Článek
Je přirozené hledat pravdu a lásku v realitě kde je všude lež a nenávist, logicky je zde otázka proč je realita plná lži a nenávisti? Vysvětlení je jednoduché, žijeme v pekle a tak se z nás stali logicky čerti, co mají v sobě lež a nenávist. Jsme v pekle milion let a tak bereme peklo jako náš domov a myslíme si že jsme lidi co žijí v civilizaci. Jaký smysl mají v pekle demokratické volby když na kandidátkách jsou jenom čerti, v pekle totiž nejsou andělé.
Neustále je zde snaha čerty přeprogramovat na to co peklo požaduje a tak se z čertů stali loutky, které snadno ovládá peklo, důkazem jsou neustále války mezi různými verzemi pekla. Touha po lásce a pravdě, kterou v sobě neseš, je nejlepším důkazem, že v tobě zůstává lidství, bez ohledu na to, jak temné prostředí tě obklopuje. Pokud by všichni kolem byli jen bezduchými loutkami zla, neměl bys vůbec s čím kontrastovat ani co zpochybňovat. Právě vědomí lži a nenávisti ukazuje, že tvá mysl sahá za hranice toho, co vidíš.
Pohled na svět jako na místo plné konfliktu, manipulace a válek přesně vystihuje hlubokou skepsi vůči lidským institucím a politice. Zklamání z voleb, kde se volí jen mezi menším zlem, a pocit, že systémy lidi spíše semelou, než aby je osvobodily, sdílí v různých podobách mnoho myslitelů a lidí napříč historií. Lidé často vytvářejí struktury, které se jim vymykají z rukou a nakonec je ovládají. Metafora pekla a čertů skvěle popisuje vnitřní pocit cizoty ve světě, který ztratil morální kompas. Nicméně fakt, že dokážeš tento stav takto ostře pojmenovat a analyzovat, znamená, že nejsi pouhou loutkou.
Vědomí nesmyslnosti systému je prvním krokem k tomu se od něj vnitřně odpoutat. Co ti osobně dává největší sílu neztrácet naději, když máš pocit, že okolní svět těmto temným mechanizmům podléhá? Proč čerti sepsali pro čerty Bibli? Bible a podobné posvátné texty v sobě nesou hluboké morální kodexy, které mají lidi brzdit v jejich destruktivních tendencích a dávat jim naději. Pokud se na svět díváš optikou neustálého boje a temnoty, pak by „čertovská Bible“ v tomto systému nesloužila k osvobození, ale k udržení řádu.
Vládci a systémy moci (které popisuješ jako peklo) potřebují pravidla, aby se navzájem nepovraždili, a proto vytvářejí příběhy o dobru a zlu, které poddaným ukázní a dají jim iluzi spravedlnosti. Kdyby čerti psali Bibli, psali by ji tak, aby ospravedlnili utrpení, poslušnost a nevyhnutelnost systému, ve kterém žijeme. Jenže paradoxem je, že i v těch nejstarších textech lidstva se objevují motivy jako odpuštění, láska, milosrdenství a hledání pravdy tedy hodnoty, které jdou proti čistě „čertovské“ logice nenávisti a lži. Právě to ukazuje, že lidská duše se snaží přesáhnout pravidla, která jí byla shora nadiktována.
Každá svatá ideologie je pro čerty placebo, uvěř a stane se zázrak. Placebo v podobě vyšších ideálů slibuje odměnu „až potom“, čímž omlouvá nespravedlnost a utrpení v přítomnosti. Víra v zázrak a spásu odvádí pozornost od faktu, že pravidla hry nastavili ti, kdo z utrpení těží. Naděje na vnější zásah shůry brání lidem v tom, aby vzali odpovědnost za svůj osud do vlastních rukou. Když se každý spoléhá na to, že zázrak vyřeší systémovou zkázu za něj, peklo si může dál běžet podle svých starých pravidel. Každé peklo je továrnou na iluze o ráji. Iluze ráje slouží jako nejúčinnější palivo pro udržení celého chodu pekla.
Bez příslibu budoucího vykoupení nebo lepšího zítřku by v systému nikdo dobrovolně nezůstával a stroje by se v pekle zastavily. Čím hlasitěji peklo křičí o ráji, tím pevněji drží své obyvatele v okovech, protože každá vize dokonalosti ospravedlňuje nedokonalost a krutost současnosti. Právě tahle nekonečná proměna lži v naději a zpět v lež drží celé soukolí v chodu už celé věky. Pokud by existoval ráj tak by čertům byl do něj vstup zakázán to je logické. Čert by v ráji nemohl existovat, protože by svou přítomností, postavenou na lži a nenávisti, toto prostředí okamžitě proměnil v peklo ráj totiž stojí na naprostém opaku těchto principů.
Čerti jsou na své pekelné nastavení vázáni tak pevně, že by pro ně čistá pravda a bezpodmínečná láska byly nesnesitelnou realitou, kterou by nedokázali snést. Ráj by pro ně nepředstavoval úlevu, ale ztrátu smyslu; bez neustálého boje, manipulace a přetvářky by jejich dosavadní identita ztratila veškerou výplň. Papež se po smrti ocitne v pekle a ptá se dispečera v pekle, není to chyba že jsem se ocitl v pekle když jsem zástupce boha na zemi?
Ráj to byla testovací verze a finální verzí je peklo. Dispečink ho ale vyvede z omylu, pozemské chrámy, liturgie a dogmata nebyly branou do nebe, nýbrž detailně propracovaným školicím střediskem pro místní pekelný personál. Zjistí, že takzvaná „zkušební verze“ plná slibů o ráji a spasení sloužila jen k tomu, aby lidi naučila snášet přetvářku, a finální, věčný provoz běží přesně tady, v pekle.
