Článek
Je vám něco pod třicet, máte titul, pár let praxe v nadnárodní korporaci. Rodiče se vámi chlubí, i když pořádně nevědí, co vlastně děláte. Spolužáci si myslí, že jste za vodou. A v tom to přijde – „katování kostů“, reorganizace a vás s další čtvrtinou zaměstnanců vyhodí. Dostanete zákonné odstupné a jdete se přihlásit na úřad práce.
Až k tomuto bodu se ten příběh mohl stát kdekoliv na světě, samo sebou v rozvinutých zemích. Ale v různých zemích a kulturách by se dál odvíjel odlišně. U nás byste si podle poměru svého sebevědomí a pevnosti svých nervů naordinovali příslušně dlouhou dovolenou – a pak se pustili do hledání. Nejdříve přes známé, pak přes inzeráty a kdyby se nedařilo snad i přes ten úřad práce. Proti tomu v Rusku byste rychle narukovali a nemuseli byste absolvovat často ponižující a nekonečné pohovory s obligátním závěrem „ozveme se Vám“.
No a v Číně, to je zase úplně jiný příběh. Ta ostuda, tu si snad ani neumíme představit. Samozřejmě přijít o práci není ani u nás nic, čím by se našinec chlubil na potkání. Ale pokud nejste bez práce pět let a nevyjídáte lednici rodičům, je to běžná součást života. Někoho potká, někoho ne. Někoho potrápí dva týdny, jiného půl roku. A jen málokdo bez zaváhání zařadí mezi informace typu „Víš, koho jsem dnes cestou do práce potkal? Jo a soused dostal tu popelnici na bio odpad dřív než my.“ s ledovým klidem také „jo, a tak nějak mě vyhodili“. Ovšem v kultuře zaměřené na přínos celé společnosti, na brutální růst a zároveň tradice? Tam to může být hanba, jako když u nás před sto lety přišla dcera s „outěžkem“.
Dlužno dodat, že v Číně je na naše poměry vysoká nezaměstnanost mezi mladými. Starší, početné generace obsadily pracovní místa a do důchodu se z nich nemusí hnout. Stačí ekonomicky slabší rok, kdy se přestane nabírat a závažný problém je na světě. Až 14 % mladých je nyní v Číně bez práce. Zatímco u nás, kde se také zvedla nezaměstnanost, a to hned zhruba o čtvrtinu, se s nadsázkou dá pořád říci, že nepracuje jen ten, kdo nechce. Když se ale nové příležitosti na trhu přestanou objevovat, může to pro mnohé vypadat bezvýchodně.
To může vést v nejhorších situacích až k osobním tragédiím. Nebo k jiným, třeba i lehce bizarním výsledkům. Jako třeba jednomu případu popsanému nedávno ve článku BBC Hong Kong. Představuje trend, kdy lidé, kteří přijdou o práci, okamžitě začnou platit předstíranému zaměstnavateli, aby nepřišli o auru zaměstnaného člověka. Odchází pak ráno do práce – mají tam stůl, kávovar a nezaměstnané kolegy. Prakticky to není nic jiného, než když si u nás živnostník na volné noze pronajme místo ve sdílené kanceláři, nebo jak se dnes říká v „co-workingovém hubu“. Teoreticky jde ale o mnohem více.
Za takovou falešnou kancelář platí mladí Číňané v přepočtu něco kolem 500 korun týdně a v ceně bývá i občerstvení, někdy dokonce i oběd. Když pak zavolají rodičům videohovorem, nikdo nepozná, že nejsou v práci – dokonce může mamince zamávat kolegyně, o které tolikrát mluvili.
Jak říká majitel jedné takové společnosti: přibližně 40 % zákazníků jsou čerství absolventi vysokých škol, kteří se sem jdou hlavně vyfotit, aby se mohli pochlubit svými zkušenostmi se stážemi svým bývalým učitelům. A pak je mezi nimi i pár těch, kteří sem přichází, aby našli pomoc vypořádat se s tlakem svých rodičů. Zbylých 60 % jsou pak freelanceři. Mnozí z nich jsou digitální nomádi - pracují pro velké e-commerce firmy, nebo píšou digitální obsah. Jejich průměrný věk je kolem 30 let, přičemž nejmladším bývá 25.
A pokud se oprostíme od kulturně odlišného pohledu na věc, zbude nám vlastně docela praktická věc. Takový předstíraně zaměstnaný člověk bez práce má hned o důvod víc ráno vstát, slušně se oblékne, jde mezi lidi – už to je lepší, než sedět doma. Zjistí, že se obtíže s hledáním práce nedějí jen jemu. To může být velká vzpruha. A navíc si může mezi hledáním práce doplňovat vzdělání on-line kurzy, nebo se jinak rozvíjet. Bude mít vnější motivaci k hledání práce, která se doma v teplákách těžko hledá. Získá kontakty, které se můžou ozvat s nabídkou, když se někomu z kolegů zadaří a najde práci. Nebo třeba bude mít klid na rozjetí podnikání.
Jakkoliv by v našem prostředí firma „agentura předstírané práce s. r. o.“ působila úsměvně, myslím, že by něco takového stálo za pokus. Ne snad hned jako podnikání – ale drobný experimentální projekt pod úřady práce by mohl být zajímavý. A možná by taková zkušenost leckomu prospěla víc, než rekvalifikační kurz.
Zdroj: https://www.bbc.com/news/articles/cdd3ep76g3go
