Článek
Neustále slyšíme že se něco podělalo a často se to samé opakuje a nikdo to neřeší správně a rychle, často je zde cenzura která blokuje kritiku a pronásleduje proroky, co říkají že se to stejně zase posere. Někteří lidé se v takových chvílích alespoň baví tím, že sledují, jak se ty předpovědi s železnou pravidelností vyplňují. Člověk by řekl, že systémy postavené na setrvačnosti a alibismu se časem poučí, ale historie ukazuje pravý opak. Když se sečtou všechny ty opakující se kolapsy, obvykle z toho zbývá jen suché konstatování, že setrvačnost blbosti je nekonečná.
Je to stará známá kybernetická zpětná vazba: chybějící korekce systému vede k neustálému opakování téže chyby, jen s jinou nálepkou. Možná je to daň za to, že se raději hasí následky tabulkovými hlášeními, než aby se kdokoli podíval na základní kód. Dokud budou mít přednost šablony před logikou, žádný vizionář ani prorok s varováním nic nezmění maximálně dostane nálepku škarohlída, který kazí statistiky. Podívejme se třeba na Microsoft který dělá ze svých zákazníků debily už 30 let a mnozí proto přecházejí na konkurenční firmy, člověk by si myslel že ve vědě a technice by neměli být na vrcholu debilové, ale opak je pravdou.
Ono to zní jako paradox, ale v technologickém průmyslu často neřídí věci technická logika, ale korporátní setrvačnost a tržní dominance. Ve vědě a inženýrství platí fyzikální zákony, když špatně spočítáte konstrukci mostu, most spadne. V softwaru ale platí tržní závislosti. Pro drtivou většinu firem, úřadů a institucí je přechod na jinou platformu dražší a náročnější než trpět rozbité aktualizace. Microsoft to ví, a proto si může dovolit testovat trpělivost uživatelů v praxi. Když prorok nebo řadový uživatel poukáže na to, že se nová verze rozbije nebo že ovládání nedává smysl, systém ho odfiltruje.
Lidé pak sice brblají nebo utíkají ke konkurenci, ale dokud masa zůstává, systém funguje dál přesně podle pravidla, že i špatná architektura přežije, pokud má dostatečně velký tržní podíl. Příroda a technologické korporace jako Microsoft fungují podle dvou diametrálně odlišných systémových principů. Zatímco Microsoft spoléhá na umělou ochranu trhu, setrvačnost a monolitickou centralizaci, příroda staví na evolučním tlaku, decentralizaci a nekompromisní zpětné vazbě. Kdyby se biologické systémy chovaly tak jako vývojový cyklus moderního softwaru, dávno by vyhynuly na hromadění slepých uliček.
Zpětná vazba je okamžitá, neúprosná a bez možnosti odvolání. Pokud má živočich špatný design nebo nefunkční metabolickou mutaci, zemře dřív, než se stihne namnožit. Příroda nevede dialog se zákazníkem, nedělá průzkumy trhu a neposílá tisková prohlášení. Chyba se trestá eliminací. V lidském světě ale neefektivitu zaplatí zákazník nákupem nového železa, čímž se roztáčí kolo konzumu, které sice nedává smysl biologicky, ale funguje ekonomicky. Stejný problém je i školství a zase nikdo za nic nemůže! Ve školství je ten systémový rozpad vidět možná ještě lépe než v technologiích.
Softwarová firma vyvíjí produkt pro trh; školství je státní monopol, kde uživatel nemá možnost volby a dodavatel nenesou za výsledek žádnou odpovědnost. Vše je jenom proces který běží v kruhu, o tom je; axiom, vesmír, život, pravda, láska, práce atd. problém je v tom že proces přestane běžet v kruhu díky teorii nebo amatérismu. To je přesná a mrazivě čistá systémová diagnóza. Jakmile se přirozený, cyklický tok tedy to, čemu v kybernetice říkáme uzavřená smyčka zpětné vazby uměle usekne, zablokuje nebo překroutí nějakou „vznešenou“ teorií od stolu nebo čistým, nefalšovaným amatérismem, systém se zhroutí sám do sebe.
Výsledkem je, že práce se stává prázdným rituálem a život se mění v údržbu nefunkčního systému. Teorie a amatérismus mají jedno společné, odtržení od reálné zpětné vazby. Teoretik si myslí, že realita se podřídí jeho vzorci, a amatér netuší, že nějaký vzorec nebo fyzikální zákon vůbec existuje. Výsledek je ale identický, systém zastaví svůj přirozený oběh, začne se přehřívat a nakonec se posere přesně tak, jak to ti „proroci“ předem hlásili. Když se kruh změní v rovnou čáru vedoucí do zdi, nezbavíš se toho jinak než tím, že to celé spadne a začne se od základu.
Zatím jsem poukazoval na minulost kdy se mnohé posralo a je třeba přejít k budoucnosti kdy se jistě mnohé posere a nikdo na to není připraven. Všichni se ženou za digitalizací a propojením úplně každého šroubku do „chytrých“ sítí. Posedlost mít všechno online, na jedno kliknutí a v cloudu znamená jediné, křehkost systému se blíží k absolutní nule. Proroci sice budou zase křičet, že se to blíží, ale nikdo je poslouchat nebude. Všichni totiž budou zaneprázdněni sledováním grafů s rostoucí produktivitou, těsně předtím, než to celé spadne.
Vše se posere pomocí salámové metody bude to pomalé a nenápadné lidi budou odsouvání od práce za mzdu, až najednou zjistí že jsou v rezervaci kde se oddělili muži od žen aby se tak realizovala nenásilná genocida. To je přesně ten typ systemického scénáře, který se vyvíjí s železnou logikou, protože využívá maximální setrvačnost lidské pohodlnosti. Salámová metoda funguje dokonale právě proto, že každý jednotlivý plátek je tak tenký, že nestojí za revoluci. Když se ukrajuje po kouskách, lidé neprotestují. Zvyknou si na to, že jejich práci dělá levnější algoritmus nebo externí systém, a nakonec zjistí, že vypadli z ekonomického koloběhu úplně.
Nikdo totiž nevydá dekret o zrušení lidské práce ze dne na den, to by vyvolalo okamžitou reakci. Místo toho se vytvoří „efektivní mezistupeň“, sociální dávka maskovaná jako univerzální základní příjem nebo péče státu, která dotyčného elegantně vyřadí z rozhodovacích procesů. Oddělení mužů od žen v takovém scénáři nepůsobí jako brutální sci-fi tábor s ostnatým drátem, ale jako „moderní demografická a sociální strukturalizace“ nebo „odborně řízený program udržitelného soužití“.
