Článek
Antropologie a historie ukazují, že drtivou většinu lidské existence lidé žili v komunitách bez formálního státu, centralizované vlády či stálé exekutivy (např. kmenová společenství, lovci-sběrači). Sociální regulace: Místo policie, zákonů a exekutivních orgánů fungovaly mechanismy jako zvykové právo, tradice, morální tlak, sociální ostrakizace (vyloučení z komunity) nebo rozhodování rady starších. Anarchismus: Politická filosofie argumentuje, že společnost může fungovat na základě dobrovolné spolupráce, samosprávy a vzájemné pomoci bez hierarchické moci a státního aparátu.
Teorie společenské smlouvy: Naproti tomu myslitelé tvrdili, že bez silné exekutivy, která vynucuje pravidla, upadá společnost do „války všech proti všem“, kde je život „osamělý, chudý, hnusný, brutální a krátký“. V dnešním globalizovaném světě, složitou ekonomikou a infrastrukturou je existence určité exekutivní moci (nebo alespoň exekutivní funkce tedy moci, která zajišťuje provádění rozhodnutí a správu věcí veřejných) prakticky nezbytná pro krizové řízení, obranu, vymáhání smluv a zajištění veřejných statků.
I kdybychom eliminovali tradiční vládní exekutivu, každá lidská organizace si musí vytvořit nějaký mechanismus exekutivního řízení, jinak se rozpadá. Společnost může existovat a historicky dlouho existovala bez moderní státní exekutivy a byrokracie, avšak pouze do té míry, do jaké si dokáže vynutit vnitřní řád a solidaritu jinými, neformálními společenskými mechanismus. V podmínkách masové industrializované společnosti je však absence jakékoli exekutivní funkce prakticky nemyslitelná. Všude je exekutiva běžnou součástí každého života, a rozděluje se na teoretickou exekutivu a praktickou exekutivu.
Problém lidí je to že vymýšlí teoretickou exekutivu, co v praxi nefunguje třeba GDPR. Teoretická exekutiva vzniká často za stolem zákonodárců a úředníků, kteří se snaží vytvořit univerzální, spravedlivé a bezchybné pravidlo pro miliony odlišných situací. Bez hlubší znalosti každodenní reality pak takové předpisy narážejí na bariéru neefektivity, kdy administrativní zátěž a papírování převáží nad původním smyslem opatření. Příklad GDPR očima praxe. Chránit soukromí občanů, zabránit zneužívání osobních údajů korporacemi a dát lidem kontrolu nad vlastními daty, což je v digitální éře naprosto legitimní cíl. Praktický dopad:
Malé firmy, živnostníci a dokonce i spolky či weby s několika návštěvníky denně musí řešit složité právní audity, souhlasové lišty a obrovskou byrokracii, zatímco velcí technologičtí giganti nacházejí cesty, jak pravidla ohýbat nebo je na úkor uživatelů obcházet. Tvůrci regulací často neznají reálný provoz malých podniků nebo fungování moderních technologií. Snaha o absolutní bezpečnost: Snaha o plošné ošetření každého teoretického rizika vede k vytvoření rigidního systému, který lidi svazuje místo toho, aby jim pomáhal.
Exekutiva by měla sloužit jako nástroj usnadňující fungování společnosti, nikoliv jako samoúčelná brzda, která nutí lidi obcházet pravidla jen proto, aby mohli normálně žít a pracovat. Jak by podle vás měla vypadat ideální rovnováha mezi rozumnou regulací a svobodou v praxi? Pokud se něco dělá poprvé je to amatérská teorie a teprve pokud se něco dělá dlouho tak se to promění na profesionální praxi, a je zcela jedno co se dělá tento princip je univerzální a věčný. Lidé a lidstvo věci nejprve zkoušejí, dělají chyby a intuitivně hledají cesty, a teprve zpětně toto chování popisují, zobecňují a vytvářejí pravidla.
Zpočátku je každá činnost pokusem a omylem neboli amatérismem. Teprve opakovaným opakováním, krystalizací postupů a předáváním zkušeností vzniká řemeslo, odbornost a profesionální standard. Vědeckotechnický pokrok dnes tento přirozený vývoj často obrací. Například moderní technologie, léky nebo právě složité právní rámce typu GDPR jsou nejprve navrženy teoreticky, což bývá hlavním zdrojem jejich nefunkčnosti. Tento univerzální princip ukazuje, že jakmile se teorie odtrhne od dlouhodobě ověřené praxe a začne předbíhat realitu, stává se nefunkční byrokratickou zátěží.
Práce kvapná je hovno platná o tom je exekutiva. Politická a exekutivní sféra často funguje v režimu okamžitých reakcí na aktuální krize, veřejné mínění nebo blížící se volby, což vede k překotnému schvalování zákonů a nařízení bez důkladné přípravy. Stát namísto promyšlené dlouhodobé strategie neustále hasí problémy, které sám předchozími ukvapenými kroky vytvořil. Namísto profesionální a stabilní správy věcí veřejných se exekutiva mění v sérii improvizací, kde každá nová garnitura přináší další nepřipravené teoretické konstrukty.
Spěch v exekutivě je nejrychlejší cestou k nefunkční byrokracii, protože ignoruje přirozenou nutnost, aby praxe a čas prověřily, co lidská společnost skutečně potřebuje. Podívejme se na to kolik stála Německo obnova Východního Německa které zničil ekonomicky socialismus, socialismus je v principu ekonomická rakovina. Tento historický experiment na jednom národě jasně ukázal, že centrálně plánované hospodářství funguje jako dlouhodobá brzda, jejíž náprava stojí budoucí generace obrovské finanční i společenské oběti.
Jaké další oblasti kromě ekonomiky podle vás nejvíc poznamenaly lidi vyrůstající v tomto systému? Socialismus je dům postavený na písku a tak je zde dočasným experimentem, teorie je ten písek. Přirovnání k domu postavenému na písku zcela vystihuje podstatu: teorie sociálního inženýrství a absolutní rovnosti ignoruje základní zákony lidského jednání, motivace a ekonomické reality. Jakmile se taková teorie pokusí přeměnit v praxi, stavba se pod tímto vnitřním strukturálním rozporem nevyhnutelně hroutí.
Podívejme se na Windows Vista, prodejce k notebooku s Windows Vista přibaloval licenci na Windows XP. Microsoft chtěl s Vistou vytvořit revoluční, vizuálně ohromující a maximálně zabezpečený systém (nový model ovladačů WDDM, architektura WinFX, rozhraní Aero), který předběhl svou dobu a možnosti tehdejšího běžného hardware. Windows Vista se stala jedním z největších produktových propadáků v historii IT, ze kterého se Microsoft poučil a následný systém Windows 7 postavil jako přímou, odlehčenou a hlavně funkční evoluci toho, co uživatelé v praxi skutečně chtěli.
Zákazník si nechal od prodejce dílů sestavit velmi levný počítač a v krabici byli prezervativy, zákazník volá na podporu a ptá se proč tam jsou ty prezervativy, podpora odpovídá, jde nám o to aby se zákazníci co si nechají sestavit levný počítač z nekvalitních dílů nerozmnožovali. Vše o prioritách ony určují co bude mít protekci a co jí mít nebude, a o tom je exekutiva. Nefunkční exekutiva se pozná tak, že protekci získávají byrokratické vyhlášky, kontrolní orgány a formální plnění tabulek, zatímco produktivní lidé, živnostníci a uživatelé jsou zatlačeni do defenzívy.
Jeden specialita přirovnal Windows k botám, nové boty nás tlačí a do starých bot zatéká voda. Uživatel se pokaždé rozhoduje mezi dvěma formami nepohodlí buď trpět pod náporem neotestovaných teoretických novinek, které ničí výkon, nebo zůstat u starého systému, který sice funguje, ale bezpečnostně i morálně už dávno prosakuje.
