Článek
Máme plná ústa tolerance, ohledů a lásky k přírodě. Jenže nechat velké bojové plemeno nebo hysterického čivaváka zavřeného dvanáct hodin v panelákovém bytě 2+kk a nutit celé patro poslouchat jeho nonstop zoufalé vytí, to není žádná láska ke zvířatům. Je to čisté sobectví majitelů a teror pro sousedy.
Čtyři stěny a dvanáct hodin vytí
Dnešní sídliště už dávno nepřipomínají klidné zóny pro život lidí. Změnila se v hlučné psí útulky, kde lidská práva na odpočinek definitivně prohrála s délkou flexi vodítka. Scénář je v každém vchodě stejný: majitel odejde v sedm ráno do práce, zamkne dveře a v tu vteřinu začíná pro zbytek domu nekonečné peklo.
Pes, traumatizovaný samotou a nedostatkem prostoru, začne štěkat, kňučet a škrábat na dveře. Zvuk se nese stoupačkami přes pět pater a vy, kteří máte zrovna home office, noční směnu nebo doma uspáváte malé dítě, máte prostě smůlu.
Když se pak večer pokusíte s majitelem slušně promluvit, dočkáte se místo omluvy jen agresivního útoku: „Můj Alík má přece taky svá práva! Pokud se vám to nelíbí, odstěhujte se na samotu u lesa!“
Absurdita dnešní doby dosáhla vrcholu – zvíře v bytě se stalo nedotknutelnou modlou, zatímco lidská slušnost a elementární ohledy k ostatním lidem v domě se považují za přežitek a otravné kverulantství.
Kdo je tady vlastně týraný?
Moderní městský člověk si pletete lásku k živým tvorům s vlastním lifestylovým doplňkem. Pořídit si do paneláku border kolii nebo ohaře, což jsou zvířata geneticky naprogramovaná k celodenní práci a pohybu v terénu, a pak je nechat frustrovaně zírat do zdi, je skrytá forma týrání.
Ti psi neštěkají proto, že by byli zlí. Štěkají z črozoufalství. Výsledkem jsou zničení sousedi, zdeptané zvíře a spokojený majitel, který má na sociálních sítích fotku s pejskem a pocit, jak moc žije v souladu s přírodou.
Veřejný prostor se zkrátka zbláznil. Pokud váš soused bude dvanáct hodin v kuse bušit kladivem do zdi nebo si pustí techno na plné pecky, porušuje domovní řád a můžete na něj zavolat policii.
Pokud ale jeho pes dvanáct hodin hystericky štěká a ničí psychické zdraví všem kolem, musíte to solidárně snášet, protože „zvířátko za to přece nemůže“. Nemůže. Může za to ten člověk, který si ho pořídil do nebytových podmínek. Stát a bytová družstva by měly konečně začít chránit lidi.
Dokud totiž nezačnou platit tvrdá pravidla pro chov zvířat v bytových domech, zůstanou naše paneláky jen hlučnou džunglí, kde má větší práva uštěkaný čivavák než člověk, který ten byt poctivě platí.
Baví vás pohled na svět bez růžových brýlí? Nenechte si ujít můj další břitký komentář, který ty „nahoře“ rozhodně nepotěší:
https://medium.seznam.cz/clanek/hainc-petr-chteji-plat-manazera-ale-v-pet-odpoledne-jim-padla-279564#utm_content=ribbonnews&utm_term=hainc&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Zdroje:
- The Guardian – The Problem of Dogs in City Apartments (Analýza toho, jak boom chovu psů v malých městských bytech zvyšuje sousedské konflikty a jaké psychické dopady má izolace na zvířata).
- Psychology Today – The Psychology of Nuisance Barking and Neighbor Relations (Odborná studie o tom, jak permanentní hluk z neustálého psího štěkání negativně ovlivňuje hladinu stresu a duševní zdraví lidí v bytových domech).
