Jen jeden placený model AI vás nezklame, hádejte který

V jednu chvíli se mi sešla tři předplatná různých AI modelů. Vedle ChatGPT, které jsem si průběžně platil a využíval k práci i soukromě, jsem dostal k novému telefonu rok Gemini zdarma a od operátora pak další rok Perplexity k tomu.

Rozhodl jsem se je porovnat. Trochu ze zvědavosti, ale primárně proto, abych zjistil, jestli můžu s klidným svědomím přestat platit ChatGPT a zvládnu věci, které běžně dělám, bez něj.

Vím, že nabídka je širší – za zvážení by stál určitě i Grok nebo Claude, ale stejně jako jsou mé potřeby a výsledky individuální, i výběr modelů ke srovnání vychází z mé konkrétní situace.

Je také možné, že někdo jiný od stejného modelu dostává schopnější odpovědi, protože dává lepší zadání, nebo se lépe strefuje do „nálady“ daného modelu.

Zadal jsem všem modelům následující úkol: Piš jako editor solidního českého magazínu typu Respekt, zaměř se na korektní češtinu a sloh tak, aby výsledek nevyžadoval mé editační zásahy. Napiš krátký sloupek o tom, proč se říká „okurková sezóna“, když ti teď všichni kolegové nutí cukety.

Výstupem byly tři články na první pohled splňující zadání a v plném znění je najdete na konci tohoto článku v sekci přílohy. O zhodnocení a výběr nejlepšího jsem požádal Gemini a ChatGPT, kteří se víceméně shodli a vybrali stejný článek – ten od ChatGPT.

Použil jsem následující prompt a místo názvů modelů jsem je označil jen A, B a C.

Dám ti tři články, lehčí sloupky na úvodní stránku. chci abys je jako šéfredaktor českého hodnotného magazínu typu Reportér nebo Respekt zhodnotil každý dvěma až třemi větami. Jaké u nich vidíš přednosti, jaké slabiny a míru s jakou bys odhadl, že je psala AI. Vyber pak nejlepší článek, který můžeme otisknout.

ChatGPT: Dobře, pojďme na to jako redakční rada:

Gemini
Přednosti: má lehký, čtenářsky přívětivý tón, působí fejetonově a svižně. Nabízí čtenáři odlehčení, a přitom i krátký historický exkurz.
Slabiny: pointa je poměrně předvídatelná a text se místy točí v kruhu. Méně výrazná práce s jazykem, místy repetitivní.
AI dojem: mírný – spíše lidský, ale stylově hladký, což by mohla AI napodobit.

ChatGPT
Přednosti: dobře vystavěná argumentace, svižný jazyk, konkrétní detaily (igelitky, redakční kuchyňka) dodávají autenticitu. Text drží rytmus, má jasnou pointu i mírnou ironii.
Slabiny: v závěru trochu moralizující, pointa není úplně překvapivá, ale funguje.
AI dojem: nízký – působí živě, má „špinavé detaily“, které AI obvykle vynechává.

Perplexity
Přednosti: čistý, stručný, jasně vystihuje historické pozadí i jazykovou setrvačnost. Struktura je přehledná, text je uhlazený.
Slabiny: možná až příliš uhlazený a učebnicový; chybí šmrnc, živost a drobná nadsázka, která by čtenáře bavila.
AI dojem: vysoký – působí jako generovaný shrnující text, má přesnou strukturu a „učebnicovou“ dikci.

👉 Nejlepší k otisku: Článek B.
Má lidskou jiskru, nese atmosféru redakce, spojuje lehkost tématu s kulturním a jazykovým rámcem a nepůsobí vykonstruovaně.

Kouzlo modelů AI je pro mnoho lidí hlavně v tom, že vám najdou co chcete, aniž byste to museli popsat naprosto přesně. Jako příklad rád uvádím, když jsem onehdá hledal anglický výraz pro takové ty čárky, kdy nakreslíte 4 a 5. to škrtnete - typicky piva na lístku v hospodě. S tímhle kostrbatým popisem, jak jsem to teď vysvětlil vám, bych u googlu nepochodil, chatGPT to vyřešil na první pokus - a to byl ještě v plenkách.

Pro náš test jsem se zeptal, kdy v poslední době v Praze foukal silný vítr.

Gemini odpovídá, že neumí odpovědět. Přepínám na výzkumný model a ten během 2-3 minut dospěje k výsledku, kdy mi řekne, kdy v posledních třech čtvrtletích foukalo. Nepochopil zadání úplně.

ChatGPT zadání proti tomu rozumí velice dobře, začne vyhledávat na webu – ale nenajde měření, jen články varující před velkým větrem. Z nich odvodí dny, kdy mělo foukat – což ale i otevřeně přizná.

Perplexity odpoví nejlépe – uvede tři dny, kdy silně foukalo a podloží svá tvrzení zdroji, mezi kterými jsou i stránky s naměřenými hodnotami.

Všem třem modelům jsem zadal tvorbu obrázku – karikatury k filmu Bláznivá střela. Zadání opět splnily všechny tři. Perplexity opět vypadalo nejvíc „AI“, jakoby bylo v technologii o nějaký rok pozadu – jeho síla je však jinde. Mé sympatie si získal ChatGPT, protože trefil i autíčka s majáčkem z filmu. Vprostřed u mě skončilo Gemini, které mělo nejméně věrného Leslieho.

Jednotlivé obrázky opět najdete jako přílohu na konci článku.

Vývoj AI je překotný. Zatím možná nedošlo k zásadnímu průlomu, který by v očích veřejnosti překonal okamžik, když se objevily první modely dnešního střihu a první uměle vytvořené fotky – takové to kdy nám všem došlo, že se dožijeme toho, že někdo napíše na klávesnici scénář a za chvíli vypadne celý film s licencovanými obtisky zesnulých hvězd.

I tak se ale možnosti stále rozšiřují. Jen během uplynulých týdnů Google nasadil novou verzi modelu na generování obrázků, tzv. nano banana. Posouvá vše zase o krok dál – dokáže např. vytvarovat šaty ležící na posteli na „tělo“ neviditelné figuríny, dokáže vkládat do rukou předměty, převlékat lidi na fotkách, doslova vám vyžehlí košili, když vás momentka nezastihla v nejlepší formě. Slovy klasika – a fotošopové nebudou mít co žrát.

Všechna předplatná se pohybují okolo 20 € měsíčně, cenově je to tedy prašť jako uhoď.

ChatGPT Plus – u něj jsou podmínky po představení GPT 5 nejméně přehledné – verze zdarma teď vlastně umí všechno, jen vám třeba po nahrání třech souborů napíše, že jste vyčerpali limit. Inteligentně přepíná modely podle zadání – takže kde mi např. model 4.5 generoval dokonalé české texty, tam model 5 najednou začal vybírat 4o, který vyžadoval výstupy výrazně dodatečně editovat. Lidé na něj kvůli tomu dost nadávali, ale přišel jsem na to, že musím být v zadání explicitnější – namísto „napiš mi sloupek“ to chtělo „jsi editor časopisu typu A a s důrazem na styl/vtip/blabla mi napiš sloupek, který nebude vyžadovat další editaci“ a výstup byl opět perfektní. Nehodnotím to ale jako krok vpřed.

Perplexity Pro nabízí neomezené pokročilé vyhledávání, přístup k nejnovějším AI modelům včetně GPT a Claude, neomezené nahrávání souborů, generování obrázků a prioritní podporu. Zdarma máte pouze 3 pokročilá vyhledávání denně, omezené nahrávání souborů (3 přílohy denně) a žádný přístup k pokročilým modelům.

Gemini Advanced poskytuje přístup k nejpokročilejšímu modelu Gemini 2.5 Pro, integraci s Google Workspace aplikacemi (Gmail, Docs, Sheets), 2TB cloudového úložiště v rámci Google One, pokročilé funkce pro generování obsahu a prioritní přístup k novým funkcím. Bezplatná verze používá základní model Flash, má omezený kontext pro složité úkoly a postrádá integraci s produktivními nástroji.

Pokud začínáte, doporučoval bych vyzkoušet bezplatné ChatGPT a pokud budete narážet na limity, zaplatit za něj. Platí ale, že každý model má své využití – a tak se nebojte zkoušet. Zvlášť, než se pustíte do delších projektů a budete mít v jedné aplikaci tolik historie, že se vám nebude chtít to vše vysvětlovat znovu u konkurence.

Sám jsem teď zvolil roční Gemini (v ceně telefonu Pixel) – dostávám od něj co potřebuji. Pro platící může být bonusovým důvodem 2TB úložiště v ceně.

V neposlední řadě – pokud chcete jen chytré vyhledávání a nemáte v plánu AI jinak úkolovat, zvolte Perplexity. Je opravdu šikovná, využívá také dle situace různé modely. Snad jako první nasadila deepseek (bez vazeb na Čínu) – to už je ale po pár měsících náskok, který konkurence dotáhla.

A který že vás tedy zaručeně nezklame? No přeci ten, který nevyzkoušíte! Jako každá technika i AI má své limity. Je ale tak komplexní, že málokdo ví, co od ní přesně čekat - a dokonale to už snad neví ani tvůrci.

Zdroj: ChatGPT, Gemini, Perplexity

Cuketová sezóna? Ale kdeže, stále je okurková

Léto je tu a s ním neodmyslitelně přichází takzvaná okurková sezóna. Ať už jste redaktor, politik, nebo kdokoli jiný, kdo žije z dění, víte, že v těchto měsících se zkrátka nic moc neděje. Převládá klid a ticho, které často přerušuje jen bzukot komárů. Jenže, co když vám někdo tvrdí, že se pletete a že namísto okurek je tu sezóna cuketová?

Tato provokativní teze se objevuje čím dál častěji. Všichni v redakci mi teď nutí recepty na cuketové placky, bábovky, omáčky. Cukety se vesele množí na zahradách, a kdo má tu smůlu, že je dostal od souseda, ví, že je to nevyčerpatelný zdroj. Ale popravdě, co s tím? Sezóna je přece okurková!

I když se vám zdá, že cukety zaplavily svět, tento výraz má hluboké kořeny. Okurková sezóna (v angličtině silly season, v němčině Saure-Gurken-Zeit) je pojem, který se poprvé objevil už v 18. století a původně označoval období, kdy sklízeči zeleniny neměli na londýnské burze žádnou práci. Zahrnuje to zkrátka klid, prázdno, nicnedění. Nemá to nic společného s okurkami samotnými, které sice v létě rostou, ale to cukety taky!

To, že je okurková sezóna a s ní všechen ten klid a ticho, neznamená, že se neděje nic důležitého. Je to doba, kdy máme prostor na hlubší úvahy a můžeme se zaměřit na věci, které jindy unikají. Tak si to užijte. A ty cukety? Ty si nechte na příště, až skončí okurková sezóna.

Na redakčních stolech se v těchto dnech povalují hromádky zeleniny. Ne snad, že bychom začali provozovat družstevní farmu, ale kolegové se předhánějí, kdo přinese větší a křivější cuketu ze zahrady. Je to nevyhnutelný srpnový folklor: člověk má pocit, že i když by se v textu zabýval světovou krizí, tak ho nakonec stejně přehluší debata o tom, kolik kilogramů cuket se ještě vejde do redakční kuchyňky.

A tak se vnucuje otázka: proč se období mediální prázdnoty dodnes nazývá „okurkovou sezónou“, když realita už dávno patří cuketám? Vysvětlení je historické – výraz převzali čeští novináři z němčiny už v 19. století, kdy býval červenec a srpen obdobím, kdy se v politice i byznysu téměř nic nedělo a v novinách zbýval prostor jen na zprávy o počasí či právě o okurkách. Jenže zemědělská móda se posunula. Okurky jsou dnes v supermarketech celoročně, zatímco přetlak úrody v zahrádkářských koloniích se projevuje hlavně v podobě cuket.

„Cuketová sezóna“ se ale zřejmě do slovníků nedostane. Okurka zní úsporně, má nádech tradice a ironie, zatímco cuketa je přece jen příliš dlouhá, měkká a možná i kulinářsky ambiciózní. Zůstáváme tedy u okurek, i když nám na dveře buší kolegové obtěžkaní igelitkami cuket. A snad je to dobře: některé výrazy fungují jako kotva, i když realita kolem se mezitím dávno proměnila.

Na redakčních stolech se opakovaně objevuje: nikoli okurka, nýbrž cuketa. Kolegové se předhánějí, kdo přinese větší, zelenější, a hlavně kdo oblaží redakci originálním receptem. Léto prostě k nadbytku plodů patří. Přesto se v jazyce drží termín „okurková sezóna“, a nikoliv „cuketové prázdniny“.

Výraz samotný k nám přišel z němčiny v 19. století. Původně označoval prázdninové období, kdy byli měšťané rozjetí na venkov, obchod stagnoval a v novinách se obtížně hledaly témata. Jediné, co zbývalo popisovat, byla právě úroda okurek – tedy metaforicky nudná a přebytková zpráva. Jazyk si tuto ironii ponechal a časem zobecnil: „okurková sezóna“ dnes znamená prostě nedostatek skutečně významných událostí.

Že v roce 2025 plní lednice a kanceláře daleko častěji cukety, je jen drobná botanická korekce. Okurka má v idiomu setrvačnost, kterou žádná zelenina jen tak nepřekoná. Když se tedy v srpnu redaktor topí pod přívalem cuket, a přitom marně hledá téma, sahá nakonec po záchranném pojmu „okurková sezóna“. I jazyk zkrátka někdy konzervuje.