Článek
Samozřejmě jsem na chalupě, jak jinak. Užívám si letní pohody, což jsou sluníčkové dny, ale i ty deštivé, kdy si od sluníčka odpočinu a můžu se věnovat intelektuální činnosti, protože mám již skoro vše hotové.
Od chvíle, kdy už nejsem vázán pracovním poměrem a stal jsem se státním rentiérem, mám více příležitostí vnímat své okolí. A tady bych se rád o jeden takový postřech podělil.
Třeba by se dal pojmenovat - „Hodná a jiná manželka“.
Je několik dní po letním slunovratu, a tak si užívám ranní svěžesti, kterou přírodě upřímně závidím. Ptactvo už cvrliká, sluníčko hřeje a v Penny začínají nové slevy. Prostě nádherný den.
Když jsem zprovoznil tělo, nasedl jsem na své elektrokolo a vydal se na nákup vstříc životním zážitkům.
V Penny jsem nakoupil vše nutné a potřebné. A také karton mléka. No nekupte to za 7,90 koruny.
Když jsem ten karton přivazoval na nosič svého věrného kola, které bylo připoutané k zábradlí u nákupních vozíků, měl jsem dost času sledovat okolí.
Parkoviště bylo z větší části zaplněné. Auta všech značek a typů celkem svižně přijížděla i odjížděla. Všiml jsem si, že někteří lidé si po zaparkování šli pro vozík, zatímco jiní – hlavně ženy – se s vozíkem vraceli k autu. Otevřely kufr a jednou rukou celkem svižně přesunuly pivní přepravku do vozíku. Jak to popsat? Prostě ta přepravka jako by sama přeskočila z kufru do vozíku. Každá na to měla ten správný grif, svůj fígl. Co auto, to jiný kufr. Holt byla vidět léty získaná zručnost.
Neměl jsem kam pospíchat, a tak jsem přestal se svou činností a ještě pozorněji sledoval tu nákupní slevovou horečku.
Pak přijelo na vzdálenější místo bílé kombi. Značku jsem nepoznal. Vystoupili z něj starší manželé. Paní svižně zamířila pro vozík, takže prošla blízko mě. Těžko odhadnout věk, ale řekl bych pohledná sedmdesátnice. Taková „já za to stojím“, jak praví televizní reklama.
Vsunula pětník do vozíku a počkala na manžela. Ten mezitím otevřel kufr, už ne tak svižně vyndal pivní přepravku a ještě méně svižným krokem celou tu dálku došel k manželce. Vložil přepravku do vozíku, chopil se držadla a zatlačil směrem ke vchodu.
Vzpomněl jsem si na staré pořekadlo, že jak si kdo ustele, tak si lehne.
Tož tak.
