Článek
Vážené dámy, vážení pánové, drazí spolustraníci, milí omezenci, scházíme se tu dnes, na prahu nového roku, abychom si nalili čistou pravdu. Zatímco ostatní politické strany ve svých promluvách slibují nekonečný růst, světlé zítřky, absolutní pravdu a spásu světa skrze své dokonalé programy, my si hned v úvodu přiznejme to hlavní. Víme, že nevíme nic, a jsme na to svým způsobem pyšní. Zatímco celá politická scéna jede na plný plyn ve jménu různých spasitelských teorií, které slibují, že zboří všechny ploty světa, my zasedáme pod vlajkou s prostým a poctivým nápisem, jsme mnohým omezení a víme o tom.
Když se podíváme na uplynulý rok, co se nám vlastně povedlo? Zase jsme do něčeho narazili. Zase jsme zjistili, že naše plány měly trhliny, že naše mozky mají své kapacity a že za každým zdolaným plotem stál jen další, ještě větší plot. Ale víte co? Je to v pořádku. Být omezenec v zemi kde jsou jenom omezenci je totiž ta nejpraktičtější poloha, jakou může člověk zaujmout. Neslibuji vám, že spasíme hospodářství, vyřešíme vesmírné záhady ani že zrušíme lidskou omezenost. To by totiž dělali jen ti, co mají v oku ten největší trám.
Místo toho vám slibuji něco mnohem cennějšího. Pokoru před realitou. Slibuji vám, že. Až zase někdo vytasí velkou ideologii, která bude chtít spasit lidstvo, my budeme ti první, kdo se zeptá: „A kde je v tomhle plánu, skrytá ta tvoje vlastní omezenost?“ Budeme sice narážet do zdí, ale alespoň si navzájem přestaneme namlouvat, že ty zdi neexistují. Vstupme do nového roku s vědomím, že naše limity nejsou na překážku, jsou naší největší pojistkou proti pýše. Věřím, že to společně zase nějak doklepeme. Šťastný a veselý nový rok, vy jedni moji milí omezenci!
