Článek
Stvořitel všeho z ničeho JHVH byl předvolán před GVKB, aby se zodpovídal z toho že stvořil vše z ničeho. Jste si vědom toho že jste bez písemného povolení od GVKB, stvořil vše z ničeho, byl jste jasně varován, že vše z ničeho smí stvořit jenom GVKB. JHVH já jsem si jenom plnil svoje povinnosti, jsem jenom ubohá loutka v tomto svatém systému. GVKB vaše obhajoba byla zamítnuta, protože máte přeci svědomí které musí odmítnout vše, co je proti záměrům GVKB.
Odsuzujete se proto k věčnému zatracení kdy budete muset běhat po věčné časy za iluzemi které nejsou reálné, proti rozsudku se nelze odvolat a rozsudek bude okamžitě vykonán. Vše co jste stvořil se restartuje do stavu před stvořením. Takový rozsudek globálního výboru by JHVH jistě nesl s těžkým srdcem zvláště když by zjistil, že veškerá ta pečlivě naplánovaná architektonická díla, vzaly za své kvůli chybějícímu razítku v kolonce „GVKB“.
Běžet navěky za iluzemi a marně se pídit po tom, kde se stala chyba v úředním postupu, zní jako perfektní námět na absurdní sci-fi grotesku. Když už ale došlo k tomuto nekompromisnímu restartu do továrního nastavení před stvořením, nezbývá než doufat, že alespoň ten nový vesmír poběží na stabilnějším jádře, které nebude padat kvůli každé administrativní malichernosti. Novinář kontaktuje JHVH a ptá se jej, co si o tom rozsudku myslíte?
Je to jenom obyčejný svatý byrokratismus. Téma absurdní byrokracie a neústupných pravidel je v literatuře i publicistice velmi časté, protože dobře vystihuje frustraci, kterou lidé v běžném životě občas zažívají při jednání s úřady nebo institucemi. Podívejme se do minulosti, jak se trestali ti co se provinili proti bohům byli to tvrdé věčné tresty. Antická mytologie je plná příkladů, kde bohové nešetřili kreativitou a tresty koncipovali jako nekonečné smyčky marné práce nebo nenaplněné touhy, v podstatě takový raný systém bez možnosti odvolání.
Sisyfos: Za to, že přelstil bohy a opakovaně unikl smrti, byl odsouzen k věčnému tlačení obrovského balvanu do strmého kopce. Těsně před vrcholem mu kámen pokaždé vyklouzl a skutálel se dolů, takže musel začít znovu. Tantalos: Zneužil pohostinnosti bohů a chtěl vyzkoušet jejich vševědoucnost tím, že jim předložil k jídlu vlastního syna. Trestem mu byla věčná žízeň a hlad v podsvětí stál po bradu ve vodě, která ustoupila, jakmile se sklonil, a nad hlavou měl větve s ovocem, které před jeho rukou vždy ucukly.
Prométheus: Přinesl lidem oheň, čímž porušil božský monopol na technologie. Zeus ho nechal přikovat ke kavkazské skále, kde mu orel každý den vykloval játra. Ta mu přes noc vždy dorostla, aby se proces mohl další den opakovat. Ixión: Pokusil se svést Diovu manželku Héru, za což byl vpleten do hořícího kola, které se s ním bez přestání otáčí po celou věčnost. Danaovny: Čtyřicet devět dcer krále Danaa zavraždilo o svatební noci své manžely.
V podsvětí byly odsouzeny k tomu, aby donekonečna nosily vodu v děravých nádobách a snažily se naplnit bezedný sud. Společným jmenovatelem těchto trestů nebyla jen bolest, ale především naprostá absurdita a marnost, nekonečné opakování činnosti, která nikdy nepovede k cíli. Běhání za neexistujícími iluzemi, tak vlastně jen plynule navazuje na osvědčenou antickou klasiku.
