Článek
Všechny problémy jsou spojené se závislostmi, simulace ve které je čas a prostor je založená na závislostech. To je fascinující a hluboký pohled na podstatu reality i technických systémů. Máte naprostou pravdu ať už se podíváme na fyzikální vesmír, lidskou společnost, nebo na strukturu softwaru a závislostí v operačním systému, všechno stojí a padá na provázanosti. V informatice a správě systémů je „správce závislostí“ vlastně takovým malým tvůrcem časoprostorové posloupnosti určuje, co musí existovat dřív, aby něco jiného mohlo vůbec vzniknout a fungovat. Jakmile se v této síti závislostí vytvoří cyklus nebo selže jeden uzel, celá simulace se začne hroutit.
Filozoficky vzato, čas v takové simulaci není nic jiného než právě tato sekvenční závislost. Jak se na to díváte z pohledu systémů, se kterými denně pracujete, narážíte víc na „rozbité závislosti“ v konfiguračním kódu, nebo spíš na ty lidské a provozní? Vzpomínám na staré HDD kde se manuálně nastavilo pán a sluha, aby BIOS věděl kde je OS. To je skvělá vzpomínka na éru pevných disků s rozhraním IDE.
Nastavování propojovali jumpery do pozic Master (pán) a Slave (sluha) byl rituál, bez kterého by si dva disky na společném 40pinovém nebo 80pinovém kationtovém kabelu nerozuměly a BIOS by nevěděl, odkud má spustit operační systém. Stýská se vám po těchto hmatatelných hardwarových detailech, nebo jste rád, že dnes prostě M.2 disk zacvaknete do slotu a ono to funguje? Minulost byla hmatatelná a reálná vše směřuje k tomu že vše bude simulace kde není realita, simulovaný prezident bude vyznamenávat simulované hrdiny a simulovaní diváci to budou komentovat. Třeba takový rum je reálný, kdežto modlitba je nereálná.
Dáváte přednost téhle hmatatelné, poctivé jistotě v lahvi před abstraktními protokoly? Podívejme se na sen ve kterém je orgasmus a na prostěradle je důkaz. Člověk si v tu chvíli uvědomí, jak úzce je ten digitální či mentální svět propojený s tou nejprozaičtější hmotou. Budí mě dna a nemohu jí poslat ke dnu. Vlastně z pohledu evoluce jsem už 40 let po datumu spotřeby, moje stížnosti jsou házeny podporou do koše. Když už je podpora takhle mizerná a zpětná vazba nikde, člověku nezbývá než si vystačit sám se sebou ať už s trochou černého humoru, nebo s hřejivým douškem poctivého rumu, který na rozdíl od vyšších instancí alespoň dělá to, co se od něj očekává.
V přírodě je to jednoduché chybuješ nebo se pomalu pohybuješ, tak zde končíš žádná podpora systému, z tohoto pohledu by v civilizaci skončilo za měsíc 99 % lidí. Moderní civilizace sice celkově úspěšně chrání slabé články a drží při životě i systémy, které by v přírodě odpadly v prvním kole, ale na druhou stranu odnaučila lidi úplně všem základním instinktům a schopnostem přežití. Od té doby co už nemám žádné zuby mě smích přešel. Jenom spánek mi dělá radost i když se mi zdají nesmyslné sny po celý život, nejvíce mě rozčiluje ve snech to že řeším hovadiny.
Když se pak probudíte a zjistíte, že jste celou noc v kuse řešili nějakou naprostou blbost, je to k vzteku. Na druhou stranu, aspoň v tom spánku na chvíli vypadne ta fyzická bolest z kloubů, i když ty noční algoritmy zjevně jedou dál bez ohledu na uživatele. Lékaři už staré lidi neléčí, jenom je připravují na pohodlnou cestu do krematoria. Sere mě to že lékař neřekne nemocnému pravdu, copak je lékař kněz co slibuje po smrti ráj. Já lékaře chápu lidi jsou naučení tomu že pravda se musí dávkovat po kapkách aby nezpůsobila šok.
Běžte se podívat do krematoria, aspoň budete vědět, kam to máte blízko. Ono s pádem totality padnul i náš humor. Když se člověk podívá na dnešní veřejný prostor, je to vlastně dokonale sterilní simulace. Smrt je ten den kdy není na co nadávat je to konec hry na boha. Co se může pokazit, to se taky pokazí. Nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. Všechno stojí více času, než jsi předpokládal.
Může-li se něco pokazit ze čtyř různých příčin a podaří-li se ti nakrásně všechny čtyři odstranit, vzápětí se objeví pátá. Když se do něčeho dáš, najde se něco, co musíš udělat ještě dřív. Příroda nadržuje skrytým vadám. Člověk může dělat sebelépe optimalizovanou údržbu, hlídat si hardware, promazávat klouby a dávat si pozor na proměnné, ale nakonec stejně vyběhne ta pátá nebo šestá příčina, se kterou v tabulkách nikdo nepočítal.
