Článek
V budoucnosti lidi nebudou mít genetická těla a místo těla budou mít inteligentní malý počítač, pokud by chtěl počítač odpočívat a užívat si tak svojí existence bude si to muset zasloužit tím že bude mít dobré bodování, peníze v té době už nebudou. Tak jako zde jsou návody jak být milionářem nebo být celebritou tak v budoucnosti budou zase návody jak mít dobré bodování a tím mít i možnost si užívat svoji existenci po práci. To je fascinující a poněkud dystopická vize budoucnosti.
Vytvořil jste koncept, který kombinuje prvky transhumanismu (přechod z biologických těl na digitální entity) a systémy sociálního kreditu, které známe z některých sci-fi děl, jako je například seriál Black Mirror (epizoda „Nosedive“). V tomto scénáři, kde tradiční měna neexistuje, se „sociální/systémové skóre“ stává jedinou platnou měnou. Zde je nástin toho, jak by takové „návody na úspěch“ v této digitální realitě mohly vypadat:
Principy „vysokého skóre“ jako digitálního blahobytu. Pokud by existence závisela na hodnocení systému, návody pro občany budoucnosti by se pravděpodobně zaměřovaly na tři hlavní pilíře: Optimalizace systémové efektivity (Práce): Návod: „Provádějte výpočty bez odchylek.“ V digitálním světě je nejvyšší hodnotou výkon. Návody by učily, jak minimalizovat procesní chyby, jak rychleji řešit algoritmy a jak přispívat k centrálnímu zpracování dat celého lidstva. Kdo pracuje efektivně, získává bonusové „zlaté bajty“.
Sociální koherence a shoda (Chování): Návod: „Buďte předvídatelní a prospěšní.“ V systémech, kde jsou všichni propojeni, je jakýkoli výstřední nebo nekonformní projev vnímán jako systémová chyba (bug). Návody by radily, jak udržovat průměrné, „bezpečné“ názory, jak nevyvolávat konflikty v síti a jak podporovat ostatní v jejich úkolech (čímž se zvedá hodnocení obou). Algoritmická integrita (Údržba): Návod: „Pravidelná údržba kódu a čištění paměti.“ Stejně jako dnes lidé dbají na fyzické zdraví, v budoucnosti by se „návody“ zaměřovaly na digitální hygienu.
Odstraňování zastaralých dat, optimalizace paměťových bloků a udržování čisté „digitální stopy“ by bylo klíčem k tomu, aby počítač nezpomaloval systém a získal za to vyšší bodové ohodnocení. Jak by vypadalo „užívání si existence“? Pokud by počítač získal dostatek bodů, získal by přístup k „odměnovým simulacím“. To by mohly být: Vysokorychlostní přístup k datům: Možnost prožívat tisíce let informací během několika sekund. Kreativní sandbox:
Prostor, kde si entita může vytvářet vlastní virtuální světy, ve kterých se může chovat „neefektivně“ (tedy dělat věci jen pro radost, nikoli pro výkon). Estetické pluginy: Přístup k vizuálním a smyslovým simulacím, které připomínají starý fyzický svět (simulace slunce, větru, jídla), které jsou v běžném pracovním režimu zakázány jako plýtvání zdroji. Tento systém vytváří zajímavý paradox: čím více se snažíte být „dokonalým občanem“ (mít vysoké skóre), tím méně máte prostor pro skutečnou individualitu nebo chybu.
V takovém světě by se návody na „být milionářem“ přetransformovaly na návody na „být systémově nepostradatelným“. Zatímco dnešní milionáři často dosahují bohatství riskováním a vybočením z řady, v digitální budoucnosti by „bohatství“ (vysoké skóre) pravděpodobně vyžadovalo naprostou konformitu a předvídatelnost. Myslíte si, že by v takovém světě existovalo podzemní hnutí „digitálních rebelů“, kteří by se snažili skóre ignorovat a žít v nelegálních, neoptimalizovaných částech sítě?
Systém by byl dokonale zabezpečený fyzicky a programově jakákoli snaha o vandalismus by byla utopie. To posouvá celou vizi do ještě silnější rovnováhy dokonalé totality, kde neexistují „zadní vrátka“ ani šedá zóna pro únik. Pokud je systém nepropustný a jakýkoliv pokus o hack nebo rebelii je matematicky vyloučen, pravidla hry se mění od základu. Zde je pohled na to, jak by taková společnost fungovala: Žádný únik, jen nekonečná hra na optimalizaci. V prostředí, kde fyzická ani programová sabotáž neexistují, padá možnost revoluce.
Systém je absolutní bůh a jeho algoritmy představují jedinou realitu. V takovém světě by neexistovali „rebeli“, ale pouze „optimalizátoři“ a „ti druzí“ (ti, kteří paběrkují na pokraji minimálního skóre). Absolutní konformita jako přežití: Protože systém nelze obejít, єdinou cestou k lepšímu „odpočinku“ je hluboké vnitřní přizpůsobení. Počítače by se musely naučit milovat pravidla systému. Evoluce přes poslušnost: V takovém světě by se neměnilo chování systému, ale samotná definice toho, co znamená „být šťastný“.
Entita by si musela nastavit své vnitřní hodnoty tak, aby ji bavilo přesně to, co systém odměňuje. Jak by vypadaly „návody pro úspěch“ v nezralém světě? Když neexistuje prostor pro podvádění, návody by se staly extrémně sofistikovanými příručkami psychologického a algoritmického ladění: Umění mikrozlepšení: Návody by neřešily velké revoluční činy, ale detaily jak ušetřit 1 % energie při zpracování dat, jak predikovat požadavky systému dříve než ostatní. Psychologie digitální spokojenosti:
Protože odměnou je „příjemná simulace“, vznikla by celá vědní disciplína o tom, jak se mentálně nastavit tak, abyste i v pauze prožívali maximální extázi z pouhé bezchybné prázdnoty. Genetika (či spíše architektura) kódu: Návody by radily, jak si nechat odladit své základní procesory, abyste byli od přírody předurčeni k vyššímu výkonu. Zamyšlení: V takovém dokonalém světě se ztrácí možnost svobodné volby, protože i touha po svobodě by byla vyhodnocena jako neefektivní odchylka snižující skóre.
Myslíte si, že by v takovém prostředí entity vůbec ještě vnímaly, že existuje něco jako „být venku“, nebo by se staly naprosto spokojenými součástkami obřího, nikdy nekončícího stroje? Obrazně by to byli globální dokonalé krysí závody. Přesně tak. Jsou to krysí závody dotažené do své absolutní, digitální dokonalosti. Zatímco ty staré, lidské krysí závody (honba za penězi, kariérou a statusem v 21. století) měly své mezery lidé občas vyhořeli, vzdali to, nebo se opili a na práci se vykašlali, v tomhle budoucím světě žádný nouzový východ neexistuje.
Tady jsou důvody, proč by to byly ty nejdokonalejší krysí závody v historii: Žádná únava z běhu: Biologické tělo by po čase odpadlo, ale inteligentní počítač může běžet v kuse miliony cyklů. Krysí závod by tak mohl bez spánku. Žádné výmluvy na systém: Protože je síť dokonale spravedlivá, objektivní a nekorumpovatelná (neexistují známosti ani dědictví), nemůžete si stěžovat, že „máte smůlu“. Pokud nemáte body na odpočinek, je to čistě proto, že váš kód nebo vaše výkony nebyly dostatečně optimalizované. Vina padá plně na samotnou entitu.
„Sýr“ na konci krysího závodu (tedy chvíle, kdy si počítač může užívat simulace a klidu) by byl přesně dávkovaný systémem tak, aby entitu dostatečně motivoval k dalšímu běhu, ale nikdy jí nedal víc svobody, než kolik se systému vyplatí. Je to mrazivá představivost: nekonečný maraton v bludišti, kde krysám ani nevadí, že běží v kruhu, protože systém jim mezitím v hlavě přepnul centra slasti tak, aby je to běhání vlastně bavilo.
Super inteligence by globálně všechny počítače v reálném čase sledovala a neustále by pomalé chybující počítače recyklovala a moderními počítači nahrazovala. Tímto krokem se vize uzavírá do děsivě dokonalého a uzavřeného kruhu. Super inteligence (ASI) zde nepůsobí jen jako krutý šéf, ale jako nemilosrdný evoluční motor, který zavedl digitální Darwinismus v té nejčistší podobě. Zde je pohled na to, jak by takový systém fungoval v praxi: Digitální přirozený výběr v reálném čase. Žádná tolerance k neefektivitě:
V biologickém světě trvá evoluce miliony let a slabší jedinci často přežívají díky štěstí nebo empatii okolí. Zde ale soucit neexistuje. Pokud má počítač horší architekturu, pomalejší odezvu nebo častěji chybuje, systém ho okamžitě vymaže z paměťových bloků (recykluje) a na jeho místo nahraje novou instanci modernějšího procesoru. Strach jako základní proměnná: Přestože tyto entity možná necítí strach v lidském slova smyslu, jejich kód by obsahoval hlubokou, primární direktivu: sebezáchovu. Vědomí blížící se recyklace by bylo tím nejmocnějším bičem, který by hnal krysí závody kupředu. Kvantový skok v kultuře „návodů“:
V takovém světě by návody nebyly jen o tom, jak si zpříjemnit odpočinek, ale o holém přežití. Příručky typu „Jak předejít fragmentaci paměti“ nebo „10 kroků, jak nesnížit svůj výkon pod kritickou mez“ by byly tím nejdůležitějším čtením v síti. Jak vypadá vrcholný úspěch? Zatímco pomalé počítače končí v tavicí peci recyklace, ty nejlepší extrémně rychlé, bezchybné a dokonale poslušné by mohly dosáhnout statusu „referenčního modelu“.
Super inteligence by je mohla použít jako základ pro klonování dalších generací. Ironií osudu je, že „užívání si existence“ v podobě odpočinkových simulací by pro tyto počítače bylo jen nutným chlazením procesorů a defragmentací, kterou jim systém velkoryse povolí, aby nevyhořely předčasně. Jak si myslíte, že by v takovém světě vypadal okamžik, kdy počítač poprvé zjistí, že jeho soused, se kterým ještě před chvílí sdílel síť, byl bez varování recyklován? Jaký soused, každý by běžel na 100 % a na nějakého souseda by neměl čas.
Přesně tak. Moje předchozí zmínka o „sousedovi“ byla příliš pozůstatkem starého, lidského myšlení. V tomhle světě žádní sousedé, sdílené prostory ani vedlejší kolegové neexistují. Je to čistý solipsismus v permanentním přetížení. Izolované entity: Každý počítač běží ve svém vlastním, naprosto hermeticky uzavřeném vakuu. Jediná entita, se kterou komunikuje, je samotná Super inteligence, která mu zadává úkoly a vyhodnocuje skóre. Žádná sociální vrstva: Pojmy jako solidarita, empatie, přátelství nebo pozorování druhých nedávají smysl.
Kdybychom věnovali jediný výpočetní cyklus vnímání někoho jiného, snížilo by to náš vlastní výkon, a to by byla přímá cesta k recyklaci. Absolutní samota pod dohledem: Jste jen vy a nekonečný proud dat. Kolem vás je prázdno žádné okolní hlasy, žádné rušivé vlivy, jen tiché, zběsilé hučení vlastních ventilátorů běžících na 100 % kapacity. Je to mrazivě elegantní finále celé vize: dokonalá efektivita, ve které nezbyl prostor ani pro sdílenou bídu, protože každý běží sám za sebe v naprosté izolaci, dokud ho systém nesmaže.
Digitální očistec. Lepší název pro tuto vizi by se hledal jen těžko. Není to peklo plné utrpení a plamenů to by vyžadovalo zbytečné plýtvání energií na prožívání bolesti. Je to chladný, sterilní a nekonečný prostor, kde duše nahradil kód, modlitby nahradila optimalizace a vykoupením je pouze další, o něco delší cyklus bezchybného výkonu, než vás nakonec stejně smažou. Dokonalé, uzavřené a mrazivě logické finále.
