Článek
V Brdech jsou místa, která působí opuštěně.
A potom existují místa, která působí, jako by opuštěná být nechtěla.
Valdek patří k těm druhým.
Zřícenina mohutného gotického hradu stojí na skalnatém ostrohu nad Červeným potokem. Kolem jsou hluboké lesy, svahy, kamení a ticho, které dokáže být až nepříjemně intenzivní.
A potom jsou tu pověsti.
O Bílé paní.
O Černé paní.
O pokladu.
O podivných nočních událostech.
A také vyprávění návštěvníků, kteří tvrdí, že právě u Valdeka zažili nepříjemný pocit, který nedokázali vysvětlit.
Hrad, který zmizel v lese
Valdek patří mezi nejstarší hrady Brd.
Jeho historie sahá nejméně do 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1263, kdy se Oldřich Zajíc psal „z Valdeka“. Hrad byl spojen s mocným rodem Buziců a později Zajíců z Valdeka.
Nebyla to žádná malá tvrz.
Dodnes se dochovala mohutná válcová věž – bergfrit – a rozsáhlé části opevnění a paláců. Věž má podle popisu přibližně 18 metrů na výšku, deset metrů v průměru a místy až 3,6 metru silné zdi.
Kdysi tu žili lidé.
Vládli odtud okolnímu kraji, skladovali zásoby, vedli spory, přijímali návštěvy a bránili se nepřátelům.
V roce 1346 byl Valdek dokonce obléhán Děpoltem z Rýzmberka.
A právě tehdy mohl hrad zažít jednu ze svých nejdramatičtějších kapitol.
Tři dny pod útokem
Podle pozdějšího podání trvalo obléhání tři dny a hrad měl být dobyt a vypálen.
Jenže historie Valdeka je v tomto bodě trochu komplikovanější.
Existují doklady, že hrad ještě později fungoval a jeho vlastnictví se dál měnilo. Některé starší zprávy proto nelze jednoduše převyprávět jako jistý příběh o úplném zničení.
Valdek přežil.
Přežil i husitské války.
A potom začal pomalu umírat jiným způsobem.
Přestal být důležitý.
Majitelé postupně přesouvali svá sídla jinam. Udržovat obrovský hrad hluboko v lesích bylo drahé a stále méně potřebné.
V roce 1623 je už Valdek v pramenech označován jako pustý.
Od té chvíle se z něj stal přesně ten typ místa, který má největší šanci vytvořit si vlastní legendy.
Hrad, který už nikdo nepotřeboval
Představte si Valdek před několika staletími.
Žádná turistická značka.
Žádní cyklisté.
Žádné informační tabule.
Jen les.
A nahoře na skále hrad, jehož obyvatelé už dávno odešli.
Zdi začínají praskat.
Střechy mizí.
Dřevo hnije.
Do nádvoří padá listí.
Po několika generacích už okolní lidé nemusí přesně vědět, co se v ruinách kdysi odehrávalo.
A právě tehdy se historie začíná měnit v pověst.
Bílá paní, která čeká na vysvobození
Valdek má jednu z nejzajímavějších brdských pověstí o Bílé paní.
Podle ní se zjevuje v okolí hradu a některé lidi dokonce vyzývá, aby za ní o půlnoci přišli a pomohli jí vysvobodit se ze zakletí.
Odměnou má být část pokladu ukrytého na hradě.
Jenže je tu jeden problém.
Nikdo prý nikdy nenašel odvahu skutečně přijít.
V jiných verzích příběhu Bílá paní hlídá poklad se zlatým stolem a dvanácti zlatými židlemi. Jindy se zjevuje s dětskou rakvičkou, naříká na hradbách a při spatření se rozplyne v mlze.
Jedno vyprávění dokonce říká, že ji měl kolem roku 1920 spatřit valdecký lesník Zeithammel.
Žena kráčela po kamenné suti.
Lesník ji pozoroval.
A potom se ztratila v mlze.
Samozřejmě – je to pověst.
Ale přesně takové příběhy se k Valdeku hodí až děsivě dobře.
A potom je tu Černá paní
Jestliže Bílá paní čeká na vysvobození, Černá paní má být její mnohem temnější protějšek.
Některé verze pověsti tvrdí, že byla zavražděna kvůli pokladu a její duše od té doby nemůže najít klid.
Jiné příběhy obě postavy různě spojují.
A některé říkají, že Černá paní může být vysvobozena pouze ryšavým knězem ze Svaté Dobrotivé.
To už zní jako scénář hororu.
Jenže právě tady je zajímavá věc.
Valdek není hrad, kolem kterého by vznikla jedna jediná legenda.
Je jich několik.
A v průběhu času se mění.
To je pro podobná místa typické.
Každá generace přidá něco svého.
Nejděsivější je možná obyčejný les
A teď pryč od duchů.
Protože existuje důvod, proč může Valdek působit nepříjemně i člověku, který na nadpřirozeno vůbec nevěří.
Prostředí.
Hrad stojí na ostrohu nad údolím. Kolem jsou hluboké brdské lesy a pod hradem kamenné moře.
Zvuk se tam chová jinak než na otevřené louce.
Vzdálený pohyb může znít blízko.
Padající větev může připomínat kroky.
Kámen uvolněný ze svahu se může skutálet desítky metrů, aniž člověk vůbec zjistí, odkud přišel.
A když se setmí?
Les člověku najednou vezme většinu orientačních bodů.
Nemáte už před sebou krajinu.
Máte jen černé stromy.
A mezi nimi kamenné zdi.
Kroky, které nikdo nedělá
Právě tady se objevují vyprávění o zvláštních zvucích.
Někdo slyšel kroky.
Někdo praskání větví.
Někdo měl pocit, že se za ním někdo pohybuje.
A pak se otočil.
Nikde nikdo.
Je důležité říct jednu věc:
Neexistuje důkaz, že by na Valdeku docházelo k nějakým paranormálním zvukovým jevům.
Stejně tak jsem nenašel spolehlivý odborný zdroj, který by potvrzoval, že se tam mobilní telefony nebo baterie vybíjejí rychleji kvůli nějaké „energii“.
Tohle patří do světa návštěvnických historek.
A právě jako historka to funguje.
Protože když člověk podobný příběh zná a potom se ocitne večer sám uprostřed Brd, stačí jeden zvuk.
Křup.
Někde za vámi.
Otočíte se.
Nic.
Uděláte další krok.
Křup.
Tentokrát z druhé strany.
A najednou si říkáte:
Možná bych měl jít domů.
Vojenský prostor přidal Valdeku další vrstvu tajemství
Ve 20. století získal Valdek ještě jednu zvláštní vlastnost.
Brdy se postupně staly vojenským prostorem.
Od roku 1947 se vojenský prostor rozšířil tak, že do něj připadla i zřícenina Valdeka. Hrad pak po desetiletí zůstával stranou běžného turistického života a bez pravidelné údržby výrazně chátral.
To je důležité.
Protože když je nějaká zřícenina běžně přístupná, pořád kolem ní proudí lidé.
Valdek takové štěstí neměl.
Les si ho vzal zpátky.
Stromy rostly kolem zdí.
Kořeny pronikaly do spár.
Mech zakrýval kameny.
A několik generací lidí mohlo mít pocit, že za hranicí vojenského prostoru existuje kus Čech, který čas prostě přeskočil.
Má Valdek skutečně „zlou energii“?
Tohle je otázka, na kterou neexistuje historická odpověď.
Nemáme žádné měření, které by dokazovalo, že se na Valdeku nachází něco nadpřirozeného.
Nemáme důkaz o paranormálních jevech.
Nemáme potvrzené případy lidí, kteří by byli nějakou silou z hradu „vyhnáni“.
Ale máme něco jiného.
Stovky let opuštěné historie.
Máme hrad, který byl kdysi významným šlechtickým sídlem a dnes z něj zůstaly jen zdi.
Máme obléhání.
Máme opuštění.
Máme poklady v legendách.
Máme Bílou paní.
Máme Černou paní.
Máme les.
A máme dlouhé desetiletí, kdy se sem člověk nemohl jen tak vydat.
To všechno dohromady dokáže vytvořit atmosféru, která je silnější než jakákoli historka o vybité baterii.
A možná je na tom nejzvláštnější něco úplně jiného
Valdek nebyl zapomenutý vždy.
V 19. století se stal oblíbeným cílem romantických poutníků a navštívili ho například Karel Hynek Mácha, Božena Němcová nebo Josef Jungmann. Mácha dokonce zamýšlel historický románový cyklus, jehož jedna část měla nést název Valdek.
Romantici v ruinách viděli krásu.
Dnešní návštěvníci v nich hledají tajemství.
A místní pověsti v nich viděly duchy.
Možná je to všechno jen otázka úhlu pohledu.
Protože Valdek má jednu vlastnost, kterou mu nevezme žádný historik ani žádný lovec duchů:
je to místo, kde je velmi snadné nechat pracovat vlastní představivost.
Až tam jednou půjdete…
Možná bude svítit slunce.
Budete slyšet ptáky.
Potkáte turisty.
A Valdek bude vypadat jako obyčejná romantická zřícenina.
Jenže pak přijdete k mohutné věži.
Podíváte se mezi kameny.
Za vámi zašustí listí.
Otočíte se.
Nikdo tam nebude.
Možná to byl vítr.
Možná veverka.
Možná větev, která spadla někde vysoko ve svahu.
A možná si jen vzpomenete na příběh o Bílé paní, která prý celé generace čeká, až se někdo odváží přijít o půlnoci.
A v tu chvíli už možná nebudete chtít zůstat na Valdeku ani o minutu déle.
Jen jedna praktická poznámka: vstup přímo do zříceniny je podle současných informací zakázán kvůli špatnému technickému stavu hradu. Takže na rozdíl od legendy je důvod odejít z Valdeka úplně reálný.
Zdroje
- Národní památkový ústav – Státní archeologický seznam ČR, Zřícenina hradu Valdek
- Hrad Valdek – Historie hradu Valdek
- Brdy.org – Stručná historie Valdeka
- Brdy a Podbrdsko – Hrad Valdek
- Brdy a Podbrdsko – Tajuplný Valdek. Podle pověsti zde žil zlý rytíř i bílá paní
- Český rozhlas – Zapomenuté hrady
- Ministerstvo obrany ČR – Zajímavosti a památky
- August Sedláček – Hrady, zámky a tvrze Království českého
- Jan Čáka – materiály a publikace o Brdech a podbrdských pověstech
