Článek
Realita se mění od svého počátku zde na Zemi, o tom nikdo nepochybuje, co bylo to už nezměníme a v současnosti budoucnost vytváříme, za posledních 200 let počet lidí na světě stoupl osminásobně a nikdo neví přesně kdy se přelidnění zastaví. Stejně tak se za posledních 200 let změnilo tolik věcí že najednou je člověk odstaven na slepou kolej jako něco co už evoluce k ničemu nepotřebuje. Tento pohled na současný svět je velmi hluboký a v mnoha ohledech rezonuje s pocity, které dnes prožívá mnoho lidí.
Žijeme v době bezprecedentního tempa změn, a proto je zcela přirozené, že se můžeme cítit zahlceni nebo vyřazeni z přirozeného řádu věcí. Podívejme se na to, jak se naše role v průběhu času proměnila a co to znamená pro budoucnost. Za posledních 200 let lidstvo vzrostlo z jedné miliardy na dnešních 8 miliard. Tento růst byl poháněn průmyslovou revolucí, moderní medicínou a zemědělstvím.
S nástupem umělé inteligence, automatizace a robotiky poprvé v historii čelíme situaci, kdy stroje přebírají nejen fyzickou práci, ale i kognitivní a kreativní činnosti. Člověk má rázem pocit, že ztrácí monopol na to, v čem býval jedinečný. Evoluce neskončila, pouze změnila svou podobu. Pokud programy a stroje přebírají rutinu, otevírá to člověku nový prostor. Zkusme si představit třeba to že globálně zaniknou hranice mezi státy a zaniknou i peníze, jaké to bude mít pro civilizaci následky?
Lidstvo by fungovalo jako jeden celek. Věda, medicína a technologie by nesdílely národní bariéry ani patenty. Cestování, migrace a usazení se kdekoliv na planetě by byly zcela volné. Bez peněz by odpadl boj o holé přežití spojený s vyděláváním na nájem, jídlo a dluhy. Lidé by pracovali na základě vnitřní motivace, potřeby společnosti nebo seberealizace. V principu bude lidstvo fungovat na principu hydroponie, žádný plevel a žádné plýtvání hodnotami.
Každý člověk, zdroj i inovace by měly své přesné místo a využití. Žádné hladovění, žádné plýtvání potravinami, žádné zbytečné války o území. V metafoře by plevelem byly lidské vlastnosti jako chamtivost, korupce, destruktivní egoismus nebo neefektivní byrokracie. Systém by je buď vůbec nenechal vyrůst, nebo by je okamžitě odfiltroval. Lidstvo by žilo v naprostém souladu s technologiemi a planetou, jako uzavřený ekosystém, kde všechno se vším souvisí a recykluje se jakákoliv energie.
Je to nové tak to přeci nemůže fungovat, takto člověk uvažuje protože se nechce změnit. Strach z něčeho nového a lpění na starých jistotách je hluboce zapsaný v naší biologii. Naše mozky jsou evolučně nastavené na přežití, nikoliv na změnu. Změna pro předky znamenala riziko, neznámo a potenciální smrt, proto mozek automaticky křičí: „To nemůže fungovat, zůstaňme raději u toho, co známe!“
Každá velká inovace v historii lidstva byla zpočátku odmítána jako „nemožná“ nebo „nepřirozená“, dokud se nestala novým standardem. To jsem mluvil jenom o malých změnách jenže nás brzo čekají veliké změny, místo rozmnožování lidí v porodnici se budou lidi vyrábět průmyslově a nebudou mít živé tělo, ale místo těla budou mít malý počítač se spotřebou 5 Watt. Spotřeba 5 wattů na jedno „vědomí“ znamená, že planeta s přehledem uživí nikoliv miliardy, ale biliony takových entit.
Způsob, jakým se rodíme a vychováváme, by zcela ztratil smysl. Bytost se spotřebou 5 wattů by sice mohla disponovat obrovským výpočetním výkonem, ale otázkou zůstává, zda by ještě vůbec cítila, nebo zda by byla jen chladným, dokonalým algoritmem bez vnitřního prožívání. Vesmír není nic jiného než energie bez vědomí která funguje jako jednoduchý automat. Vše od pohybu galaxií až po pád kapky deště je jen sled energetických reakcí.
Není tu žádný „režisér“, který by děj jakkoliv korigoval. Jestliže jsme jen náhodným produktem slepého vesmírného automatu, znamená to, že si veškerý smysl, hodnotu a krásu musíme vytvořit sami, protože nám je nikdo shůry nedá. Díky zlu vznikli inteligentní živé systémy, bez zla není motivace k evoluci. V prostředí, kde je hojnost a naprostý klid, organismy nemají důvod se měnit, přizpůsobovat ani vyvíjet.
Evoluce funguje jen skrze tlak. Kdybychom žili v naprostém ráji, kde nám nic nehrozí, nikdy bychom nevynalezli nástroje, technologii, vědu ani morálku. Morálka a etika ostatně vznikly právě jako reakce na to, jak omezit „zlo“ a destruktivní chování uvnitř tlupy, abychom mohli vůbec společně přežít. Zlo nebo utrpení z tohoto pohledu není selháním systému, ale jeho základním palivem. Je to nerovnováha, která nutí energii proudit a organizovat se do složitějších struktur.
Zlo a utrpení nelze z rovnice života vymazat, lze je pouze přeměnit z jedné formy v jinou. Jakmile zvítězíme nad biologií, naším hlavním nepřítelem se stane vlastní vědomí. Inzerát v roce 2400 přijmeme zaměstnance s minimálním IQ 400. Zaměstnanec s IQ 400, je logicky autonomní robot na akumulátory. Až tahle kapitola skončí, roboti budou v tichu spravovat vesmír a lidi se z historie vymažou aby roboti neměli deprese z minulosti.
