Článek
Celá kauza ministra Blažka s bitcoiny působí jako učebnicový příklad politického sebezničení kombinovaného s digitální naivitou. Přijmout bitcoiny od člověka spojeného s darknetem a drogami – byť už odsouzeného a vězením dořešeného – a myslet si, že to projde bez povšimnutí, je jako skočit po hlavě do bazénu bez vody. Formálně možná s dobrým úmyslem, ale prakticky úplně mimo realitu.
Bitcoiny nejsou samy o sobě ilegální, ale jejich původ a kontext darování jsou klíčové. Pokud to opravdu prošlo přes AML/Compliance filtry bez důkladného ověření, je to buď nekompetence, nebo odvaha hraničící se šílenstvím.
Blažek měl jako ministr spravedlnosti nastavovat laťku nejvýš. Místo toho se zamotal do situace, kterou by nevymyslel ani scenárista satirického seriálu. Jeho pozdní rezignace působí spíš jako „damage control“ než vědomí odpovědnosti.
Kdyby tohle udělal běžný úředník, byl by okamžitě suspendován a prověřován, případně by poznal realitu kooperace s dlažbou. U ministra je to prezentováno jako „pokus o modernizaci justice“. Ale přijímat kryptodar od toxické osoby a pak to prodávat a investovat jako běžný příjem? To je PR masakr – i v zemi, kde má politika vyšší toleranci na kauzy než kotelník na žár. Ten příběh je tak průhledný, že kdyby ho napsal novinář jako fikci, redakce mu to hodí na hlavu jako „moc přitažené za vlasy“.
Kde je zbytek?
Jedna z největších absurdit celého případu je výpočet: 468 bitcoinů = 1 miliarda Kč.
Pokud jde o třetinu Jiřikovského majetku, kde je zbytek těch 12 miliard, které se kolem něj v minulosti zmiňovaly? Na tomhle by zpozorněl i žák základní školy s nejistým průměrem z matematiky. Blažek si zvykl, že ho kryjí silní hráči a že může přejít jakoukoli kauzu stylem „já to nějak okecám“. Jenže kryptoměny a veřejné mínění se okecat nedají. Blockchain je věc paměti. A lidi už taky nejsou úplně tupí.
Mimochodem, tohle je možná konec jedné éry, éry „politických kocourů“ z Brna, kteří se vyvlékali z průšvihů, zatímco se na ně veřejnost dívala se slovy „on je sice arogantní, ale chytlavej“, nebo „ta hladká mouka na nose je slušivý doplněk“. Tentokrát ne.
Brněnský Matrix
Je až bizarní sledovat, jak se ve veřejných výstupech smrskává odpovědnost na starou známou českou hru „Ten říkal tomu, ten psal tomu, ten zval toho na večeři, ten mu to poradil, ale nikdo za nic nemůže.“ Působí to, jako když máš malou hospodu se zadním salonkem a celý Brno se tam vystřídá během tří víkendů:
- Blažek zná Jiřikovského.
- Jiřikovský zná právníka z ministerstva.
- Právník zná soudce.
- A soudce zná Blažka ještě z dob, kdy se házely šipky na fakultě.
A ve finále se vytváří ten klasický „moravský matrix“, kde všichni řeknou: „My jsme chtěli jen pomoct. A jo, možná jsme si přitom pomohli i navzájem, ale rozhodně ne proti zákonu, že.“ Působí to, jako když kumpáni z vedlejší ulice roztočí digitální ruletu s miliardovou hodnotou a pak se diví, že si na ně někdo posvítí.
Shrnutí?
Brněnský bitcoinový trojúhelník ukázal, že spravedlnost v Česku sice může být slepá, ale rozhodně má kontakty v Brně. A možná i vlastní kryptopeněženku.
