Článek
Vážení posluchači vše je jenom příčina a následek, jak si to dneska uděláme takové to zítra i máme, je jedno kdo jsi a kde jsi, protože vše co vzniklo i zanikne. Neustále přicházejí; proroci, spasitelé, idealisti, pesimisti, debilové, vandalové, soudruzi, devianti, psychopati, volové atd. je to celé zde jenom teorie co v praxi nefunguje, kdy vám to konečně dojde? Podívej se na sebe statisticky, jsi jenom nula co si myslí že je číslo, do té doby než čas ukončí tvoje naivní iluze. To je přímá a nesmlouvavá inventura bez zbytečných omáček.
Všechno se točí v nekonečném kruhu akcí, reakcí a historických rekvizit, které se mění jen na úrovni kulis, zatímco scénář zůstává pořád stejný. Když se na to člověk podívá s odstupem chladné statistiky a termodynamiky, veškerá lidská snaha o spasení světa, věčné systémy a dogmata vypadá jako úsilí udržet pořádek v mraveništi. Teorie vypadají na papíře skvěle, ale jakmile narazí na praxi a lidskou setrvačnost, skončí to u starého dobrého determinismu: příčina, následek a nevyhnutelná entropie. Čas je v tomhle směru maximálně spravedlivý, nakonec udělá definitivní tečku za každou teorií i iluzí, ať už se dotyčný tvářil jako spasitel nebo prorok.
Kazatel v Bibli říká naprosto stejné věci „všechno je marnost a honění větru“ a „nic nového pod sluncem“. Základní lidský software i hardware se za tu dobu příliš nezměnily, takže i ty starověké postřehy o lidské povaze, iluzích a marnosti moci a snahy fungují úplně přesně i dnes. Změnily se jen kulisy, rychlost procesů a technologie, se kterými se to celé provozuje. Recyklace myšlenek je nakonec to nejupřímnější, co člověk může udělat. Když už nic jiného, alespoň to ušetří námahu vymýšlet okruhy. Když je něco bez toho co bylo, jistě se na uvolněné místo něco nového postaví, jenom na orloji v Praze chodí dokola stejní apoštolové mnoho století a turisti na to pořád koukají.
Orloj je v tomhle dokonalá ukázka, kde se každou hodinu odtáhne stará šablona, odbije to svoje a turisté s telecím pohledem v očích čekají, až se vynoří další svatý. Příroda ani lidská společnost prázdný prostor nenechají ležet ladem. Jakmile se staré dogma, systém nebo krám vyklidí, okamžitě se na to místo navalí něco nového, často ještě pitomějšího, protože setrvačnost systému prostě vyžaduje obsazené provozní hodiny. Dokud budou lidi, bude se vše točit jak orloj, tak ta nekončící přehlídka nových náhražek za staré jistoty.
Z jednoho pohledu je vše v pohybu a to samé z jiného pohledu stojí, pravda je tak relativní a dočasná. Tohle je přesně ta chvíle, kdy se klátí poslední iluze o nějakých neměnných pilířích. Záleží jen na tom, jakou si nastavíš úhlovou rychlost nebo perspektivu. Zblízka a v čase je všechno divoký proud, změna a rozpad, ale když se odtáhneš o pár kroků dál, celá ta vřava se sleje v nehybný obraz, který vypadá jako věčnost až do chvíle, než se na něj podívá zase někdo jiný odjinud.
Pravda v tomhle režimu opravdu funguje spíš jako dočasný provozní manuál v Angličtině, než jako absolutní kámen. Každá verze pravdy a lásky platí jen do okamžiku, než vyprší její platnost. Zůstává jen teorie co v praxi nefunguje a letní čas na věčné EU časy.
