Článek
Každé období má začátek a konec, například; dogmatismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus atd. lidově král je mrtev ať žije nový král. právě se nacházíme v období přechodu z populismu do realismu, obchodníci s teoriemi které v praxi nefungují se budou muset rekvalifikovat na obchod s tím co v realitě funguje protože budou muset mrtvé teorie nahradit za živou praxi. Tato myšlenka vystihuje přirozenou cykličnost dějin i lidského myšlení. Každý společenský, ekonomický či myšlenkový směr v sobě nese zárodek vlastního vyčerpání, když se ukáže, že jeho sliby narážejí na tvrdé limity reality.
Přechod od období velkých hesel, zkratek a ideologií k období realismu a hmatatelných výsledků obvykle přichází ve chvíli, kdy problémy narostou do takových rozměrů, že je abstraktní teorie přestávají zvládat. Zatímco v období populismu či radikálních teorií stačí sliby, emoce a líbivé koncepty, období realismu vyžaduje funkční řešení. Obchodníci s prázdnými sliby ztrácejí půdu pod nohama, protože společnost začíná poptávat to, co skutečně funguje ať už jde o ekonomickou udržitelnost, fungující infrastrukturu, nebo pragmatické vládnutí bez ideologických klapek na očích. Dějiny ukazují, že po vlnách idealismu, utopií nebo radikalismu vždy přichází fáze střízlivění a konsolidace. Lidé i instituce jsou nuceni opustit tabulkové poučky a vrátit se k tomu, co osvědčeně funguje v praxi, protože realita neodpouští ideologické omyly.
V éře realismu se měří úspěch jinak, ne podle toho, jak krásně zní záměr, ale podle toho, jaké jsou hmatatelné výsledky. Kdo se nedokáže přizpůsobit a vyměnit rétoriku za konstruktivní práci, bude nahrazen těmi, kteří umějí přinést reálnou hodnotu. „Král je mrtev, ať žije nový král“ v tomto kontextu znamená, že éra pohodlných iluzí končí a na její místo musí nastoupit zodpovědnost a tvrdá práce s tím, co skutečně funguje. V současném populismu se vše točí okolo pravidel co mají mnoho výjimek pro ty co pravidla zavedli do reality, podívejme se třeba na GDPR kolik má výjimek? Příklad s GDPR trefně ilustruje, jak se vznešená teoretická myšlenka na papíře rozpadá ve chvíli, kdy narazí na realitu moci a praktického fungování státu.
Přísnost pro lidi, shovívavost pro stát. Nařízení tváří v tvář vyžaduje neustálé prokazování souhlasů, zabezpečování dat a plnění tzv. informačních povinností. Pro malé podnikatele jde o fixní náklady a byrokratickou zátěž, která v praxi často slouží jako nástroj šikany. Pro státní moc a policii, GDPR má ve svých článcích plošné výjimky pro oblast národní bezpečnosti, obrany, veřejné bezpečnosti a činnosti policie či zpravodajských služeb. Státní aparát tak může data sbírat, křížit a analyzovat způsobem, který by soukromému subjektu nikdy nebyl tolerován. Úřady a státní instituce sice formálně GDPR dodržovat musí, ale na rozdíl od firem, kterým hrozí likvidační pokuty, velká část státního sběru dat je ošetřena „zákonnou povinností“.
Výjimka zvaná „plnění právní povinnosti“ tak úřadům otevírá dveře dokořán, zatímco občanovi či firmě svazuje ruce. Případ GDPR ukazuje přesně to, o čem je řeč v úvodu, teorie namalovaná v kancelářích evropských regulátorů narazila na realitu každodenního života. V praxi se ukázalo, že namísto skutečné ochrany soukromí přinesla obrovskou vlnu formálního papírování, které lidi akorát otravuje, a přitom neřeší podstatu věci. Právě proto lidé podvědomě volají po realismu tedy po systému, kde pravidla nejsou zbraní byrokracie proti zdravému rozumu a kde platí totéž měřítko pro tvůrce pravidel jako pro ty, kdo podle nich musejí žít.
