Článek
Trvalo dlouhá dvě desetiletí , než se z nespolehlivého systému háčků stal celosvětový standard.
Před rozšířením zipu vyžadovalo oblékání a obouvání podstatněě více času a trpělivosti než dnes. Spodní prádlo, šaty i těžké zimní kabáty se zapínaly pomocí dlouhých řad knoflíků nebo složitého šněrování.
Nejhorší situace panovala v obuvnickém průmyslu:
tehhdejší vysoké elegantní boty měly často desítky malých kovových háčků.
Tam se musela ručně provlékat šňůrka, co dne zvládne za vvteřiny, vedlo k tomu, že samotné ranní obouvání trvalo běžnému člověku několik minut.
Prvním, kdo se tento proces pokusil zrychlit, byl americký vynálezce Elias Hower.
Hower byl tvůrce šicího stroje, který si v roce 1851 nechal patentovat „automatický souvislý uzávěr“.
O čtyřicet let později, v roce 1891, představil v Chicagu inženýr Whitcomb Judson vylepšenou verzi s názvem: přezkový uzávěr
Judsonův systém byl určen pro vysoké boty a skládal se z řady háčků a oček, které se k sobě tiskly pomocí posuvného kovového jezdce.
Vynález sice vzbudil zájem na světové výstavě v roce 1893, avšak praxi byl opět naprostou katastrofou. Boty se lidem během chůze rozepínaly, háčky se kroutily a jezdec se neustále zasekával.
Krejčí a obuvníci produkt plošně bojkotovali, protože odmítali na drahé oděvy montovat součástku, která zákazníkům spíše ničila prsty a následně i obblečení.
Skutečnou záchranu přinesl až Gideon Sundback, který nastoupil do Judsonovy krachující společnosti jako hlavní konstruktér. Sundback pochopil, že chyba není v jezdci, ale v samotném zapínání.
V roce 1913 si nechal patentovat systém postavený na principu do sebe zapadajících zubů. Namísto velkých přezek rozmístil na textilní pásky desítky malých kovových profilů s kuličkou na jedné straně a důlkem na druhé.
Jakmile jezdec projel po této dráze, stlačil zuby k sobě a ty do sebe dokonale uzamkly. Tento model, patentovaný v roce 1917 jako Hookless No. 2, byl lehký, ohebný a spolehlivě držel i pod velkým tlakem.
Přestože byl Sundbackův zip dokonalý, textilní průmysl ho dalších deset let ignoroval, protože lidé byli zvyklí na prověřené knoflíky.
První masový úspěch zaznamenal zip paradoxně až v roce 1923.
Tehdy americká gumárenská společnost B.F. Goodrich použila Sundbackův patent na své nové gumové galoše do deště.
Ředitel této firmy, Bertram Work, vymyslel pro mechanismus - na základě jeho specifického zvuku - název zipper.
V průběhu 30. let pak zip definitivně prorazil do světa módy.
Francouzští návrháři začali kovové jezdce montovat na dětské oblečení a pánské kalhoty, protože zamezili rozepnutí knoflíků u poklopců.
Dvacet let nedůvěry tak vystřídal obrovský triumf.
Dodnes se ukazuje, že ani ten nejlepší nápad neuspěje, dokud nepřekoná zvyk a nenajde svůj správný čas a správné místo. .-)
Použité zdroje:
National Inventors Hall of Fame – Podrobné biografické profily Whitcomba Judsona a Gideona Sundbacka, archivace původních patentů na Hookless Fastener z let 1913–1917
Hagley Museum and Library – Historické korporátní záznamy společnosti Talon Zipper (původní Hookless Fastener Company) a výzkum vývoje textilního marketingu ve 20. letech
A pokud vás podobné malé záhady z běžného života baví, i zítra na vás čeká další zajímavost ze seriálu Víte, že…
