Článek
„Die happy“ (zemřít šťastný) teď už můžu i já, protože jsem viděl lásku svého dospívání konečně naživo. A bylo to šťastné shledání. Marta Jandová na stage vypadala na 25 a díky komornímu prostředí Paláce Akropolis toto hodnocení nebylo zkreslené mou vzdáleností od svého idolu.
Die happy jsem nejvíc poslouchal před dobrým čtvrtstoletím, kdy se stali se svým prvním hitovým albem Supersonic Speed (2001) hvězdou evropského formátu. Jejich singly se umisťovaly v žebříčcích, videoklipy běžely na MTV a v následujících letech odehráli stovky koncertů.
Kapela přečkala i rozvod zakládající dvojice a je stále relevantní a produktivní. I když různé rodinné i zdravotní důvody přispěly ke značnému zvolnění. Výhoda stabilní fanouškovské základny ale je, že stárne s vámi. A tak si připomíná mládí se starými hity a těší se na nové album třeba i šest let.
Turné Empathy is no weakness se dá považovat za zahřívací - před plánovaným vydáním nového alba. Kapela si vybrala středně velké sály s kapacitou 500–1200 míst, které umožňují blízký kontakt s publikem. A byl jsem rád, že jsem je viděl právě v téměř klubové Akropoli, bez přehnaných davů.
Už tak rodinné prostředí podpořil i fakt, že v publiku nechyběla skutečná rodina Marty Jandové. Příležitost vidět Die Happy v Praze by si prý nenechal ujít ani ryze český legendární rocker, Petr Janda. Ten ale po vzoru Rolling Stones z pódia slézá jen kvůli lékařským zákrokům, aby se na něj zase vyšvihl a pokračoval další desetiletí. Jestli ale dorazil na slíbeného panáka před půlnocí jsem nezjistil, výdrž jako on nemám a tou dobou už jsem spal.
Setlist stál z poloviny na hitech ze zlaté éry, které doplnily populární skladby z novějších alb i pár nových kusů, včetně zatím nevydaných. Zpěvačka vtipkovala o nutnosti střídat rockové vypalovačky s klidnějšími kusy, aby si stárnoucí publikum odpočinulo – což podle jejích slov ona rozhodně nepotřebovala. Na rozdíl od některých živých nahrávek z mladších let se ale ani přes energický pohyb nezadýchala. Možná se právě takhle pozná profesionalita – zatímco kapela působila, že si do Prahy odskočila z turné na malou oslavičku, poslechově bylo vše perfektní.
Mezi skladbami nechyběl povedený cover popové pecky Survivor, který na Spotify za krátkou chvíli dohnal 3 miliony přehrání zatím těsně prvního Supersonic Speed. Devadesátiminutový set končil stylově hitem „Goodbye“. Publikum, které kapelu, ale hlavně její frontmanku považuje za samozřejmě domácí, si zasloužilo i přídavek. Klub tak na chvíli hypnotizoval techno remix hitu Like a Flower. Na své si tak na minutu přišel i jediný dredař v sále – ale bez legrace – kéž by se všichni poslanci mohli vydat mezi tlupu rockerů bez obav o svůj obličej. Ostřejší finiš dotáhla dnes již hymna Supersonic Speed. Celý set pak uzavřel easter egg v podobě refrénu „God gave rock’n’roll to you“.
S těmi 25 lety věku jsem si samozřejmě trochu zalichotil - ale stojím si za tím, že na takhle mladý věk Marta Jandová působí svou nekonečnou energií, kterou má navíc dar přenést na publikum. Věk kapely, ani můj, se nedá přehlédnout. Koukám na svůj idol z mládí a nám oběma se mezitím udál život. Ale o tom právě je rock and roll. O svobodě hrát a poslouchat hudbu, která tě baví. Bez ohledu na to, kolik lidí přijde a kolik jim je. A tohle byla rock show se vším všudy - naopak ještě obohacená o osobní sdílení okamžiku.
Zdroj:
https://open.spotify.com/artist/5WvEHnWRNfz9AOLYclfsLM?si=iIgNvq0PQQKWdsDAIVuFUw
