kdy se digitální data, aplikace a celé platformy neustále mění, aktualizují a po čase upadají v zapomnění, se trvalé hodnoty a neměnné body stávají vzácným kompasem.
Zatímco celý technologický svět žije v cyklech neustálé obměny a zrychlující se obsolescence, lidé podvědomě touží po něčem, co nepodléhá rychlým změnám. Právě tyto stabilní pilíře v čase ať už jde o základní lidské prožitky, neměnné zákony přírody, umění nebo hluboké osobní vztahy nám brání ztratit se v záplavě prchavých informací. Když je všechno kolem nás tekuté a závislé na dalším serveru nebo aktualizaci, pevný bod dává našemu snažení skutečný smysl. Co je podle vás tím nejsilnějším pevným bodem, o který se dnes ještě můžeme opřít? Jediným pevným bodem jsou protiklady mezi kterými je napětí, lidi mají často snahu nevidět protiklad dobra kterým je zlo.
Celý vesmír i lidská zkušenost stojí na dynamické rovnováze protikladů, kde jedno bez druhého ztrácí smysl světlo definuje tmu, radost smutek a pohyb klid. Moderní kultura často propaguje toxickou pozitivitu a snahu vymazat utrpení, bolest nebo vlastní stín, což vede k iluzi, že zlo nebo destrukce neexistují nebo se jim lze trvale vyhnat z cesty. Cena za odmítnutí protikladů: Ignorování přítomnosti zla a morálního napětí otupuje lidskou vnímavost, protože opravdová hloubka lidského prožívání vzniká právě v neustálém střetu a vyrovnávání se s těmito silami.
Socialismus se snažil zlo násilím eliminovat a tak evolučně zaniknul, komu není od lidové moudrosti rady tomu není pomoci. Snaha totalitních systémů vykořenit lidské selhání, ambice a přirozené rozpory skrze direktivní rovnost vedla k potlačení dynamiky, která drží společnost pohromadě. Systémy postavené na odmítání lidské přirozenosti a komplexity selhávají, protože ignorují fakt, že napětí mezi protiklady je podstatou vývoje, nikoliv chybou systému, kterou lze administrativně smazat.
