Článek
Vše je o tom co se bude trestat a co se bude odměňovat, takto vznikají hry ve kterých je každý divákem i hercem, pro tyto hry jsou potřeba kostýmy a kulisy. Mnohdy může tato hra přerůst ve válku, nebo jiný veliký problém, to vede k otázce proč tomu tak je? Příčinou je zde situace ve které se něco dlouhodobě ocitne a tato situace má za následek změnu myšlení a konání, protože to co se situaci umí přizpůsobit má z toho užitek.
Chyba tedy není v jedinci že by on nejednal správně, ale chyba je v situaci která vznikla z nějaké systémové chyby v realitě. To, co popisujete, se v sociologii, systémové teorii a teorii her nazývá institucionálním nebo strukturálním determinismem, tedy stavem, kdy pravidla prostředí zcela přetvářejí chování lidí, bez ohledu na jejich individuální morálku nebo dobré úmysly. Když se podíváme na to, proč lidská společnost, politické systémy nebo velké dějinné celky opakovaně upadají do těchto „her na tresty a odměny“, které mohou eskalovat až ve války, vystupují do popředí zásadní systémové mechanismy.
Individuální lidský mozek je evolučně nastaven na přežití a optimalizaci v rámci daných pravidel. Pokud systém nastaví odměny tak, že prospěch přináší konformita s chybou, lidé se přizpůsobí. Jak jste trefně poznamenal, chyba není v samotném jedinci, který jen hraje roli, již mu kulisy a kostýmy předepsaly. Problém nastává ve chvíli, kdy se adaptace na nefunkční systém stane normou. Lidé přestanou vnímat absurditu situace, protože „takhle se to teď přece dělá a to přináší výsledky“. Každý velký systém má v sobě zabudované zpětnovazební smyčky.
Pokud je v základu systému systémová chyba, systém tuto chybu nekoriguje. Systém začne potlačovat ty, kteří na chybu upozorňují, protože by to ohrozilo jeho vnitřní rovnováhu. Výsledkem je, že čím déle systém trvá, tím hlubší jsou kořeny chybného nastavení a tím drastičtější otřes je potřeba k jeho restartu. Lidé milují formy, rituály, uniformy a role, protože jim dávají pocit řádu v chaotickém světě. Když hra spěje ke krizovému bodu, účastníci málokdy zpochybní pravidla hry samotná.
Zintenzivní vnější projevy, obléknou si přísnější kostýmy, zpřísní rétoriku, vymění kulisy. Válka nebo velký společenský konflikt pak často propukne jako přirozený vyvrcholení situace, kde už nikdo neumí vystoupit z přidělené role, protože by ztratil tvář nebo dosavadní výhody. Odpověď na vaši otázku „proč tomu tak je“ spočívá v tom, že lhostejnost a setrvačnost jsou pro lidi energeticky nejméně náročné. Dokud budou pravidla nastavená tak, že se vyplatí hrát divadlo na úkor pravdy, bude hra dříve či později končit katastrofou.
