Socialistické hračky byly o ničem, s tím by si děti dnes už nehrály. Nebo?

S kolegy se scházíme jednou za čas po práci na partičku stolních her. Jednou nedorazili obvyklí „donašeči“ a tak jsme měli velmi omezený výběr – a tak došlo i na legendární dostihy. I bez sázek jsme se u nich docela navztekali, ale dýchlo na mě mládí. Co mládí, dětství! A tak si zkusím vybavit, co jsme doma měli za hračky – my všichni. Obstojí v dnešní konkurenci?

Stolní hra, která dokázala rozhádat i nejlepší přátele a zároveň je naučit základům finanční gramotnosti (přinejmenším té dostihové). Každý chtěl vlastnit valacha Napoli a sázet na vítěze hlavního dostihu. Hra se prodává a hraje dodnes - dokonce i v online variantě.

Malá plastová figurka s pohyblivýma rukama a otočnou hlavou, která představovala nejrůznější profese – od zedníka a kominíka po zdravotní sestřičku či kosmonauta. Igráček, vyráběný od roku 1976 firmou IGRA, umožňoval dětem nahlédnout do světa dospělých a stal se sběratelským pojmem. Dnes je zase v módě, vedle tradičních povolání jej dostanete třeba jako kurýra „rohlíku“.

Legendární kovová stavebnice, která předběhla svou dobu. S pomocí šroubků, matiček a děrovaných plechových dílů mohli malí i velcí konstruktéři postavit téměř cokoliv – od jeřábů a traktorů po složité mechanismy. Merkur, který vznikl již ve 20. letech 20. století, rozvíjel technické myšlení a kreativitu několika generací.

Nezničitelná oranžová sklápěčka s modrou korbou byla snem každého kluka. Tento robustní plastový model od firmy Chemoplast Brno byl dokonalou kopií skutečného nákladního vozu a vydržel i to nejdivočejší zacházení na pískovištích a zahradách po celé zemi. Dnes už je nabídka mnohem širší, ale „tatrovka“ nezklame ani dnešní děti.

Precizně zpracovaný traktůrek od firmy Kovap s převodovkou, zpátečkou a funkčním volantem byl chloubou mnoha dětských pokojů. Po natažení klíčkem se tento malý zemědělský stroj vydal na svou pouť po podlaze a fascinoval svou mechanickou dokonalostí. Také se dá koupit i dnes – jen podobně jako u Merkuru cena odpovídá tomu, že to není plast z Číny.

Na půl cesty mezi hračkou a modelem. Díly na auto si musíte vylámat z plastového výlisku a sestavit – ale bez lepidla. Zapadnou do sebe a jdou rozebrat. Jsou už v barvě a dají se polepit z přiloženého aršíku.

Ačkoliv jeho původ je japonský, v Československu se z této roztomilé opičky s palcem v puse stal absolutní fenomén. Kdo neměl „mončičáka“, jako by nebyl. Tato hračka od německé firmy na základě japonské licence se stala symbolem 80. let. Módní vlny nejsou výstřelkem posledních let. Jen to dnes máme s násobnou masírkou marketingu.

Barevné plastové kostičky s charakteristickými výstupky na horní straně byly československou odpovědí na LEGO. Stavebnice Cheva od firmy Chemoplast umožňovala stavět domy, auta a celé světy, čímž podporovala dětskou fantazii a jemnou motoriku. Vedle toho Seva měla alespoň originální systém spojování, ale nebavila mě ani jako dítě. Paradoxně se i přes ve všech ohledech lepší konkurenci prodává dodnes, asi čistě jako retro. I přes nabídku nových modelů a možností její existenci nerozumím, koupíte jí paradoxně od stejného výrobce, jako Monti System.

Původně jen součásti závěsů do oken, tato plastová písmenka „C“ v 80. letech rozpoutala doslova sběratelské šílenství. „Céčka“ se směřovala na dlouhé hady, házela se „čára“ a sloužila jako neoficiální měna ve školních lavicích. Jako děti jsme si s nimi hráli, udělali si pár náramků a podobně, ale sbírat je? To nás tenkrát nenapadlo a nechápu to dodnes.

Ikonická zvířátka z produkce firmy Fatra Napajedla, navržená designérkou Libuší Niklovou, zdobila snad každý dětský pokojíček a nechyběla na žádné dovolené u vody. Červený buvol, puntíkovaný slon nebo sedící kočka jsou dodnes symbolem nadčasového českého designu.

Jak to máte s hračkami „minulosti“ vy? Dali byste jim palec nahoru a dolů jinak, než já?Kupujete je dětem a vnoučatům, nebo dáváte přednost Duplu, Connectixu a dalším moderním vymoženostem?

Zdroj: kovap.cz, efko.cz, seva-czech.cz, efatra.cz, mojedino.cz, merkurtoys.cz