Článek
Naskytla se mi příležitost půjčit si Elroq na dva dny v rámci akce propagující elektromobilitu. Tu sice pozoruji se zájmem, ale myslím si, že pořád nejsme ve vývoji tak daleko, aby se rodina žijící v bytě rozhodla pro elektromobil jako jediné auto v rodině. Byť už se blíží doba, kdy našich 1500 km měsíčně zvládnou elektromobily na méně než jedno nabíjení týdně. A k tomu snad už brzy nebude výběr omezený na nákupní tašky v ceně auta a pořádná auta našlapaná technikou, ale taky na hypotéku.
Kdo disponuje volnými prostředky na pořízení většího auta s velkým dojezdem a k tomu si může nabíjet přes noc u domu se samozřejmě dočká této hudby budoucnosti o něco dříve než já. Zároveň ale neuznávám častý argument „že to nedojede do Chorvatska bez tankování jako moje ‚oktávka ftédéíčku‘. 800 km jezdím maximálně dva dny v roce, a bez přestávky ujedu stěží polovinu, pak už se střídavě hlásí pes, dítě, oběd a moje nervy o pravidelné přestávky.
Nešťastné asociace
Auto jsem si vyzvedl v zákaznickém centru přímo v automobilce. Ochotný pán mi sdělil, že jsem jeden z prvních, můj vůz tak nemá najeto skoro nic a také mám štěstí na raritu – vyšel na mě jeden z mála vozů v té nejzákladnější výbavě. To mě trochu zklamalo, ale vzal jsem to jako možnost vyzkoušet, jak se jezdí s nejdostupnějším českým elektromobilem.
Podobně rozpačitě jsem se díval na základní modrou, která mi připomíná staré dobré Fabie s HTP (hodně tajemným pohonem) – alespoň u těch jsem ji zaznamenal ve velké míře poprvé. Výrazné černé prvky nárazníku mi pak připomněly její odlehčenou verzi Junior, což ovšem není lichotka.
Musím dodat, že se jednalo o první asociaci uvnitř salonu – venku na denním světle se auto trochu rozsvítilo, a i když by tato modrá nebyla mým favoritem, Elroq v ní vypadá docela dobře. Tymiánová zelená, ve které se prezentují vyšší stupně výbavy se mi, ale líbí víc. Vzhled je ale subjektivní, a tak pojďme k číslům.
„Můj“ Elroq před sídlem vedení Škoda Auto mi dělal jen radost. Největší zklamání mi způsobilo počasí, které nepřálo ani výletům, ani hezkým fotkám.
Co mi to vlastně půjčili
Elroq se prodává v základní výbavě a s nejmenší baterií nabízející kombinovaný (standardizovaný) dojezd 376 km za ceníkových 799 tisíc. To „v základní výbavě“ je trochu matoucí. Ke svým posledním několika vozům stejného výrobce, které jsem si vybral ve stupni výbavy nad tím základním, jsem si pořád musel přidat některé příplatkové balíčky, aby auto disponovalo vším, na co jsem zvyklý. (tmavá skla, parkovací senzory, vyhřívané sedačky, propojení s mobilem…).
U Elroqa je to úplně jinak. Ač se výbava jmenuje stejně – Essence, nabízí toho mnohem více, než je to třeba u Octavie. Chyběly mi tu sice parkovací senzory vepředu a vyhřívané sedačky, ale byla tu kamera a senzory vzadu, hlídání mrtvých úhlů, velký 13“ středový displej s napojením na mobil, tempomat, možnost nechat si klimatizovat vůz v navolený čas… zkrátka to, co mi chybělo, se omezilo na to, co chci – nikoliv na to, co potřebuji.
Do interiéru jsem přesedl po měsíci ve Scale, takže mi možná přišel trochu větší, než doopravdy je. Rozhodně je ale působí vzdušněji a nabízí více úložných prostor. Chtěl jsem napsat, že i kufr je podstatně větší – ale po ověření na webu se ukázalo, že na mě tak jen působil, jsou totiž na tři litry stejné. Tady SUV boduje krychloidním tvarem a nízkou nákladovou hranou, takže je kufr lépe přístupný a působí opticky mnohem větší.
Základní výbava bez kompromisů – to není oxymóron!
Musím říct, že jsem byl nadšený. Ne snad přímo tím, že bych řídil elektromobil. I když to není můj denní chléb, díky práci a rodině se pravidelně dostanu k řízení různých aut. Ale Elroq si mě získal tím, že auto za 800 tisíc konečně nemusí dělat kompromisy. Že může nabídnout rozumné rozměry, které postačí rodinným potřebám (než zdvihnete obočí, uvědomte si, že u nás rodinné auto typicky představuje Fabia a její konkurenti), štědrou základní výbavu a nechybí mu propojení s aplikací, kde si na dálku pořešíte topení a nabíjení, a dokonce ani možnost opravdu rychlého nabíjení.
Nejmenší baterii umí Elroq nabít plnou rychlostí za dvacet minut – takové nabíječky však nejsou dostupné na každém rohu. Pokud je však potkáte na cestách, z nabíjení se tak stane otázka pár minut. Vy už vyrazíte na další cestu a posměváčci z řad „fosiláků“, kteří sice natankovali za tři minuty (jak vám už několik let otloukají v kuchyňce u kávovaru o hlavu), budou ještě stát frontu u pokladny za autobusovým zájezdem, který se před nimi vyloupl na rauchpauzu.
Elroq svou velikostí přibližně splňuje mé představy o ideálním rodinném autě, i když bych nemusel mít nezbytně SUV. Uplynulé dva roky jsem řídil Octavii a ta byla mému ideálu o něco blíže. Zároveň i v základu jeho interiér působí naprosto standardně – není laciný, jako někdy základní výbavy bývají, ale samozřejmě ani luxusní – na to jsou jiné stupně výbavy anebo jiné značky v koncernu.
Řídím sice rád, často a snad i dobře, ale auto je pro mě spíše dopravní prostředek – zvláště s prvními šedinami se mi něco podobného stalo u víc věcí, o kterých jsem byl skálopevně přesvědčený. Pokud vás zajímá odezva v řízení a zda jde auto mírně za nosem, když ve 130 km/h odbočíte na benzínku, abyste simulovali losí test, najdete takové informace v mnoha profi recenzích.
Dal jsem ty dva dny bez nabíjení?
Elroqa jsem zvládnul vzít na dva výlety – poprvé 170 km (40 % dálnice, 40 % okreska, 20 % město) a podruhé 110 km (70 % dálnice, 20 % rychlostka, 10 % město). Jízdně i komfortem vše skvělé. Kde jsem trochu zabojoval, byla baterie. Stejně však jako „vše skvělé“ hodnotím přiměřeně třídě a ceně, tak vnímám, že u baterie je spousta věcí dána fyzikou – a navíc šlo o tu nejmenší v nabídce, a i tomu je třeba upravit očekávání.
Dostal jsem auto s baterií nabitou na 98 %, palubní počítač hlásil dojezd něco přes 350 km. Venkovní teplota byla kolem 13 °C a pršelo, takže jsem si zatopil – ale o měsíc dříve bych klimatizoval a za měsíc už možná přijdou mrazíky. Neměla by to tedy být pro výdrž baterie výmluva – více než na dojezd to nejspíš mělo vliv na mou ochotu vystupovat z auta a fotit ho.
Teoreticky bych podle palubního počítače měl zvládnout oba dané výlety, a ještě auto vrátit s rezervou nějakých 70 km. Prakticky jsem se ale vrátil z prvního výletu s dojezdem 100 km (30 %). Druhý den jsem tedy dobíjel – naštěstí mám u kanceláře „pomalou“ nabíječku, kam jsem mohl auto na 4 hodiny připojit a dobít tak 50 % kapacity, takže se kalkulovaný dojezd zvýšil na 250 km. Po ujetí oněch 110 jsem pak vracel auto s necelými 30 % a předpokládaným dojezdem 80 km.
Nevím, zda na nepřesné odhady mohl mít vliv fakt, že auto bylo úplně nové – mělo najeto asi 30 km. Každopádně to úbytky odpovídaly ukazované spotřebě – auto si při předepsaných rychlostech bralo ke 20 kWh, zatímco udávaná WLTP spotřeba je 15,7. Je také třeba myslet na to, že v zimě se reálný dojezd ještě sníží.
Udávaný WLTP dojezd je tak třeba brát jen jako jednotné měřítko pro srovnání – něco jako písmenko na lednici, které říká, jakou spotřebu může mít. Už vám ji ale nezaručí, když ji budete často otvírat a obestavíte ji nábytkem.
Nečekaně přesvědčivý
Elroq mě přesvědčil, že už se dá pořídit dostupný elektromobil – a to bez kompromisů s prostorností a výbavou, od zavedeného výrobce s širokou servisní sítí. Bude typicky pro někoho, kdo autem dojíždí po okreskách, nebo po městě. Určitě také pro někoho, kdo si takové auto může dovolit jako druhé do rodiny. S větší baterií pak i první auto do rodiny pro někoho, kdo si může připlatit. S větší baterií by to ostatně bylo skvělé auto i pro mě – jen ta cena už by pak nebyla až tak pro mě.
Tahle zkušenost mi ale ukázala jedno. Že už elektromobilita není budoucnost pro pár průkopníků, že už je to přítomná, vlastně až všední věc. A jak se budou zvyšovat dojezdy a snižovat ceny – i kdyby třeba jen mírně, bude se zvyšovat podíl lidí, kterým se takový elektromobil objeví ve výběru kandidátů na nový vůz.
Poznámka: vůz mi byl zapůčen bezplatně, ale tento článek ani jeho vyznění nejsou předmětem protiplnění. Zdroj faktických informací: www.skoda-auto.cz
