Článek
Linda (28) a její manžel Marek (30) se před dvěma měsíci stali šťastnými rodiči svého prvního děťátka. Prožívají všechny ty klasické radosti i strasti nových rodičů – štěstí, zdraví, únavu a nekonečnou lásku k malému uzlíčku. Idylka by byla dokonalá, nebýt Markovy matky, Lindiny tchyně.
Linda je černoška. Markova matka měla vždy, jak Linda diplomaticky říká, „poněkud svérázný“ přístup k rasovým otázkám. Často pronášela pasivní poznámky, divné „vtipy“ nebo dvojsmyslné komplimenty, které Lindu zraňovaly, ale snažila se je přecházet kvůli klidu v rodině. Její poznámky často cílily na „zachování tradic“ a „důležitost rodové linie“.
Když Linda s Markem oznámili těhotenství, tchyně se začala chovat ještě podivněji. Asi týden po oznámení přišla Lindě od ní textová zpráva, kterou neposlala svému synovi, ale přímo jí. Stálo v ní chladně a nekompromisně: „Musíme doufat, že se dítě podaří a bude mít naši světlou kůži a rysy. Jde přece o zachování čistoty naší rasy a krve, kterou ty tak ohrožuješ!“
Lindě se v tu chvíli zastavilo srdce. Ta slova byla jako rána pěstí, plná nenávisti a rasistických předsudků. Co na to odpovědět? Rozhodla se neodpovídat vůbec. Číslo tchyně si zablokovala a manželovi o zprávě nic neřekla. Věděla, že by ho to strašlivě rozzuřilo, a nechtěla jejich těhotenství zatěžovat takovým stresem a hádkami. Chtěla jen klid pro sebe a pro miminko.
Po narození jejich syna přišla tchyně na návštěvu. Při pohledu na vnoučka pronesla s nuceným úsměvem další ze svých „perel“, která nyní v kontextu SMS zprávy vyzněla ještě hrozivěji: „No, alespoň že je to moje malé bledé vnoučátko.“ To byla pro Lindu poslední kapka. Její syn přitom vůbec není výrazně bledý a poznámka jasně ukazovala na tchyninu posedlost barvou pleti a „čistotou rodu“.
Tehdy se Linda konečně odhodlala a ukázala Markovi onu starou textovou zprávu od jeho matky. Marek doslova vybuchl. Byl nepříčetný vzteky, že jeho vlastní matka dokáže být tak krutá a rasistická vůči jeho ženě a dítěti, a že se ohání tak zrůdnými myšlenkami o „čistotě krve“.
Jenže teď se karta obrátila proti Lindě. Zbytek Markovy rodiny, zejména jeho teta a sestřenice, začaly tvrdit, že Linda je ta špatná. Že tím, že zprávu tak dlouho tajila a ukázala ji Markovi až teď, schválně způsobila „rozkol v rodině“ a poštvala syna proti matce.
Marek stojí pevně na Lindině straně a svou matku za její chování odsoudil. Linda však vidí, že ho celá situace trápí a že by si přál, aby mu o té hrozné zprávě řekla dříve. Sama teď bojuje s pocity viny a nejistoty. Chtěla jen ochránit svou rodinu před zbytečným stresem v citlivém období těhotenství. Ale udělala chybu, když čekala? Měla jít s pravdou ven hned, i za cenu hádek a napětí, které by to nepochybně vyvolalo? Nebo bylo její rozhodnutí správné a chráníla tím především své nenarozené dítě? Je skutečně ona tou, kdo způsobuje rozkol, nebo je na vině tchyně se svými nepřijatelnými a rasistickými postoji k „čistotě rasy“?
