Článek
Nejlepší myšlenky se dostavují za chůze, dal by se parafrázovat citát, který se nám v práci objevil na zdi schodiště. Nejsem marketingový stratég, ale něco mi říká, že by víc práce udělal ve výtahu, kde by ho i někdo viděl. Osobně to ale mám jinak a sdílím to jen nerad. Ne že bych se styděl, spíš se bojím o vyzrazení know-how.
Ráno jsem se chtěl zamyslet nad tématy na další články, tak jsem šel na ono místo, kde nápady často přicházejí. Ale hned po otevření dveří přišel šok. Manželka dala toaletní papír opačně. Opačně znamená, že se odvíjí ke zdi. Ale tady mi pomohl z šoku další známý citát „Když ti život dá citrony, udělej limonádu.“
Pozice toaleťáku na držáku je jedním z častých témat žabomyších sporů – podobně jako loupání banánu, nebo (ne)vymačkávání zubní pasty od konce. Všechny tyto situace mají samozřejmě jen jedno správné řešení – to moje. To teď ovšem v zájmu diskuse nechme stranou. A pojďme se vrátit k mé roli. K té hlavní.
Věčný spor o správné uložení ruličky na držáku má však hned od prvního dne jasné rozuzlení. Patent na držák Setha Wheelera z roku 1891 totiž počítá s odvíjením papíru ode zdi, tedy k uživateli.
V každé podobné situaci ale máme na výběr nejen stranu, na kterou se postavit. Nabízí se nám i často opomíjená možnost využít příležitost mlčet a jako třetí se zasmát se tomu, že se dva perou. Přijdeme tak sice o minutu vítězného pocitu, ale možná pak budeme oblíbenější, když nebudeme muset mít na všechno patent. Tedy na všechno kromě umístění toaleťáku, na to už ho drží nějaký Wheeler.
